Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

(AC Sparta – Zbrojovka Brno 24.2., HC Sparta – Kometa Brno 25.2.)

V neděli 23. února 2014 skončil jeden ze sportovních vrcholů roku, olympiáda v ruském Soči (mimochodem pro český národní tým veleúspěšná – osm medailí a řada dalších super umístění v první desítce), ale pro sportovního příznivce zatím odpočinek neexistuje – o víkendu se totiž po zimní pauze znovu rozjíždí fotbalová liga (kde na prvním místě je Sparta) a v úterý 25. února po pauze olympijské znovu naplno roztáčí své motory hokejová extraliga. Osud (respektive los obou nejvyšších soutěží) si trochu zalaškoval a poskytnul nám hned po olympiádě dvojitou porci té zatáčky cestou na Vídeň alias Brna. Každý pravověrný příznivec Sparty se na tyto souboje určitě těšil (ani já jsem nebyl výjimkou), ovšem asi v někom hlodal i ten červík pochybností, jak to dopadne, protože Brno naše hochy dokázalo v posledních letech i dost potrápit. Teď již ale k bitvám samotným:

Pondělí 24. února:

Je krátce před osmnáctou hodinou a jsem u stadionu na Letné – rychle absolvuju prohlídku před vstupem, „odhvízdnu“ si permici u turniketu a zaujímám své místo. Veškeré otazníky ohledně toho, jakou formu si kluci v rudých dresech přinesli na start, mizí hodně rychle – od začátku je to válec, hráči Brna postupně neví, kam dřív skočit, naši jsou všude první, je pouze otázka času, kdy přijdou góly. Po několika pokusech nanečisto přichází standardka rozehraná Bořkem Dočkalem, míč si najde Kadeřábek a trefuje krásně – 1:0. I nadále jsme jasně lepší, po půlhodině hraje jeden z brněnských rukou ve vlastním pokutovém území - možná to nebyl tak docela úmysl, ale pravidla hovoří jasně, rukou nemá co hrát, pokud není brankář, takže penalta. Míč si staví Lafata, rozběh a bezpečné proměnění – 2:0. Máme i další šance, ale finální fáze není přesná, takže do kabin hráči jdou za stavu 2:0. Po několika minutách druhé půle ponechaná výhoda po faulu, míč putuje do blízkosti vápna, Costa centruje, nachází přesně Lafatu, který potvrzuje svou pověst kanonýra a nemýlí se – 3:0. V tu chvíli je všem jasné, že tři body zůstanou doma, bohužel hráči ACS se tím nechávají až moc ukolébat a přepínají do režimu údržby. Brno je ale naprosto marné, takže k nějakému náznaku šance se dostává až v závěru. Utkání už se víceméně v klidu dohrává, když míč doputuje na nohu střídajícího Kamila Vacka, ten ho posílá na bránu a pokus končí až v síti – 4:0 a tím výsledkem zápas i končí. Ještě zatleskat, poděkovat hráčům a šup domů. Spokojeně přicházím domů a jdu načerpat síly na následující den, kdy hokejisté Sparty změří síly s Kometou.

Úterý 25. února:

