Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Bylo to v pravdě příjemné poetické nedělní odpoledne, kdy mikrobus, narvaný od podlahy po střechu, od zádě po příď, nabuzenými sparťanskými fanoušky dřel do asfaltu zřetelnou stopu po dálnici D1 až k zatáčce před Vídní - Brnem. Nebylo třeba, aby někdo – jako Bohuš v Dědictví aneb Kurvahošigutntág – pobízel šoféra familiérním „sto dvacet, né, řek´ jsem sto dvacet“, neb ten se začasté povolenému hornímu rychlostnímu limitu jízdy po dálnici přiblížil, ač mu to stav vozovky zpravidla  nedovoloval, a tu jsme pak letěli přes rygoly (které jistě vyryli brněnští pastevci s jejich škodovkami 105/120 při cestě za prací do Prahy a zpět) vzduchem, žehnajíce  chutným lihovinám, že tupí otřesy otřesné vozovky na míru hýždím snesitelnou.

Ano, občanské sdružení Fanoušci železné hokejové Sparty zorganizovalo výpravu do míst, kde nás a naši Spartu mají všichni strašně moc rádi a tak se na nás těší, že dvě noci před zápasem Kokota Znojmo – Sparta se budí zpoceni ze sna, třesou se po celém těle vzteky a až do rána – oděni do modrobílých dresů – zlobně klovou do pelesti postele, mumlajíce vskutku originální větičky o buzerantů partě, aby se při ostrém zápasu davově nezakoktali a neztrapnili se před televizními kamerami co logopedičtí nezdárci.

Toto místo pro Brno a přilehlý Dálný Východ tak zaslíbené sluje nově nikoliv Rondo, ale Kokot Arýna a – podle místního hlasatele – byla, když Sparta z Prahy přijela, „úplně vyprodaná“.  Už jen to stačilo k tomu, abychom pochopili, že místní lektvar zvaný Starobrno, je asi pěkný dryják s notným obsahem methylalkoholu, který způsobuje oslepnutí a pomalou smrt, protože my, Pražáci, jsme v „úplně vyprodané“ hale viděli celkem čtyři řady zcela prázdných sedaček na dlouhých stranách arýny. No. Ale jinak se musí přiznat, že Brňáků a jiných Ázerbájdžánců bylo uvnitř skutečně dost, protože vzduch se – když my, fanoušci železné hokejové Sparty jsme vstoupili dovnitř – provoněl adrenalinem, který stříkal z různých tělesných otvorů většinové společnosti na nás a zejména na nastupující mančaft s velkým „S“ na prsou.

Kdyby slova zabíjela, leželi by všichni „made in Prague“ mrtví na ledě či betóně a nebylo by nikoho, kdo by mohl napsat tyto řádky.

To platí zejména pro prvních třicet minut zápasu Kokota Znojmo – HC Sparta Praha: Musím se přiznat, že i já, starý kozák, marně lovím v paměti, kdy naposledy jsem viděl v ligovém zápase tak osvěžující vstup Sparty do venkovního zápasu. Tady nebyla nesouhra, bojácnost a ustrašenost z Kladna (no, na druhou stranu ale víme, v jaké atmosféře se první ligový zápas hrál!), tady nebyla křeč z domácího zápasu s Kobercem, tady to sneslo pohled náročného diváka.

Především jsme viděli na straně Sparty hokejový důraz, který vedl k vyloučením Pastevců a k zakončení Dominika Pacovského na 0:1. Je příjemné vidět nasazení, důraz a rychlost v podání mlaďochů. Je příjemné slyšet, jak náhle z toho tuzemáckého  kotle jediným švihem Pacovského hokejky ustanou nadávky, sádlem zamaštěné kulaté xychty nepříčetných Kokotboys se začnou protahovat až do koňské délky, a z jejich pysků se šepotavě derou toliko slůvka typu „…ááááách“. Pak ticho, jen pár opilců na naší protilehlé straně s překvapením zjišťuje, že ta Dominikova rána byla tak překvapivá, že už nestačí dojít na WC a bylo by to i zbytečné, protože vlhko mají náhle všude.

