Nejméně očekávané se stalo skutečností, Sparta nadělila vedoucímu Třince parádního bůra. Tohle není vtípek prezentovaný vnadnou dívkou ze zadní stránky Blesku ani výplod zkouřeného novináře. Sparta v Třinci nebyla tou Spartou, kterou jsme vídali doposud v této sezoně.
Po dvou vítězných utkáních stále doufající sparťanský fanoušek věřil v body z derby. Ač se pravděpodobně sparťané domnívali, že jedna třetina usilovného hokeje na Slavii bude stačit, zisk tolik potřebných bodů to nepřineslo. Očekával jsem, že se v podobném duchu odehraje i zápas s prvním Třincem.
A ono ne! První třetina sice gól ještě nepřinesla, ale už jen to, že Sparta s ledovým klidem zvládala nevýhodu v oslabení, dalo tušit, že možná bude něco jinak oproti předpokládanému scénáři.
Jenže na sparťany jako by spadla opět ta neproduktivní deka, která náš klub „zdobila“ v tragickém období. Dva samostatné úniky – Kůrka i Bartánus z vyložené pozice neproměňují. „Nedáš, dostaneš,“ řekli si třinečtí a několik minut převzali otěže zápasu. Stát v brance jiný gólman než skvělý Pepis, už se sparťané možná viděli zpráskaní na cestě domů.
Sparta ale bojovala, což dokreslila potyčka Luňáka s Bonkem. Mladý sparťan ukázal, že je mu blízká charakteristika „dravé mládí“ a neohroženě se sápal na zkušeného forvarda. Jen tak dál! Ať to soupeře bolí!
Druhá část pokračovala v zaběhnutém rytmu. Obrovské šance Sparty, ale bez gólů. Hamerlík zastavil jak únik Tona, tak dorážku Koreise. Skvěle zneškodnil i ránu Smoleňáka. Kombinace měla smysl, hráči stříleli z různých pozic, hnali se dopředu, ale chyběla efektivita. Už jsem nevěřil, že se Sparta prosadí.
Sparťané to ale nevzdávali, Třinec zamknuli v jejich pásmu a bušili do Hamerlíka jak na vojenské frontě. V záplavě střel se najednou skvěle zorientoval Smoleňák a dorazil puk do brány. Sláva! Takhle to má vypadat! A obavy z inkasování vyrovnávacího gólu jsou ihned tabu. Luňák ukázal Tonovi, Kůrkovi či Bartánusovi, jak se proměňuje situace, kdy je hráč sám před brankářem, 2:0.
Na vedení po druhé třetině 3:0 bych nevsadil před utkáním ani potencionální tchýni. Přesto takové skóre na kostce pamatující středověk z třinecké haly svítilo. Třetí gól měl na svědomí Kůrka, po parádní kombinaci s Kafkou a Výborným. „Když Sparta nemůže, rozhodčí jí pomůže,“ bylo slyšet ze slezského zimáku a já si vychutnával tento exkluzivní moment se svařáčkem v ruce.
Třinecká přesilovka, marnost, sparťané v pohodě vyhazují. A když už se k něčemu dostanou, zasahuje skvěle Pöpperle. Ten ale přichází o čisté konto z naprosto škaredé situace, kdy Polanský přihrává nikomu před branku a puk končí najednou v síti. Smůla. Chvíli to vypadalo, že se Třinec zmůže na zdramatizování zápasu, šanci ale odmítl exsparťan Růžička – díky.
Letos nad očekávaní produktivní bojovník Hromas si mohl vylepšit bodové skóre a Třinec dorazit, Hamerlík ale prozatím udržel Oceláře nad vodou. Třinecký děravý škuner zkusil i hru bez brankáře, ale inkasoval smrtící úder od znovuzrozené dělostřelce Tona. ZÁSAH, POTOPENO. Diváci v třinecké garáži houfně opouštějí stadion a utíkají na metro… blbost… tramvaj?... blbost… pravděpodobně na svůj povoz s hnojem za popěvku „Sparta buzerantů parta“. Parádní podívaná.
Jistě je musí nadosmrti mrzet, že neviděli pátý gól z dílny Broš – Smoleňák, který podtrhl nečekaný sparťanský galavečer. Nezlobte se na mě, že článek vypadá jako laciné PR Sparty, ale tato výhra opravdu po dlouhé době udělala radost nasranému sparťanskému srdci po několika infarktech.
Kéž by právě tento zápas byl tím všemi očekávaným vstáním z mrtvých!
Text: AdminJ
Foto: Kasnarka