Den po demolici Zbrojovky na Letné vyjíždím směr Holešovice - Sportovní hala (bude to pro mě prostě vždycky Sportovka, i když se to jmenuje XYZ Aréna) na zápas s Kometou a jsem plný očekávání, co hráči předvedou. Říkám si, že by nebylo špatné, kdyby se nasazení a výkon aspoň přiblížily prvnímu poločasu fotbalových kolegů. Přicházím do haly, ještě chvíle na nasátí atmosféry a už je to tu. Dostáváme Prezidentský pohár pro vítěze základní části (převzal ho patron této sezóny, pan Jiří Holeček), ještě si zazpíváme oslavné „Tak jsme první, no a co...“ a jde se na věc. Start je naprosto ideální – už v první minutě se zrodila akce naší elitní formace, na jejímž konci byl únik Petra Tona samotného na brankáře – jak známo, 87 se v takových situacích téměř nikdy nemýlí a i tentokrát to potvrdil – vedeme 1:0. Ať už hosté měli jakýkoliv plán a taktiku, tohle s nimi muselo pořádně zamávat. Dále si v klidu hrajeme to svoje, až Kometa má přesilovku, ve které ale nic moc nevytvoří, naopak půlminutu před návratem našeho hráče na led dokážou pláchnout Klimek a Ivan Rachůnek, druhý jmenovaný vystřelí směrem ke vzdálenější tyči ze svého pohledu a trefuje naprosto přesně – 2:0. Naše komando je při chuti a dále úřaduje. V jedné z útočných akcí se dostane do akce sám na brankáře pro změnu Jarda Hlinka, který ukazuje, že umí nejen plnit funkci dvorního nahrávače, ale i pěkně vystřelit – puk prochází pod Trvajem až do sítě a je to 3:0. Trvaj už toho má tak akorát a přepouští své místo mladému Čiliakovi, který v zápasech minulých dokázal Kometu i velmi podržet svými zákroky, ale na náš válec byl i on krátký. Za stavu 3:0 začíná druhá třetina. Pokračujeme tam, kde jsme přestali – zápas je jasně v naší režii. Před polovinou hrací doby přichází i další góly – nejdřív akce druhého útoku, kdy ve finiši Kumstát nahrává a Honza Buchtele dostává puk za Čiliakova záda, je to 4:0. Poté hráč modrobílých fauluje, naši rozestaví přesilovkový vzorec, puk se dokutálí až ke Karlovi Pilařovi, který napřáhne, vypálí... a puk končí v síti a opět může halou znít písnička „Pátá“. Z Pilařových frajeřinek (kličky na obranné modré se ztrátou puku atd.) pravidelně můžu vyletět z kůže, ale ty jeho přesilovkové petardy jsou paráda a dokážu mu díky tomu ty kiksy částečně odpustit. Dále už se nic neujalo, i když šance byly (dokonce byla k vidění i pasáž, kdy se dlouho hrálo před brankou Komety a její hráči tak maximálně dokázali vyhodit puk na zakázané uvolnění). Po pauze se jde do třetí třetiny – tam už z mého pohledu je spíš snaha uhrát to na nulu vzadu. Na nulu se to nakonec uhrát povede – hráči si směrem dozadu plní povinnosti hodně dobře, a když už něco projde, tak to pochytá spolehlivý Filip Novotný, který dostal pro tento zápas šanci v bráně. O osudu zápasu je dávno rozhodnuto, vypadá to, že u pěti kusů zůstane, ale minutu a půl před koncem se podruhé v utkání prosazuje Petr Ton a v závěrečných vteřinách utkání i mladík Dominik Simon, zápas tedy končí výsledkem 7:0. Zasloužený potlesk, děkovačka a můžeme se ve velmi dobré náladě rozejít a rozjet, někteří rovnou do svých domovů, někteří ještě třeba do restaurací, barů a podobných zařízení, aby probrali dění hokejové i jiné:-)

Celkové shrnutí: myslím, že můžeme být naprosto spokojeni se skóre i s výkonem našich borců jak ve fotbale, tak v hokeji, pouze ve fotbale je kaňkou zranění Ládi Krejčího (doufejme, že to nebude nic vážného, aby mohl nastoupit za necelé dva týdny do ostře sledovaného souboje s protekčními mazánky z Plzně) a v obou zápasech je negativem počet příznivců na místě – sedm tisíc a nějaké drobné. V obou případech mělo být o takové dva až tři tisíce víc – hlavně že na Facebooku, diskusích atd. je soutěž o to, kdo je větší srdcař a milión „lajků“... Hlavně že na derby (plus ve fotbale na mač s Plzní) bude narváno, že jo – jak by řekl klasik „Ty vole, to bys blil“.

To je vše – omlouvám se, pokud je to moc dlouhý román.

ACS + HCS FOREVER

Na Spartu, na Spartu, titul patří na Spartu, alééé...

autor: frafont
foto: Kasnarka 

NÁZOR AUTORA NEMUSÍ BÝT TOTOŽNÝ S NÁZOREM ČLENŮ REDAKCE SPARTA HOCKEY SUPPORTERS!

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.