Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Exhibice Straky & spol. skončila, já jsem už hodinu doma a stále mi zuby skřípou vztekem a bezmocí.  Když jsem v neděli začal mrznout na Kladně, zahříval jsem se nadáváním na nevábnou hru Sparty po prvních jedenáct minut první třetiny. Pak přišly tři góly v rychlém sledu. Najednou se na to dalo aspoň koukat bez rizika zánětu spojivek. Vyvrcholilo to pláchnutím dua Ton – Broš a jejich lahůdka při hře 5 na 3.

Po zápase jsem počkal,  spolu s kamarády, na naše hráče u autobusu, abychom si zajódlovali na oslavu – nakonec vydřeného – vítězství.

Jak se kluci po jednom trousili z útrob té parodie na stadión, vyšel i Rulík a na otázku, „zda dáme taky Indiány“, odpověděl takovým vyhýbavým způsobem, že jsem pochopil, že je  z té Plzně předposranej, až hrůza. Rozumíš mi, laskavý čtenáři? Pryč jsou ty doby, kdy naši soupeři byli vyřízení již před cedulí „Praha“. To bylo za časů právě Šímy a dalších opravdových chlapů. Vyřízený je teď někdo úplně jiný – je to právě Sparta, která se předposere jaksi preventivně, dopředu, z kde koho, kam zrovna míří. Jestliže jeden z našich trenérů po právě utrpěném vítězství  neřekne například „Jasně, chlapi, bude to těžký, ale oni taky nemůžou mít nekonečnou šňůru vítězství, dáme je“, ale doslova zakňourá, tak co si jako o tom mám – já, fanoušek Sparty – myslet?

Že to prostě už odpískali? Že to nemá smysl? Že na to – v současné formě a složení – jednoduše nemáme a proto nemá smysl se o to ani pokusit? Že… že… že… a já nevím co ještě.

Např. Petr Ton, tam u autobusu v Kladně, sice také  právě nehýřil přímo optimismem, ale alespoň nezakňoural - jako Rulík.

Musím si proto položit otázku, zda dnes, (pro nás) jedenáct kol před koncem ZČ, mají naši hráči ještě nějakou motivaci nebo na to prostě už pečou, smířeni s play-out?

Soudě podle dnešního výkonu v Plzni, bych to viděl na rezignaci na to se o něco ještě porvat.

Byli jste v ČEZ Aréně a viděli jste, jak Duda dal první gól jednou rukou? O.K., prosím, to jsem už viděl – před několika lety dostal Salfický (hrající tenkrát za nás) od Tomana (hrajícího tenkrát za Budějice) v Budvar Aréně taky gól „jednou rukou“ – a byl to ještě větší motýl, než dnes. Tuten gól byl jasně Pepisův. Prostě byl, i když ve zbývajících 58 minutách nás Pepis – tak jako tisíckrát v letošní sezóně – držel a bez něj by ti krasobruslaři dostali klidně bůra, šestku ba i víc.

Fajn. Smolnej gól ve druhý minutě. Co byste asi tak čekali? Nápor a snahu o vyrovnání? Já jo. Co mi však bylo viděti?

Bojácnost, nepřesnost, uťápnutost, rybníkářství. Za Spartu nehrál nikdo. Ani dědkové, které má tak „rád“ pan Ráž, ani mladý pušky. Prostě nikdo. Všichni chlapi s „S“ na prsou se na to jednoduše vykašlali. Za nás snese známku 1mínus  jenom Pepis, dvě mínus bych dal Toňákovi na několikerý výpad, leč bez efektu.

Ostatní čtyři mínus až kuli. Kdyby se dávala kule mínus, měl by ji podle mě Gulaši, jasnej tragéd na ledě par excellence. Má na triku druhý gól, kdyby to byl chvilku před tím vyhodil ze třetiny… no co mám povídat.

