Začnu trochu expresivně – viděl jsem žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzské trikolóry, ale kulturní prostředí pro fanoušky hostů v Mladé Boleslavi jsem jaksi přehlédl. Sparta i přes opětovné vypuštění závěru zápasu zvítězila, tentokrát 3:2. Cesta domů byla mrazivá, zasněžená, ale s příchutí dalšího vítězství v řadě.
Do Mladé Boleslavi vycestoval autobus s fanoušky, stejně jako mnoho motorizovaných posádek osobních automobilů. Dopolední chumelenice a páteční hustý provoz udělaly z cesty do blízké Boleslavi trochu „kabaret“. Město automobilů bez náznaku hokejového šílenství i v blízkosti stadionu, tím se mohou pyšnit boleslavští. Jediné co upozorňovalo na výskyt „nějaké“ sportovní akce jsou policisté v reflexních vestách a nemožnost zaparkovat v okolí haly připomínající diskont Plus. Když třikrát obkroužíte město bez volného fleku na zaparkování, jde veškerá legrace stranou.
Do haly bruslařského klubu jsme dorazili o něco později, než jsem předpokládal. Samostatný sektor, samostatný vchod, tady nebude něco v pořádku. V Mladé Boleslavi se s fanoušky hostí nemazlí. Sektor pro 60 lidí jsme zvětšili o řady sedaček a tímto Vám přejeme hezkou zábavu. S pozdravem, 85 korun na vstupence.
Utkání v plném proudu, boleslavští se řítí do šance a obstřelují brankáře Přikryla, hájícího sparťanskou „klec“. Fandí se, chvílemi i velmi slušně, v hale připomínající stařičký Eden je přes sto sparťanů slyšet. První třetinu jsem sledoval přes betonovou zítku, avšak pilnější ve hře dopředu byli bohužel z pohledu Sparty domácí. Ale bez gólové tečky.
Konečně konec první třetiny a jako na každém výjezdu člověk nepohrdne možností odskočit si, napít se zlatavého moku, popřípadě si dopřát nějakou pochutinu. Sektor hostí nemá přístup na toalety, proto neváhejte a běžte po tmě do přistavené kadibudky na chodníku. Pánové mohou využít přilehlé závěje sněhu, ale myslí tady v Boleslavi také na dámy? Nevím, ale podle mého názoru hala v Mladé Boleslavi nesplňuje kritéria extraligového stadionu. Otřesný pohled se naskytuje na příznivce domácího týmu na vozíčku, který musí vykonávat potřebu na vozíku před sněhovou bariérou. Na klobásku mě přešla chuť (dle vyprávění byla za lidovou cenu opravdu dobrá, stejně jako pytlíky se smaženými brambůrky), teplé pivo stálo opravdu za to!
Ale zpátky k hokeji. Druhé dějství, velmi podobný scénář. Přikryl likvidoval střelu za střelou, opatrné náznaky útoku sparťanských borců končily většinou na modré, před modrou, nebo nepřesným zakončením. Ale hraje se na góly. Sparta o něco zlepšila přesilovky, někdy uteče kotouč (že Bačo), ale Macholda se během přesilové hry 5:3 nemýlil. Sparta šla do vedení, ne nadlouho. Menší náznak tlaku přerušila přetlačovaná mezi Netíkem a Lehikonenem za brankou Schwarze, rozhodčí hru nepřerušili a tak si boleslavský Bahenský udělal výlet sparťanskou obranou a vyrovnal. Ani Kratěna, ani Laghammer nedali Spartě opět toužebný náskok, do kabin se šlo znovu za nerozhodného stavu.
Kanonýr Ton a dědek v beranici
V úvodu třetího dějství zaskočil většinu boleslavského publika kanonýr, pan střelec, Petr Ton, jenž se rozjetý tváří v tvář Schwarzovi nemýlil. Ton, Ton, Petr Ton zaznělo několikrtá ze sparťanského kotle, support byl trochu slabší, hra rozhodně nenadchla. Jenže hráči Boleslavi tentokrát nezačali hrát „zanďoura“ a vrhli se směle do útoku. Bingo neviděl zpoza bránícího beka střelu Nouzy, který dobře chytajícího Přikryla překonal a to opět v čase velmi krátkém, je vyrovnáno. Na Spartu se usmálo trocha sportovního štěstí. Puk poskakoval okolo levé tyče brankáře Schwarze tak dlouho, až ho velmi důrazně protlačil Hanzlík za brankovou čáru, rozsvítilo se červené světlo, gól! Nálada v kotli pookřála. Na ledě se jiskřilo.
Ignorance a maloměšťáctví domácí publika nezná mezí. Bafuňáři v beranicích, kteří pravděpodobně neviděli jediný zápas mimo bruslařský zimák, pánové v nejlepším věku před infarktem, i legrační kotel domácích. K smíchu. Možná k pláči. Čtyři tisíce deset diváků, oznámil domácí hlasatel. To je tedy něco! Závěr byl infarktový, alespoň pro fanoušky Sparty. Po střele Petra Tona se skácel na zem domácí Schwarz, střela byla prudká, razantní, trefila bývalého gólmana Sparty do masky a tak ho musel vystřídat další exsparťan Valent. Stejný scénář jako s Libercem nabídl souboj v Bolce, zatáhnout se, vyhazovat, bez hry dopředu. Naštěstí to vyšlo, ale být soupeřem jiný tým než Boleslav, vítězství bychom neudrželi. Závěrečná rozlučka, děkovačka, pozdravy k marodovi Netíkovi a hurá pryč. Pořadatelská služba nás znovu držela, jako divou zvěř několik minut po zápase. Hurá, jedeme domů. Ještě najít zasněžené auto.
Cesta ubíhá rychle, po telefonátu zastavujeme na nedaleké benzínce, kde měl přestávku i autobus se sparťanskými fans. Klábosíme, kouříme, nakupujeme, vše za asistence celní správy. Krásný pohled na zasněženou Prahu. Jsme konečně doma.
Autor: AdminK
Foto: BigBoss
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.