Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Je 2. listopadu, den po fotbalové blamáži ve městě piva, těsně po 14-té hodině a já se pomalu začínám připravovat na pozdně odpolední zápas s naším odvěkým rivalem, sešívanou holotou, Slávií. Po nezbytné tělesné očistě si oblékám vyvoněné sparťanské trenky a chystám se na ponožky, které nosím prakticky na každý zápas. Leč k mému nemilému zjištění se na spodní straně jedné z nich vytvořila díra rozměrů Macochy, a proto milé fusekle letí do kouta a na nohy natahuji jiné, bohužel obyčejné. Ostatní svršky jsou v pořádku, a tudíž mohu vyrazit do mlhou zastřené Prahy. Vyjíždím ve tři hodiny, očekávám hustší provoz právě z důvodů zmíněné husté, neprokouknutelné mlhy.

K mému údivu je provoz celkem plynulý a já jsem za půl hoďky u haly a přemýšlím, co dělat, protože zápas začíná až za hodinu a půl. No, trochu jsem to s časovou rezervou přehnal, ale nevadí, když konečně otevřou vchody, hrnu se hned dovnitř a objednávám si na Růžku, jak láskyplně říkáme našemu oblíbenému stánku, Birella a klobásku. Při konzumování pozoruji příchozí fanoušky a snažím se uhádnout, kolik nás tu dnes bude. Tipuji 10500, což není zase tak daleko od skutečného počtu, na druhou stranu jsem si ale myslel, že aspoň tu desítku přelezeme.

Čas rychle utíká a máme tu začátek zápasu. Jsem pln očekávání a lehká nervozita, která se mě zmocňuje, by se dala popsat spíš jako očekávání napínavého, hezkého zápasu. Jenže to, co mi (vlastně nám všem) bylo od prvních minut servírováno, nebylo ani hezké, ani napínavé, ale nudné a bezkrevné k uzoufání. Slávie evidentně přijela do Holešovic pro bod, protože tak tuhý beton jsem tu ještě letos neviděl a na druhé straně Sparta, která místo toho, aby hru zjednodušila, tak se utápí v kombinacích a profesorské hře, která nikam nevede. Není to poprvé v zápasech derby, kdy se takovýmto hokejem obě mužstva prezentují. V tu chvíli si přemítám zpět svá očekávání dobré návštěvy, která byla původně mnohem vyšší, a vůbec se lidem nedivím, že je derby netáhne. Na ledě vidíme taktickou bitvu, která se odehrává především v rozích kluziště a ve středním pásmu. Šance téměř žádné, a i když jsme soupeře značně přestříleli, tak většina z těch „střel“ byla spíše nahozeními na branku, než něco, z čeho by se měl slávistický brankář opupínkovat strachy.

Všechny tři třetiny mají prakticky stejný obraz hry a já se sám přistihuji, že u toho hokeje normálně usínám. Kouknu na časomíru a vidím poslední minutu a půl do konce třetí třetiny, tak se zvedám, že půjdu zajistit ještě občerstvení na prodloužení, ke kterému se schyluje. Leč, než slezu schody, Bednář rozhoduje a je vymalováno.

S naběhlou žílou na čele nasedám do vozu a odjíždím domů. Cestou si nadávám, že jsem se nenechal přemluvit od manželky k odpolední návštěvě kina, kde bych se rozhodně takhle nenudil. 

Ještě malý vzkaz pro hráče a trenéry obou týmů:

Vážení, hokej a hlavně Derby, se hraje pro lidi, s touhle holomajznou jděte prosím k šípku!!!

Autor: Michal alias Mrazík
Foto: Kasnarka 

NÁZOR AUTORA NEMUSÍ BÝT TOTOŽNÝ S NÁZOREM ČLENŮ REDAKCE SPARTA HOCKEY SUPPORTERS!

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.