Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Sparta končí potupně ve čtvrtfinále. Nutno říci, že právem. Nepříliš zajímavý hokej oproti ostatním sériím ukončil sedmý zápas v Ostravě, kam se vypravila velmi početná skupina Sparťanů, cca 150 osob. Bohužel však odjížděli na dlouhou cestu zpět do Prahy se svěšenými hlavami.

K zápasu samotnému se nebudu zdlouhavě vyjadřovat, každý, kdo se o Spartu zajímá, ho viděl a udělal si vlastní obrázek.  Naskýtá se však otázka. Dokážete si představit, že by se Sparta s tímto impotentním (ovšem velice hvězdným) útokem, děravou a nedůraznou obranou dokázala v semifinále postavit sice proti o velké jména ochuzené, však velice bojovné Slavii? Já osobně raději ne.

Tři autobusy našlapané fanoušky Sparty přesto věřily, že Sparta dokáže sérii zvrátit a postavit se svému úhlavnímu rivalovi. Cesta trvala šest hodin, každý autobus měl naplánovány dvě až tři zastávky. V Ostravě před halou se sešel početný zástup, nechyběly vlajky a trumpety, které však na zápase v průběhu utkání rychle ztichly.

Atmosféra v Ostravě opět zklamáním

Hala ve Vítkovicích neoplývá zrovna zázračnou akustikou, domácí pseudokotlík a nezapojující se tribuny podřadné atmosféře vydatně napomáhají. Kotel Sparty měl nachystanou velkou sektorovku, malou vlajku na pochody, kartoniádu a balonky. Důvodů k radosti ale bylo pomálu. Vítkovice se ve druhé třetině ujaly vedení 1:0.

Další dva góly však přišly v poslední části, což byl pořádný spouštěč zlosti některých fandů Sparty. Kotel přestal fungovat, pohledy zmaru zírali jen ke stropu haly. Naději Spartě vrátil exvítkovický Gulaši. Obrannou hráz Ostravanů v čele s vynikajícím Štěpánkem už Sparta nepokořila, i když šance k tomu měla. Pozdě. Přesilovky opět nefungovaly, Hanzlík na modré čáře byl zbytečný asi jako lučištník ve válce v Afghánistánu. To samé útočné opory našeho týmu. Jeden velký zmar, který již ale trvá několikátou sezonu. Beze změny.

Konec sezony, slzy v očích dívek, prázdné pohledy by člověk nenapočítal. Hráči se přijeli s fanoušky rozloučit, poslední děkovačka v sezoně byla vůči některým hráčům pouhou formalitou. Výborného slzy v očích navozovaly spíš úsměvný obrázek, sparťanský kapitán působil laxně nejen v základní části, ale i ve vyřazovacích bojích. V roli lídra absolutně zklamal, pokud by se měla brát v úvahu i jeho funkce sportovního manažera, schopného skvělého vyjadřování před médii, skončil by se známkou nedostatečnou, za některé výroky navíc s trojkou z mravů. O vyštípání trenéra Hynka z trenérského postu díky hráčům Sparty se nemá smysl snad už ani vyjadřovat.

Průvan v týmu je nutností

Jednu pozitivní věc by však toto brzké vyřazení přinést mohlo. ZMĚNY. Jsou potřebné jako sůl. Po letošní sezoně se nikdo nemůže vymlouvat na povedené třetí místo z loňska, kdy základní část vypadala úplně stejně, jako letos. Bronz jsme získali pouze z připosranosti Zlína ze jména Sparta.

A všichni tuší, kde by měly nastat. Kdo měl být letos lídrem? Člověk si mohl vybrat. Výborný, Ručinský, Broš, Kratěna, Netík, Ton či konečně Langhammer? Přísnější měřítko snese jen veterán Ton, který neustále převyšuje o generaci mladší útočníky extraligy, poté Netík, který ovšem bohužel nejspíš odejde po sezoně do KHL. Langhammer zatím stagnuje, pořád je v něm ale potenciál na hokejový růst.

Od hráčů jakými byli skvělý reprezentační kapitán Výborný či mazák Ručínský, by si mladí měli brát vzor. Ovšem jen v případě, že by vše fungovalo tak, jak má. Laxnost obou hráčů byla do očí bijící, zapálení pro hru se nedostavilo.

Duo Kratěna – Broš, oblíbenci sparťanského publika, zůstali také za očekáváním. První jmenovaný sice dosáhl krásné mety 250 gólů v extralize, tahounem týmu však nebyl ani jeden z hráčů. I nad působením těchto dvou hráčů by se mělo vedení zamyslet.

V opačném hodnocení můžeme hovořit o jiných hráčích. Řízný Michal Gulaši se stal stabilní oporou, větší bodový zisk Vydareného se nedostavil pouze díky okupaci Hanzlíka na modré při přesilových hrách.  Jakub Koreis se konečně rozkoukal a krom skvělé obranné práce začal i bodovat. Doufejme, že zranění z play off jeho hokejový vzrůst nezpomalí. Na co může být Sparta pyšná je hra v oslabení. Podlešák a Hromas jsou zárukou dobré práce v obranné činnosti. Chybí jim však také potřebné kanadské body. Ani Petr Přikryl přes obavy úplně nezklamal.

Šance na lepší zítřky či na další potupné vyřazení?

Sezona celkově skončila fiaskem. Počet povedených zápasů odježděných po zadku, kdy hala z předváděné hry bouřila nadšením, by se dal spočítat na prstech jedné ruky postavičky ze seriálu Simpsonovi. Za sebe vyzdvihuji třetí utkání s Plzní a čtvrté derby. Není to však málo?

Týmům ze špičky tabulky dnes Sparta připadá jako parodie sebe sama. Pryč jsou časy, kdy jméno Sparta budilo respekt už u Průhonic. Letos si z nás sedli na zadek pouze v Brně, to však žádná výhra není. Pozitivní skóre máme snad jen s týmy, které hrály boje o udržení. A to je málo, příšerně málo.

Chce to tedy změny. A změny takové, které vrátí Spartě věhlas. V reklamních kampaních se vydáváme jako bojovníci. Na ledě to tak nefunguje. Říká se, že samochvála smrdí. Jedinými bojovníky jsme však zůstali my, fanoušci, kteří jsme vydrželi na předváděné výkony koukat, navíc v takovém počtu. Pryč jsou doby ztichlé sportovní haly, nyní ochozy bouří, kotel šlape na plné obrátky. I nám však trpělivost jednou dojde…

Dle vyjádření p. Siveka měla být v dnešní době Sparta stavebním kamenem české reprezentace.  Nejsem si jistý, zda by v tuto chvíli byla při změně občanství tím správným kamenem třeba i reprezentace Slovinska.

Foto: Eliška Michaličová; hcsparta.cz

Text: =s69=

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.