A zápletka se zamotává. Příběh letošní sezony
inspirovaný komediální parodií Bláznivá střela a okořeněný špetkou psychologického
Spalovače mrtvol čeká na další rozuzlení. Do play-off daleko jako z Prahy
do Brixenu, avšak boje o udržení číhají na Spartu stále v zatáčce u Jevan.
Co je však důležité. Sparta porazila Pardubice a vrátka do předkola zůstávají
pootevřená.
Blíží se 58. minuta základní hrací doby. Lukáš Luňák zatím netuší, že se za
okamžik stane hrdinou čtvrtečního večera. Hostující Pardubice odvolávají
brankáře a drobný útočník Sparty stínující Nakládala pečetí do prázdné branky.
Možná nejsnadnější gól kariéry. Možná taky nejdůležitější. Teď už každý ví, že
je konec, 2:0 pro Spartu. Prořídlé tribuny na oplátku hokejistům ve stoje
aplaudují. Zajímavý to závěr hokejového večera.
Obligátní návštěva přes čtyři tisíce platících diváků viděla utkání dvou tváří.
Místy nezáživný hokej a vyčkávaná kdo začne. Není se moc čemu divit. Do
Holešovic přijel obhájce titulu, kterému muška a přesnost v zakončení před
zápasem rozhodně nechyběly. Vyprávět by o tom mohli v Mladé Boleslavi. V Holešovicích
však „perníkáři“ pohořeli, střelecká potence zůstala pro tentokrát
v přeloučské nádražní restauraci.
Je až s podivem, jak se po taktické stránce dařilo Spartě ve hře dozadu. Ano,
nebyl to žádný Detroit Red Wings. Oslabení mělo přesto kvalitu. Hráči se
vyvarovali obvyklých minel, za to lavička by zasloužila políček za hru
v šesti a následné vyloučení. Kdo vyloženě vyčníval? Pepis. Jednoznačně.
Někdy až nadpozemsky bránil nulu na straně Sparty. Měl svůj den.
Opačnou stranou mince je kostrbatý útok, který jako celek vykazuje stále, pořád
a dokola známky jakési záhadné nesehranosti, zmatku při zakončení a hromady nepřesností
při zakládání útočných akcí. Příkladem byl poskakující kotouč před Růžičkou
během přesilové hry. Ani Pardubice předvedenou hrou nijak neoslnily.
Našli bychom však klenoty, které stojí za připomenutí. Může se stát, že dres s jmenovkou
Lukáše Luňáka půjde od nové sezony na dračku. Ten kluk na to má. Trochu mi
připomíná pohybem Ondřeje Kratěnu v dobách slávy a éry jak vsetínské tak
sparťanské. Přihrávka od Philippa za sebe, zpracování, naznačení střely, klička
do středu a přesný zásah nad lapačku. Klobouček dolů.
Po čtrnácti dnech nového roku mohu konstatovat, že porážek už bylo dost. Sparta
musí čekat, trpělivě pracovat, sledovat tabulku a spoléhat na štěstí a neštěstí
týmů, hrajících o šanci zahrát si v boji o titul. Stále jsou to jen plané
spekulace a přičinění musíme hledat na ledě.
Nemám moc ve zvyku rozepisovat se a hodnotit atmosféru v hale. Dnes mi to
nedá. Nevím, jak pracují ruchové mikrofony v televizním přenosu, ale
čtvrteční večer byl z mého pohledu tím povedenějším, čeho jsme byli
v letošní sezoně svědky. Vede podzimní derby, u mě má zápas
s Pardubicemi označení číslo dvě! Je vidět, že do haly chodí ve větší míře
stejné osazenstvo, tribuny se zdatně přidávaly ke „kotli“ a celkový dojem i
přes mizernou návštěvu v určitých pasážích více než příjemný. Elektrizující.
Tímto všem zúčastněným díky.
Co by to bylo za zakončení referátu bez menšího popíchnutí. Jenom je škoda, že
si to zřejmě nikdo z odpovědných nepřečte. Holý a čistý fakt.
Návštěvnost. Zatímco v minulé sezoně navštívilo zápas s Pardubicemi
přes osm tisíc fanoušků. Dnes? Sotva polovina. Jsme opět na začátku. Fanoušek
se od klubu odvrátil a za současný stav nese zodpovědnost jen a jen vedení
klubu a ti, kteří o židlích ve vrcholném managementu rozhodují.
Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím
nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Sparta!
Autor: KubaSF
Foto: Kasnarka
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.