Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Během hokejové sezóny jsou zápasy, na které se sparťanský fanoušek vždy těší – sem patří i klání s Pardubicemi. Je to soupeř kvalitní, bojovný, technický, nikdy nebourá hru, ale snaží se skutečně hrát hokej. Navíc vždy měl šikovné útočníky a pevné obránce; ani v bráně nikdy nebyli nějací nezdárci.

Zvláštní je, že Sparta sice porazila při zisku svého posledního titulu právě Pardubice, ale pak už na léta dominovaly ve vzájemných soubojích jenom Polokobyly.

Exkurs: Těm, co by mi snad zase chtěli vytýkat, že soupeře slovně urážím, zove jej Polokobylami, vzkazuji, že to není urážkou, neb jednak mají Pardubice půlku tohoto lichokopytníka v městském znaku, druhak  nějaké variace na polokobylu se objevují i v logu tohoto podivuhodného klubu, který se  pomalu každý rok jmenuje jinak, až ty změny názvů člověk už snad ani nemá šanci pobrat. Chudáci Pardubáci! Kupovat si každý rok nový dres s novým názvem klubu – to také stojí nějaký ten šesťák. Takže hokejistům z města perníku bohužel chybí nejen ta druhá půlka koně s ocasem, ale i tradice v oficiálním názvu.

Ale soupeř to byl a je vždy důstojný a Spartu – v posledních letech převyšující   o celou řadu koňských délek (a dvojnásobek půlkobylích délek). Mleli nás podle libosti a stalo se pro nás smutným zvykem, že jsme si do Duhové aneb ČEZ Arény vždy poslední léta jezdili pro rychtu.

I po Brně jsme měli obavy, co nás asi tak na perníkářském zimáku čeká. Soupeř atakoval první příčku v tabulce a my se krčili na – od loňské sezóny tradičním – místě vzadu.  Ale už na Hlavním nádraží bylo jasné, že Sparťanů chtivých zápasu není málo a že optimismus tady je. Cesta vlakem do města pánů z Pernštejna je vždy příjemná, protože není ani tak dlouhá, aby kvalitní pivo – zakoupené před jízdou – stačilo zteplat.

Cesta z nádraží až k ČEZ Aréně je prima procházkou za slunného počasí pokračujícího babího léta: Policie není třeba, protože z oken majestátných domů hlavního místního bulváru láhve nelétají, když Palackého třída je navíc i vylidněná.  První skupinky fanoušků soupeře potkáváme až na Masarykově náměstí, ale ti nejeví bojovné úmysly a jsou nám raději z cesty. Jaký to kontrast proti Plzni nebo Litvínovu!  Ani před halou nám nikdo nenadává. Uvnitř je sice tradiční vlhko a dusno, ale dá se to snést. V kotli pro hosty, ukrytém za debilním sloupem (toho architekta, co halu projektoval, by bylo třeba pověsit za jeho nejdůležitější orgán do průvanu a s ním i ty bafuňáře domácích, kteří rozhodli, že v tomto místě budou fandit hosté) nás stojí dobrých 60, Ploki dokonce míní že i 80 i malinko víc...

Začátek zápasu, vhazování a … první dvě Sparťanské řady se úspěšně perou se soupeřovou obranou, naskakuje třetí formace, puk má Lapšanský, přesně přihrává A. Fosterovi, ten pálí a… Růžička vztekle práskne „příložníkem“ o led, protože puk se zastavil až v síti! 0:1! Na světelné tabuli v ČEZ Aréně svítí ohromující čas 1,49. Ano, zatímco zbytek republiky si pomalu zvyká na to, že se čas na zimácích odčítá, v pardubické modernizované aréně je ta technická zvláštnost, že se čas ještě počítá od začátku… Čtrnáct patnáctin haly vztekle kouše pysky, sparťanský koutek řve radostí, ruce a šály jdou nahoru! Takový začátek zápasu, to nikdo z nás nečekal…

Optimisté juchají, pesimisté říkají: „Pardubice to tak nenechají, ty dorovnají“. Ti druzí měli pravdu, protože soupeř se sice zarazil, ale jen na okamžik. Pomohl mu k tomu nejen Fosterův rychlý gól, ale i vyloučení Borera Caseye za necelou minutu po obdržené brance, když podrazil našeho hráče.  Pak Polokobyly zatroubily k útoku, protože jejich kapitán Petr Koukal si tak šikovně počínal v hloučku našich, že se chopil puku a pelášil s ním na Pepise. Husákovi málem definitivně pláchl, kdyby  Patrik nezatáhl za záchrannou brzdu. Bohužel tak, že rozhodčí odpískal trestné střílení… Koukal si pak Pepise povozil a s přehledem zavěsil – 1:1.

