Přesně takové přirovnání mě napadlo ihned po skončení čtvrtého finálového a zároveň druhého domácího zápasu play-off. Měl jsem to „štěstí“ na výběr zápasu, protože jsem se mohl, díky pracovním povinnostem, zúčastnit pouze v pondělí. Zápas jsem si opravdu užil, po dlouhé době jsem fandil (i s manželkou) v kotli, byla mi sestřelena čapka kmitající šálou, byl jsem polit pívem (tuším že tím, kdo na mě to pivo chrstnul, byl Hanz, který dopadl ještě hůř), no prostě jsem to měl naprosto se vším!
Musím se přiznat, že mě hráči svým bojovným výkonem v pondělí namlsali a doufal jsem ve stejný výkon i další den. K mému velkému překvapení na led ale vyjela úplně jiná Sparta. Tohle nebyl ten tým, co jsem viděl o den dříve. Naprosto se vytratila bojovnost (to, že se někdy prostě nedaří chápu, ale tohle nebylo o nedaření). Liberci stačilo pouze dobře bruslit a bylo vymalováno. Nějak stále nemůžu přijít na to, jak je možné, že se tým přes jedinou noc takto promění? Byla to taktika? Nechat Liberec hrát? Chci věřit, že to takhle nebylo, nicméně to tak vypadalo.
Dále jsem postrádal nějaké emoce, chuť s výsledkem něco udělat. Když už se nedaří výsledkově, tak to soupeři přece alespoň znepříjemním. Začnu ho rozmazávat po mantinelech, vyvolám nějakou bitku, prostě něco. Ne, tam dnes nebylo nic.
Nezbývá než doufat a věřit, že toto byl pouze úlet a v pátek to bude zase ta naše Sparta!!!
Autor: Michal alias Mrazík
Foto: Kasnarka
NÁZOR AUTORA NEMUSÍ BÝT TOTOŽNÝ S NÁZOREM ČLENŮ REDAKCE SPARTA HOCKEY SUPPORTERS!
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.