Když prase Heřman kolenem sestřelí už ve druhé minutě zápasu Luňáka a dostane 5+DKU a Sparta už prohrává, očekávali byste, že se Sparta sebere a těch 5 minut prostě využije ke srovnání? No schválně. Pane Hořavo, pane Rulíku – do pytle, to už jste se vyčerpali, že nedokážete vysvětlit svým svěřencům, že přesilovka je o tom, aby se pobývalo před bránou soupeře?Aby se soupeř motal dokola, unavil se, aby naši stříleli, stříleli, stříleli?  A kde jsme byli my? V naší třetině. V naší, propánaboha, v naší! Ta Plzeň si z Vašich svěřenců udělala kašpárky, jak snadno jim brala puky a vyhazovala je na Pepise!!!

O.K., tak fajn, můžu si myslet, že pětiminutová přesilovka prostě nesedla. I to se stává. Hergot, ale my pak hráli 2x po sobě dvojnásobnou přesilovku a celou řadu běžných přesilovek – a kolikrát jsme asi tak vystřelili? Pan Hořava třímal v zápase v ruce papír a cosi si tam zapisoval. Copak to asi bylo? Že by milostné básně nebo sentence typu „Rozhodčí Hradil je ošklivé káčátko“ anebo „Rozhodčí Husička je zlý a nespravedlivý a nemá nás rád“?

Pochybuji, že by si zapisoval chyby našich hráčů. To by mu totiž nestačil jeden papír A4, to by musel mít tlustou knihu hříchů, protože hříchy našich hráčů byly násobně větší než hříchy Doroty Máchalové…

Nebo že by si tam zapisoval optimální složení útoků? Čert ví… že taková Plzeň má jeden jediný útok, který je tak ďábelsky dobrej, že je spolu celou sezónu a dává Plzni snad čtyři pětiny gólů. Tam to pochopili, že když už maj děravou obranu, musí mít aspoň jeden kvalitní útok, který do celé zaplácne. To my jsme jiní kabrňáci – my furt hledáme „optimální složení útoků“. Hledali Holaň s Volkem. Hledá Hořava s Rulíkem. Dokola hledají a stabilita veškerá žádná. Výsledky tomu odpovídají.

Ale aby trenéři řekli našim hráčům, zejména obráncům, že je třeba hrát tvrdě, do těla, to ne. Nebo na ně hráči kašlou. Slovy Jaroslava Šímy „I když jsme třeba prohráli, tak jsme je aspoň zmydlili.“.

Kdo dneska šel do soubojů? Nikdo, i ten Korejs… má plzeňákovy lokty u mantinelu v obličeji, rozhodčí to pustí, a on stojí a málem se umívá „relax, vole, relax, tenis, ne?“. On i zbytek mančaftu ze sebe programově dělají otloukánky. Plzeňáci je dohrávají, my je ne (s výjimkou posledních 5 minut). Plzeňáci se museli řechtat, že si ke Sparťanům můžou všechno dovolit, protože my jim to prostě dovolíme.

Útok jsme zkrátka dneska neměli vůbec žádnej. Je to tragédie, když obránce za bránou bere puk, jede směr útočná třetina, je už na červený a………….. nemá komu přihrát, protože se mu nikdo nenabídne! Útočná trojka stojí a čučí.

Lemry líný.

Mgr. Bříza se mohl pominout, když jsem toto slovo použil na Tváří v Tvář. Zajímalo by mne, zda se na dnešní výkon  Sparty dá dívat jinak. Co, pane Břízo? Dá nebo nedá? No nedá. Dneska to byla jedna líná lemra vedle druhé.

Také ničemnost nám bylo viděti a snášeti. Přihrávky, jaké mají opilí čtyřicetiletí strejci na zamrzlém rybníku. Do brány Sparťané zásadně nechodí, nikdo necloní brankáři soupeře, nikdo se nenabízí k tečím či dorážkám. Efektivita horší než socialistické hospodářství.

Prostě se na to vykašlali. Vykašlali se na hru, na body, na fanoušky. Na Spartu.