Fanoušek Pardubic, zvaný GoGo, o přestávce v bufetu to komentoval tak, že se vůbec diví průběhu první třetiny a zejména že se diví, že exekutor TS proměnil: Prý Koukal jinak i při samostatných nájezdech kouká, komu by přihrál…  V čase 4:39 tedy bylo srovnáno. To dobře známe z uplynulých sezón: Dáme sice Pardubicím góla, ale ty vzápětí kontrují a pak vedou a pak vedou a pak vedou. 

Sparťanský kotel se tedy křenil, ne však na dlouho. Vyrovnaný stav byl impulzem pro ještě větší fandění, díky dobré akustice v hale bych se nebál říci, že jsme domácím zdatně decibelově konkurovali.

Pokud jsme v předešlých ligových zápasech ohrnovali nos nad nevýrazností první sparťanské lajny, dostal tento náš čichový orgán přímý direkt už v čase 9,07, kdy se o svou šanci popralo trio I.Rachůnek, P. Tenkrát a Michal Broš: Posledně jmenovaný díky svým kolegům z útoku prostřelil Růžičku tak parádním kouskem, že by si měl schovat puk na památku – 1:2.

A začaly se dít věci.

V čase 11,33 měl podle rozhodčího Turčana krosčekovat Tenkrát a šel si svůj trest odpykat  - za našeho pískotu – na hanbu. Oslabení. Co na to Pardubice? Je to jejich šance, šikovní jsou dost, že by znovu vyrovnání? Ó nikoliv, dámy a pánové! To, co mělo přijít, by se mělo zapsat zlatým písmem do kroniky tohoto zápasu a Sparty vůbec.

Nikoho už nikdy nebude zajímat, co trenér Hynek ordinoval svému přesilovkovému komandu, protože Pardubice to sehrály hanebně: „Veni, vidi, vici!“ mohl by si říci  Yorick  Treille,  když tam ňáký Polokobyle prostě sebral puk i když byl obtěžován a když už s pukem nevěděl co by… vystřelil jej na bránu. Gólman Růžička asi v tu chvíli přemýšlel, co by si tak dal k večeři, protože ten projektil pustil za svá záda – 1:3. A to byl čas 13,05!

„Ve čtyřech, ve čtyřech, dali jsme góla ve čtyřech!“, řval náš kotel za hrobového ticha v sousedním sektoru za bránou. Yorick to prostě provedl parádně – touš nezahodil, ač by při oslabení mohl, ale umístil jej za záda ikony domácích. Čas růží skončil: Růžička odkvetl a pakoval se z brány jako cukrář. Měl jenom 6 zásahů a 3x lovil ze sítě.

Staré hokejové pravidlo praví, že nového brankáře soupeře je třeba důkladně přivítat, nejlépe gólem. To asi dobře věděl Petr Ton, protože náhradního brankáře Vladislava Kouckého v čase 15,35 přivítal polibkem puku nad jeho rameno – 1:4. Pardubice už byly totálně mimo, na ledě se plácaly a reprezentant Sičák neudělal s pukem, který dostal Petr Ton od Mario Bližňáka, ani s Toňákem samotným nic, a bývalá 87, nyní 20, pohodlně vykoupala nešťastného Kouckého.  V tu chvíli v ČEZ Aréně nebylo domácích, jen Sparťanů. Mnozí perníkoví fanoušci to nervově neunesli a přišli na to, že by bylo dobré se u hlavního partnera klubu – ČSOB Pojišťovny – pojistit na život, neboť o mnohé z nich se pokoušel infarkt, a odešli z haly nenávratně pryč, možná sjednat příslušné smlouvy. Půjde-li to takhle dál, bude ČSOB Pojišťovna spolehlivou a neměnnou  jedničkou na trhu…

Přátelé, kdy naposledy Sparta v 16. minutě dala čtvrtou branku a vedla o tři góly?

