Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Po dlouhých 6 letech jsme dostali do play-off soupeře z Čech, tudíž byla velká očekávání ohledně účasti. Ta se potvrdila, 3 autobusy v neděli, 2 v pondělí. Sice ne zaplněné do posledního místečka, ale i tak sympatický počin. Na výjezd vyrazilo také velké množství automobilových posádek, tudíž nedělní počet hostujících fanoušků se šplhal ke 300. Samozřejmě, mohlo by to být podstatně lepší, ale i tak je to dobré číslo (bohužel na naše poměry).

Ihned po příjezdu o sobě dáváme vědět pokřiky a několika dortovými svíčkami doplněných o kouř (jak jinak než cigaret) a pár blikátek. 

Výsledný efekt vypadal dobře. Náš sektor je opticky zcela zaplněný, mává mnoha vlajkami, a na konci zápasu se může radovat z třetího bodu pro Spartu. Fandění lze brát z dvou hledisek – díky vyššímu počtu fanoušků jsme docela slušně slyšet, ale velké množství lidí jen stojí a čumí! Obrovská škoda, že se nezapojili všichni!

Domácí mají několik choreografií, které působí dobře, jen nejsou extra dobře čitelné, ale jednou zapojí i kompletně celý stadion vyjma našeho sektoru. Hlasitost hradeckého kotle kolísá podle stavu zápasu, ale zcela hluchá místa jsem nezaznamenal.

Po vítězném zápase se dva busy vrací do Prahy, třetí odjíždí k noclehu na kraji Hradce. Po vyzvednutí klíčů se postupně přesouváme do místní nálevny, kde kvalitně testujeme místní akustiku. Po pár hodinách se menší skupinka vydává s dobrými úmysly vyzkoušet nejbližší dětské hřiště, zda je bezpečné pro děti.  Při jeho hledání však zjišťujeme, že je něco špatně. Stačilo se podívat na dva přenosné sloupky dopravního značení, a ty se z ničeho nic vznesly a přistály na parapetě přilehlého domku, bez toho aby cokoliv poškodily nebo rozbily.

Skutečné nebezpečí nastává, když na dva z nás zaútočí billboard s motivem hradeckého hokejového klubu. Cár papíru se urval, dva z nás popadl, mlátil s námi o zem, škrtil nás a přestal až ve chvíli, kdy je na něj vypuštěna dávka spreje (myslím že to byly kapky do nosu nebo lak na vlasy).  Až poté cár papíru upadá z billboardu bezvládně na zem. Nicméně, konfrontaci se sprejem zrovna neoceňují mozkomorové, kteří jedou kolem a samozřejmě vidí jen naší obranu. Po kontrole dokladů a zjištění, že jsme mudlové, nikoliv  trestanci, si berou jednoho z nás na kontrolu do Azkabanu.  – Jeho vyjádření níže –

Po chvilce doráží další a jsou v přesile, tudíž volíme taktiku nechat je a pak uneseného vysvobodit z cely. To bohužel nevychází a tak spřádáme plány na další pokus o záchranu ve spánku na ubytovně.

Den II

Ráno se rychle vypakujeme z pokojů a přicházíme na konspiraci, která se nejspíš stala. Ukazuje se, že jedna z 6 (!!) posádek mozkomorů jsou nejspíš špioni a našeho kolegu pravděpodobně mučí.

Z toho důvodu jsme se rozhodli rychle z ubytovny odjet a schovat se v hospůdce „U Kohouta“ v centru. Tam pro změnu testujeme přilnavost dlaždiček pomocí nálepek. Příjemné posezení.  Mezitím se z ničeho nic teleportoval zpět náš unesený a kupodivu vše přežil ve zdraví.

Pak se banda rozdělila, někdo bowlingoval, někdo se prošel, ostatní nevím. Každopádně pak se všichni scházíme u haly, přímo před zimák si objednáme pizzu a jdeme na druhý zápas.

V sektoru je nás méně, přesto na pondělí ucházející počet. Fandění nic extra.
Po téměř totožném představení jako předchozí den Sparta rychle postupuje do semifinále a můžeme se těšit na další velký výlet! Věřím, že počet zopakujeme a přidáme i něco v hlasitosti fandění.

Jako plus výjezdu asi uvedu příjezd na 3. Zápas a pyrotechniku – dlouhou dobu jsem byl sám proti tomu, ale časem zjišťuji, že pokud je to použito s rozmyslem,  a ne „hovadsky“ tak to vypadá dobře, lidi to nabudí a pokud se nehodí dělobuch mezi lidi, ale nad hlavu dá 30cm vysoká světlice, tak to ve správných chvílích může být k dobru věci.

A samozřejmě počet lidí byl super!

Mínus výjezdu – divadelní představení mozkomorů a (v poměru k počtu Sparťanů) slabší support.

Za pár dní repete!

A nyní již doplňující pohled našeho zachránce, jak jsem slíbil výše J

Co se Picassovi (Hanzovi) v Hradci stalo?

K zápasu moc psát nebudu. Na to se najdou jiní. Vyhráli jsme 3:4.

Po zápase se počítá, že to také pořádne oslavíme v jedné hospůdce pár kroků od naší noclehárny. Stalo se. Pivo teče proudem, sem tam si dá na chuť někdo něco tvrdšího a někdo už má taky dost a pije vodu nebo colu. Vzhledem k velice malému výběru jídla si značná část osazenstva obejdnává pizzu. Čas beží a promile stoupají. Po pár dalších sklenicích piva a kávě s rumem už začínám mít slušnou hladinku. Vzpomínáme na minulý ročník PO a dobití dětského hřiště ve Frýdku-Místku.

