Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Novinky

V Kladně úpadek do klinické smrti

25. října 2010 v 09:30,  Reportáže

222.jpg

Kolikrát za posledních 10 zápasů si sparťanští fanoušci říkali, že teď, právě teď už se musí jejich tým zvednout? Určitě si to po mizériích venku a slabotě doma říkali i před utkáním na Kladně. Přeci jsme to Kladno poslední 2 roky přehrávali, tak že by se konečně zadařilo venku za 3 body? Vždyť z venkovních zápasů jsme si přivezli pouze jeden jediný bod… Že by teď body tři…?

Na stadióně v Kladně je tradičně  zima jako v ruským filmu, ale v sektoru hostí se zpočátku zdálo, že může být i horko. Mysleli jsme si, že např. Kafka s Luňákem využijí svých znalostí místních poměrů a ukáží nám i týmu, kde mají domácí slabiny. A že jich využijí. 

Začátek zápasu byl skutečně ostřejší. V páté minutě jsme hráli první přesilovku – loktem fauloval kladenský (exsparťanský) Mrázek a byl vyhozen na 2 min. Hossana! Šance! Jenže: Zase to byla nám všem dobře známá hrůza bez střelby, bez důrazu, bez zájmu, bez umění. Ještě jsme si dovolili zakázané uvolnění a dokonce Kladeňáci měli šanci ohrozit Pepise! No, příšernost. Už už se zdálo, že přesilovka skončí bez našeho užitku, když v tom se trefil po přihrávkách Vykoukala a Gulašiho Radek Smoleňák! Ó, to bylo blaho! Okamžitě jsme zapomněli na mráz a srdce nám tepala v radostném opojení! Konečně, konečně se nám podařilo dát gól jako první! Nemusíme dotahovat! Ó, ó, my se máme! Při úspěchu se snadno zapomene na předchozí neúspěch: Přesilovka sice byla hrozná, Kladno si s námi utíralo, ale – gól jsme nakonec dali…

Otázka tedy byla – podaří se nám dát druhý (třetí, čtvrtý….?) gól, aniž bychom inkasovali? Zvedne to naši hru? Budeme mít chuť to rozjet ve velkém stylu? Odpověď přišla až krutě brzy: Minuty po vstřeleném gólu to nevypadalo na „nakopnutí“. Sice se hrálo poměrně rychle, ale nepřesně z obou stran, a naši obránci – jako tradičně – se nechali uspat. Jen tak lážoplážo si pinkali s pukem, toho se zmocnil Valský  a – hned to cpal na bránu… Tam už čekal Kalla, který se  mohl z pravé strany obtočit kolem naší brány, aniž by po něm někdo z beků šel…  Přitom to nebyla  že strany Kally žádná super rychlost – ale času měl „habakuk“: Byl v klidu, jako na nedělním korzu. Ta rána šla tak hezky, že zapadla (z jeho pohledu) k pravé tyči naší brány. Tvrdím, že to byl gól našich obránců a taky Pepise. Na ten puk podle mě šlo dosáhnout a chytit ho. Ale primárně chyba naší obrany. Takže naše vedení trvalo asi tak 4 minuty.

1:1. Čekali byste logicky zintenzivnění naší práce? Já ano. Ale fakt byl, že se to mlelo spíše u naší brány. Tam si nafackovali Hanzlík s Melkou a šli se posadit oba na 2 min.

Pak se stalo něco, co není k uvěření. Vlastně je, u Salcida mě to už fůru zápasů nepřekvapuje: Onen muž se dostane do super šance – je mezi kruhy, kladenští beci operují mimo prostor. Je sám, vůkol šumí les. Falter není zalezlý, kolem něj je prostor na střelu. Salcido má čas vystřelit nahoru, doleva, doprava, kamkoliv. Opravdu luxusní postavení! Co tento člověk udělá? Nasere to bezmyšlenkovitě do Faltera….. Bóóóóže, kde jsi? Salcido je  sice bek, ale tohle musí dát každý - i ožralý, sedmdesátiletý, jednonohý důchodce. 

Zbytek třetiny patřil Kladnu. Sparta byla měkká, bezmyšlenkovitá, rozplizlá. A přišel trest: Jeden Kladeňák se tak dlouho motal před naší bránou, aniž by si jej páni beci s rudým „S“ na hrudi všímali, tak dlouho koukal, kam by sám vystřelil, až se rozhodl obdarovat pukem toho mladíka Eberleho, který Pepisovi ukázal, kde nechal tesař díru. 2:1. Zase z nás udělalo Kladno kašpary. A to, prosím, do konce první třetiny zbývalo asi 90 vteřin. Gól do šatny par excellence! Myslíte, že to bylo všechno? Kdepak – Kladnu narostla křídla a do konce třetiny se na mých zádech vyrojily velké kapky studeného potu. Kladno nás v první třetině přestřílelo.

Prvních pár minut 2T byla sice Sparta aktivnější, ale gólové šance chyběly. Začal hrát mladý Michael Zacpálek a nevedl si – v porovnání se zkušenějšími beky – úplně zle. Jenže fauloval. No, Kladno zase nějak zvlášť nebezpečné nebylo, ta jejich přesilovka bída. Sparta se docela rutinně bránila. 

Titul šmejdík  večera by si určitě zasloužil ten kladenský Sáša Treille. Ale pozor! Já to nemyslím až tak urážlivě, protože dělal jen svou práci a to, co mu „železná Sparta“ dovolila. Je sice mladý, ale o to více drzý a nebojácný a klidně si troufne i na ty naše mazáky. Vlastně z určitého úhlu pohledu sympatické. Jasný kontrast proti mátožnému pohybu našich. Ti nebyli schopni ani drzosti, ani umu, natož pak myšlenky.