Druhou třetinu začala Sparta oslabením, když seděl Jiří Kučný za hrubost, která ale byla výmyslem rozhodčího. Ubránili jsme se, ba co víc – sotva jsme se dostali zpět do plného stavu, Alex Foster nabil Tomáši Rachůnkovi, který v čase 21,53 poslal projektil za Kouckého záda – 1:5.

A Sparta neměla dost! Náš kotel ještě řval radostí, když ze souhry Tenkráta a Milama vytěžil gól  Ivan  Rachůnek – 1:6.  Pane Bože – poslední dvě branky dělilo jen a pouze 23 vteřin!

Orgasmus propukl naplno. „Deset, deset, deset!“ řvaly dlouhé desítky našich hrdel a moc nechybělo, aby se naše přání vyplnilo.

Jenže nic není tak hezké, aby se to nemohlo umazat. Pardubice měly stabilně na ledě sedm hráčů – k regulérní pětici nutno připočítat hlavní rozhodčí Turčana s Hradilem. Slovo „nepřesnost“ v jejich podání je jen blbým eufemismem. Ti dva by za úterý měli nést výše popsaný osud architekta ČEZ Arény, hlavně Turčan. Co prošlo Polokobyle, za to šel Sparťan sedět. Trenér Jandač musel dokonce pruhovance povolat k sobě na podání vysvětlení.

Příkladem budiž Sersenovo vyloučení v čase 32,30.  Pardubák si omotal hokejku kolem krku Sersena a hezky se k němu muchloval, aby mu bránil ve hře. Sersen ho po dvou vteřinách odstrčil a ten pruhovanej, co na to celou dobu koukal, písknul Michalovi – hrubost.

A tak si HC ČSOB Pojišťovna Pardubice mohl v přesilovce dát z mého pohledu nečestného góla (Píša, 33,33, stav 2:6). Ať si ho tedy mají, debaklu Perníkáři stejně nezabránili, protože nedokázali dát branku ani ve veledlouhé  přesilovce 5 na 3, kterou jim pruhovaní přiznali na konci druhé třetiny. Tož celá závěrečná sekvence byla bezbranková.

Závěrečný hvizd sudího vytáhl stavidla naší radosti a užili jsme si i první letošní ligovou děkovačku „Sparťanská krev…“. Kluci na ledě se seřadili a my si to – spolu s nimi – užívali. Včetně závěrečného expozé Pepise. Nedosti na tom, ještě jsme jim udělali „čestnou uličku“ u autobusu. V úterý si to zasloužili a my také.

1638 dní bez vítězství v Pardubicích nenávratně skončilo.

Co říci závěrem? Už tuto neděli pořádají Fanoušci železné hokejové Sparty výjezd do Budějovic.

Bylo by hříchem zůstat doma. Jede se autobusem, popř. i autobusy, takže doprava bez problémů. Co může býti lepší pozvánkou, než výkon Sparty v Pardubicích a než to, že jedeme hrát „proti sparťanskému béčku“?

Lidi, kdož jste váhali nad cestou k Perníkům, pojďte spolu s námi ukázat, že jsme schopní vytvořit i venku domácí atmosféru pro naše hráče.

Nehledejte blbé vytáčky, nehledejte zástupné laciné problémy, které Vám údajně brání v cestě, nevěřte klevetivým pomlouvačům, jak výjezdy kazí mravní a tělesnou integritu mládeže a Vaše zdraví. Abstinenti i nekuřáci, notáři i huliči, intelektuálové i lidé práce dělné, studenti i důchodci,  hrrrrrrrrrrrr na ně!

Podrobnosti najdete zde: http://www.hs-sparta.cz/novinky/pozvanky/pozvanky-na-vyjezd-pojedte-do-pardubic-a-ceskych-budejovic/

Těšíme se na Vás a doufáme, že i Vy podpoříte naše kluky na cestě za dalšími body, kterých nám třeba jako soli!

Autor: Martin 87

Foto: archiv

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.