Zato u nás, v našem sparťanském kotlíku, jdou nahoru nejprve ruce a pak i šály. Počtem se naše rudá skupinka rovná možná několika promilím kapacity „úplně vyprodané“ KA, zato slyšet je nás násobně. Pokud jste nás vy, co jste to sledovali na ČT4 a na interfernetu, neslyšeli, pak vězte, že to není naše chyba, protože to jen úskoční špilasové vzteky rozkopali ruchové mikrofony.

A tady musím udělat oslí můstek – náš kotel dával najevo nejen blaho z vedení nad soupeřem, ale frkal hlasitě i nelibostí nad tím, že za Spartu nastoupil do zápasu  i pan Kučný, který tak „hrdinně“ sundal v Gottwaldově loni v zimě našeho kapitána Výborného po skončení bitky – viz http://www.youtube.com/watch?v=oH8t5yixWLI . Kdo tehdy v Gottwaldově byl osobně, tak si pamatuje, jak pan Kučný po tomto „zákroku“, za který by ho opravdoví chlapi např. v NHL zlikvidovali jako buržoasní třídu, ještě běsnícímu gottwaldovskému publiku rukama ukazoval, jaký je to hrdina. Hmmm.  Pravdou je, že mi kolegové po zápase říkali, že Jiří Kučný pak přijel před náš kotel a pohybem ruky naznačoval omluvu (ke které byl ostatně hlasitě vyzýván),  ale já to potvrdit nemůžu, protože jsem v tu chvíli v hale nebyl. Jsou však věci, které nejsem schopen zapomenout a prominout. Pro mě ten incident z Gottwaldova skousnutelný  není a nebude, i kdyby ti, co mluví za Spartu, stokrát říkali, že „vše zapomenuto“.

Zpátky k zápasu – po Dominikově parádě Sparta Vomeletu drtila jak v hydraulickém lisu a výsledek se záhy dostavil: My v kotli ještě slastí vrněli a v tu chvíli zasítil další mlaďoch, Tomáš Rachůnek, který si – vraceje se z hanby – udělal dobrý den nejen z opařené brněnské obrany, ale i z Hoviho, kterého se ještě zdvořile, jsa opravdovým gentlemanem, zeptal: „Pocem, kam to chceš?“. Hovi umí už dosti dobře česky a protože je také slušně vychován, odpověděl: „Sem“. Tak to tam dostal a ruce a šály v našem sektoru šly zase nahoru. To ve vedlejším sektoru, za mříží, z modrobílých,  létaly nahoru akorát kelímky s pivem, aby až k nám doléhal skřípot zubů, nadávky politých „vlastních řad“ a pláč majitelů těch piv, kteří si museli jít pro jiné. Pěkné.

O to víc nechápu, jak Sparta, resp. naše obrana a Pepis, mohli  dopustit Svobodův gól. Myslím si, že by se měl zamyslet především Pepis sám, protože jak ho od  evropské trofeje sleduji, nějak tam tu 100% jistotu postrádám. Že nám léta letoucí hoří obrana, bohužel víme, ale aby i poslední instance v bráně nestála na pevných nohách, to už je tedy na pováženou.

Člověk si řekne – když dáme třetího, bude to O.K. Nota bene, když jsme ubránili pekelně dlouhou přesilovku 5 na 3. Víte přeci co se říká: Kdo nedá při dvounásobné přesilovce, nezaslouží si vyhrát… Když tedy další mladá puška – Daniel Přibyl – dala na 1:3, hýřil jsem optimismem. Říkal jsem si, že to prostě dáme.