Plán je jasný, jdeme hledat houpačky, kolotoče, klouzačky atd. co by mohlo zabavit partu dospělých (aspoň podle věku) na dalších pár hodin.

 V ulicích cestou se tu a tam sama přemístí značka. Je možno je vidět na betonových sloupcích plotů a nebo parapetech domů...jak mystické. Klidnou noc narušíme nějakým pokřikem a stále hledáme hřiště. Po pár minutách chůze dojdeme k billboardu, který jasně zve na zápasy místního hokejového klubu s (mrtvou) kočičkou ve znaku. Z reklamy vysící cár papíru napadne několik našich fans a jednoho málem udusí. Nelíbí se mi to, beru si do ruky malou lahvičku černého spreje, kterou tahám z kouzelného klobouku a začnu psát co si myslím. JEBAT HRADEC. Stihl jsem napsat pouze ,,JE" a přijeli v kočáře 2 čerti. Sprej jsem schoval na místa kam by snad žádný čert radši nesahal. Ani nemrknu a už jsou v přesile. Po nějaké době se tedy k činu přiznávám. První kočár měl záznam a hrozila mi jen pokuta. Bylo vidět, že jsme v Hradci velká senzace, protože je tu šesté! vozidlo a teprve ti mají opravdu velký problém.

Teď už to je poměrně nuda. Nadýchám 1,48 promile, dostávám klepeta a je jasné, že si uděláme okružní jízdu po městě. První zastávka je na záchytce. Opět dýchám (1,42 promile). Z chlápka v rukavicích co má 2 metry a asi 200 kilo jde trochu strach. Jsem schopen přespat na policejní stanici a tam také míříme. Nejdříve na jednu, kde nikdo není a pak na druhou, kde se mě také snaží vyzvednout kamarádi i s předsedou, ale jsou odeslání zpět na penzion. Tou dobou já už čekám v malé místnosti s lavicí a zářivkou. Zpívám si už poněkolikéte za tuto noc známou písničku ,,Není nutno" a čekám co bude. Po cca hodině je mi odebrán pásek, boty a náramky a nafasuju hnusné hnědé pantofle a jsem zase zavřen do té malé místnosti. Ubíhá další minimálně půl hodina než jsem strčen do cely, kde budu do rána. V cele není okno a nepříjemně hučí větrák. Nakonec stejně usínám. Když se budím, tak vlastně ani nemám šanci vědět kolik je hodin. Jdu s pískem na záchod, který snad nikdy neviděl mycí prostředek, omyju obličej a jdu si zase lehnout. Po chvilce zase vstávám, otevírají se dveře a je mi oznámeno, že už je 8:30 a je možnost, že se ani nedostanu na hokej. S tím, že se nedostanu na hokej to byl jen vtip, protože tenhle maňas je úplně v pohodě, hokej sleduje, fandí místním, ale nemá rád mentalitu některých jejich fans. V tom si rozumíme. Dostávám opět kouzelnou krabičku, která vám říká kolik alkoholu v sobě ještě máte. Už mám jen 0.13 promile a jsem schopen výpovědi. Je mi i nabídnuta snídaně, ale nemám zájem. Kolem 10. hodiny už sedíme u stolu a sepisujeme jak to bylo. Dostat ze mě časové údaje byl opravdu velký úspěch. Zjišťuji, že se jedná o přestupek a mám zaplatit 1400,- za škodu co jsem na reklamě způsobil. Mám dokonce možnost si zavolat, tak volám své přítelkyni a snažím se zjistit kam jedou na pivko. Po výpovědi mě hlídka odváží na jinou stanici, kde mi bude odebrána DNA, nafotíme nějaké fotky a uděláme otisky. Celou noc jsem byl hodnej a už tedy ani nepotřebuju náramky. Na další stanici tedy děláme výtěry (z úst a ne z prdele), fotíme maturitní fotky a máme ruce jak když se hrabeme v kamnech.

Dostávám své věci zpět a jsem opravdu mile překvapen, když mě dole vítá Lolek a má přítelkyně. Venku si dávám konečně cigárko a jedeme za zbytkem přeživších. Ještě cestou zjišťuji, že byla založena sbírka za mnou způsobené škody. Vybralo se dokonce tolik, že zbylo i do kasy fanklubu. Při příchodu do Hostince u Kohouta jsem zaražen potleskem. Udělalo mi radost, že mělo tolik lidí starost. Jsem rád, že máme takové fanoušky a kamarády a moc si vážím toho co pro mě udělali. Můžu říct, že JEDEN ZA VŠECHNY A VŠICHNI ZA JEDNOHO!

Druhý zápas také moc komentovat nebudu. Opět výhra a hlavně postup do dalších bojů.

Něco málo jsem do reportu asi nenapsal, ale to je fuk. V Praze se prý pár lidí myslelo, že jsem v noci odpaloval pyro a nebo snad i někoho zastřelil (to už jsem nadsadil já). Co jsem udělal byla naprostá hovadina a moje blbost. Ještě jeden dík tedy patří našemu autobusu. Některým lidem patří větší, ale nechci zde psát jejich jména abych třeba na někoho nezapomněl. Myslím, že oni budou vědět 

Picasso (Hanz)

Autor: Lipos, (Hanz)

Foto: Michal Šimáček

Video: Jiří Válka

NÁZOR AUTORA NEMUSÍ BÝT TOTOŽNÝ S NÁZOREM ČLENŮ REDAKCE SPARTA HOCKEY SUPPORTERS!

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.