Takže Sáša Treille se v přesilovce tlačil dopředu, hlava nehlava – vlastně hlava ano, páč tam ukázal někomu z našich, jaké je to olíznout jeho lopatu. Dostal 2 minuty. Krátce 4 na 4, pak naše přesilovka – opět o ničem. Tradice je tradice. 

Kladenský Treille se ukazoval jako výrazná postava na ledě: Vrátil se z trestné, zatopil nám mocně a … šel se posadit znovu na hanbu. Jenže s ním i náš Gulaši. Takže zase nic pro nás. Treille po návratu z trestné je plný pohybu. Bohužel, já nic podobného nemůžu říci o našich. Sice tam nějaké miniminimini šance měli Koreis se Smoleňákem, ale chybělo štěstí a důraz.

Pak jsme zase hráli přesilovku. A zase to bylo o hovně, soudruhu Bláho! Bože, já si říkám, proč na přesilovky chodí Salcido, který stejně nevymyslí nic a když už ano, tak to provede tak technicky blbě, že to k ničemu není.

No, a co byste čekali teď - po skončení naší přesilovky? Ano, správně!  Šanci Kladna. V brejku byl Látal, slušná šance, bylo to rychlé, náš obránce zatahuje za záchrannou brzdu a užuž se zdálo, že jsme z toho venku, když rozhodčí odpískal trestné střílení! Hala bouří, Kladno užuž vidí gól a k puku se staví sám postižený Látal.

Posral to. Pepis si ho vychutnal.

Je toto moment pro nakopnutí Sparty a pro zvednutí výkonu směřujícího k vyrovnání? Nikoliv. Tupá, beznadějná, pomalá a průhledná hra Sparty pokračuje. Pardon, „hra“ je silné slovo. Další naše přesilovka (ven mazal nám všem dobře známý Toman s číslem 7, který u nás v sezóně 2005/2006 získal titul, v následující sezóně šel do Budějic a dal tam našemu Dušanovi Salfickému gól, držíc při tom hokejku jednou rukou na jejím konci!), tentokrát dělená přestávkou.

Porada v kabině buď vůbec nebyla, nebo stály rady trenérů za starou bačkoru anebo se hráči na rady trenérů prostě vykašlali. Myšlenka v přesilovce žádná, únava, zmar, odevzdanost.

A po jejím skončení – hle! Šance! Trma vrma před Falterem, prázdná brána, puk leží před brankou  a … nic. Nejsem si jistý, zda to byl Karpov (nerad bych křivdil), ale prostě jeden náš hráč, místo aby se toho puku chopil tak – prostě odjel mimo brankoviště. Hrůůůůůza. 

Pak už to nemá smysl popisovat, nic světoborného to nebylo. Až do 52 minuty, kdy vyletěl na hanbu O´Brien a po víc jak minutě i Hanzi.  5 na 3.

Tak. 

 Hraje-li Sparta 5 na 3 přesilovku, je to utrpení a běs. Ale hraje-li ve stejném poměru oslabení, zase to taková hrůza nebývá. Kladno zpočátku připomínalo ve dvojnásobné výhodě spíše tu Spartu, jenže nakonec pro něj se šťastným koncem. Asi tak po půl minutě to prostě napral na bránu exsparťan Mrázek a bylo to už 3:1. Využitá přesilovka pět na tři, pokračující klasická přesilovka k dalšímu gólu v Pepisově bráně nevedla. Na štěstí.

A to do konce zápasu zbývalo kolik, no asi 7 minut. Hráli jsme ještě přesilovku, vzali si na ní dokonce time-out. Copak asi trenéři vymýšleli? Jaké měli nápady? To jsme měli tu nečest vidět ihned po vhazování, protože puk Sparta nebyla schopna podržet, udržet a založit aspoň „ňákou“ akci. No za to Kladno, oslabení-neoslabení, při první možné příležitosti vyprodukovalo protiakci dvou na jednoho. Hahahaha. 

Pak už hrálo jenom Kladno. 

Hoši, děkujem!

Bylo to poučné utkání. Po jeho závěru se kotel Sparty vylidnil. Lidi prostě utekli, měli toho dost. Měl jsem sto chutí odejít také ven  - vyzvracet se. Vydržel jsem to. A tak jsem, jako asi dalších 15 Sparťanů, si počkal, až naši borci na ledě přijeli na dostatečnou vzdálenost  od nás (jistě mimo dostřel šál, igelitek, kelímků apod. – asi věděli, proč nepřijeli až k nám), krátce si ke svému výkonu zatleskali  a ujeli do kabiny. A my, ještě oněmělí hrůzou, si, spolu s Kladěňáky, „vychutnali“ vítěznou děkovačku borců z HC Vagnerplast svým věrným fanouškům.

Teprve pak jsme odešli ze zimáku i my. Venku zvracelo asi více Sparťanů a nevím, zda zvratky nebyl zasažen i autobus svěřenců trenérů Holaně a Volka, který stál na place opodál. Nevím, zda někdo vyčkal až příchodu hráčů k autobusu a zda s nimi nediskutoval. Já měl ale v tu chvíli jedinou touhu – pryč, pryč, pryč z areálu, pryč z toho místa potupy, zmaru, ostudy. V hrdle sucho, v duši vztek. Vztek z bezmoci, z té onanie, které jsme přihlíželi – to byla jediná emoce.  Ta zabila a přehlušila i tu radost, kterou jsme měli z vedoucího gólu zápasu. Nedat Kladnu 54 minut branku, to je …………  – dosaďte si sami. Mě slušná slova došla.

Martin Vlk alias Martin87

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.

Nastavení souborů cookies

Nastavení můžete kdykoli změnit v nabídce „Nastavení souborů cookies“ v dolní části stránky.