Člověk míní, Pámbů mění. Kokota předváděla v závěru druhé třetiny přesně to, co my na začátku první a najednou Spartě došel dech, síly a chytrost. Přišla křeč a nemohoucnost a trest: najednou to bylo 2:3 a najednou 3:3. Ztratit poměrně luxusní náskok a ještě s sebou nechat cloumat soupeřem – to je zlé.

Když si k tomu připočteme, že „ti zkušení“ Sparťané hráli starou bačkoru a herně a nasazením byli v první půlce zcela ve vleku a stínu mladých pušek, není co řešit. Ono to totiž v Brně nebylo poprvé. V Kladně střílel jen obránce Hanzlík a doma „polomlaďoch“ Bližňák a mazák Yorick. Kde je Ton, Broš, Tenkrát? Jde je jejich forma, nápady, aktivita? Vzpomeňme si, jak „často“ se mazáci – útočníci vrací zpátky, aby vyztužili obranu. Takový Broš to nedělá zásadně. Děravá obrana, k tomu ještě tohle, plus střelecká impotence, plus střídavě zataženo v bráně rovná se – dva body po třech odehraných zápasech a…. Polokobyly na krku. Hmmmm.

Ještě jedna odbočka: Ve všech třech odehraných zápasech se na nás vytahovali bývalí Sparťané. V dresu Jágrtýmu  z Kladna se vítězně řehtali Hlaváč s Látalem a  s Dragounem, srandu z našich obránců si doma dělal Petr Nedvěd. V Kokot Arýně hýřil aktivitou a tvrdostí Jakub Koreis. Co ten předváděl, bylo k neuvěření. Za nás sice hrál tvrdě a jakž takž se snažil (vzpomeňme jen, že byl ochoten prostě jen tak vyprovokovat bitku, aby pozvedl náladu na nemohoucnost umírajícího mužstva!), ale v neděli se asi definitivně zbláznil. Bohužel. Přemotivovaný boreček s krví podlitýma očima hrál jako přežvýkavec , aby sparťanským bafuňářům dokázal, jaká to byla chyba ho vyhodit. Na mě to ale dojem neudělalo, protože hraje-li  z jakýchkoliv důvodů nečistě jako tur domácí, pak si jinak nezaslouží býti nazýván. Což se také z našeho kotle stalo, lhostejno, byl-li kdy pan Koreis  Sparťanem. Teď je prostě soupeř, hraje za Kokotu a už tam chytil „pěkné“ móresy pastevce.

Takže zápas nám pěkně zhořkl. Je vážně moc prima na betonplace po zápase před KA poslouchat, jak Sparta zajebaná je. Heh.

Tož - další hezký  zážitek  (vedle prvního poločasu a gólu Přibyla) mám jen z pozápasového setkání s Jirkou Vykoukalem. Ano, Bača prostě přišel po zápase mezi nás, kde se vzal tu se vzal (on tam tedy mezi námi byl krátce již vůbec po příjezdu, před tím, než jsme do Ronda vlezli). Fajn chlap, fajn názory. Nesmrděl Budějovicema, libě voněl Sportovní halou, protože jemu v žilách sparťanská krev opravdu koluje! Vyfotit se a pohovořit s touto ikonou byla náplast na bolest způsobenou ztraceným zápasem.

Závěr: S nasazením, jakého jsme byli svědky posledních 35 minut, v Polokobylákově dostaneme nakládačku. Mladíci jsou skvělí, ale jaksi jen na začátku. Pak jim dojde dech. Mazáci by měli zatroubit na zteč. Nerad bych si z Perníkova vezl vylágoš, na jaký jsme tam – bohužel - už za dobu po posledním titulu zvyklí.

Toto berte jako takovou netradiční pozvánku na výjezd do Pardubic u Hradce.

Fanoušci železné hokejové Sparty – organizovaní i neorganizovaní – by tam chybět neměli. Zpoza obrazovky nepomůžete, do školy ve středu nejdete, do práce taky ne, tak nestát, nekoukat, dělat!

Autor: Martin87

Foto: Martin87

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.