Bylo nás tam hezkejch pár desítek. Ale bylo to mrtvý. Žádná uvolněná atmosféra, žádná úporná snaha ty na ledě podporovat i když se nedaří. Jenom vzteklé výkřiky a sem tam pokus o hlasitý projev. To, co bylo vidět na ledě, se promítlo i do našeho sektoru. Deprese, zmar, trapnost.

Vracím se k titulku mého žlučovitého příspěvku. Mají naši hráči ještě nějakou motivaci?

Já o tom silně pochybuji. Nechají se řezat soupeřem a údery nevrací. Ani obrazně, ani doslova. Nechají se zastrašit domácím publikem. Heh… Není z nich cítit žádná chuť hrát a vyhrát. Nemají tah na bránu a do brány (soupeře).  Nevypadá to, že by měli vůli odpoutat se od 12. místa tabulky. Nemají lehkost, nápady. Nemají sílu a nedávají ji soupeři pocítit. Není z nich cítit týmový duch – hrají jako individualisti a podle toho to taky vypadá. Nedokážou využívat přesilovky a vypadá to, že se dnes na ledě viděli poprvé. Tristní výsledek po odehraných 41 kolech ELH, po Sprengleru, po letních soutěžích. Výsledek = 12 místo.

Na 12. místě tabulky jsme už tak strašně dlouho, že už ustaly dotazy, jak je to možné, že tato pozice Spartě nenáleží a kdesi cosi. Nastalo útrpné smíření se…

Přišel zvyk – ono to tak špatné není, ta Boleslav je na tom hůř. Furt se říká – do konce ZČ je ještě spousta zápasů, Sparta se zvedne, bla bla bla bla. Blbost, najednou je to z 25 zápasů do konce jen 11. A furt nic, furt ta dvanáctka…

Pro dnešní výkon jsou dvě vysvětlení: Buď se hráči opravdu předposrali z Plzně ještě v Holešovicích, v bázni Boží to vypustili a řekli Pepisovi: Dneska je to na tobě, kámo, máš u nás flašku, když to budeš lovit jenom třikrát. Nebo to nevypustili jenom „protentokrát“ a pak moc dobře vědí, že už nemá smysl se potit na ledě, protože play off hrát stejně nebudeme.  A na play out je třeba se šetřit, vždyť se bude jezdit tu do Kladna, tu do Boleslavi, tu do Litvínova (Brna?)…

Pro trenéry to patrně platí jakbysmet, že? Tak ňák si nám neví rady, že? Pod nimi jsme se jaksi od toho předpředposledního místa nehli, že? Míchají se sestavou, míchají, míchají a vymíchali tuto hrůzu v Plzni. Holt, oni to do konce sezóny doklepou a pak si asi najdou jinou štaci. Sparta pro ně není, patrně,  výzva, ale jen další zářez do pažby. Jaká je asi u nich motivace dokočírovat Spartu do play off? Docela by mě to zajímalo.

Bříza je zjevně v pohodě také, taťka Charouz se mu ve Sportu vyznal z lásky a z důvěry, takže co…?

Sponzorům také 12. místo a hrozba play out zřejmě nevadí, nevůli a neradost najevo nedávají, takže co…?

Takže jak je to s tou motivací? Uvidíme v pátek na derby stejné břídilství, uvidíme v neděli s Popelářema stejnou marnost,  uvidíme za týden s Chemikama stejnou odevzdanost a poníženost, jako dnes v Plzni?

Je tady pro naše hráče a pro naše trenéry nějaká motivace porazit městského rivala, lídra tabulky a kandidáta na přeskočení v tabulce? Je nebo ne?

EPILOG:

„Řeknu jednu věc. Když jsme jeli ven, chtěli nás všichni porazit. Stejně jako Rusáky tehdy, to se nemění. Ale doma, doma jsme byli silní a všichni se k nám báli jezdit. I když jsme třeba prohráli, tak jsme je aspoň zmydlili. Obrazně řečeno. Každý musel vědět, že vyhrát na Spartě něco znamená.“. Pan Jaroslav Šíma.

Amen.

Autor: Martin87

Foto: Kasnarka

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.