Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Komentář z výjezdu do Českých Budějovic musím začít omluvou, neboť jaksi chyběl čas k jeho napsání. Proto ho dostáváte na displeje pozdě, ale snad mne za to kamenovat nebudete…

Jak už bylo napsáno minule, jsou zápasy, na které se těšíme – nepochybně mezi ně patří i souboj se sparťanským „béčkem“ – Českými Budějovicemi.  Béčkem HC Sparta Praha jsou trávníkáři  z Budějic díky nezměrné péči našeho nejvyššího vedení, neboť jeho personální práce znamená stabilní přísun sparťanských trupů do města nad Malší (pravda, někdy nám řeknou, že je to jen na chvíli, aby se z toho nakonec vyklubal konečný přestup s využitím opce, ale to není podstatné). Takže béčkaři mají žízeň na své bývalé spoluhráče a my máme chuť vidět ty, co kdysi nosili rudý dres, aby ho potom (tu nuceně, tu z nezbytnosti) vyměnili za ten motorářský. Letos jsme tak naživo mohli vidět Frantu Ptáčka, J. Langhammera, R. Vydareného, P. Kašpaříka, na lavičce F. Výborného. Nenastoupil Martin Podlešák.  

Tři pětiny kotle do Budějic přijely busem, zbytek individuálně. Kolik nás bylo? Asi 25 a to číslo není zrovna vizitkou našeho rozsáhlého sparťanského obecenstva. Málo, málo, málo. Na druhou stranu – prostor pro fandy hostů v hale vyhradil Béda Trávníček tak malý, že ta naše hrstka ho slušně zaplnila.

Kdyby byl Franta Ptáček maličký ptáček, nosila by jej Kateřina Ptáčková furt u sebe a něžně by jej mazlila.  Má jej tak ráda, že za léta jeho pobytu v Budvar Aréně zmermomocnila tamní fanklub, který vysílá své předsunuté hlídky, aby situaci monitoroval. Tvoří jej chlapec s dívkou, kteří se líbají na ulici s Kateřinou a Janou ze Sparty a jaksi tak demonstrují těsné personální hráčské spojení mezi Spartou a Motorem. Lidé na ulici se blaženě usmívají a nejsou pohoršeni. Ani my ne.  V tuto chvíli to vypadá, že kotel sparťanského béčka by nás – prostřednictvím svých vyslanců - samou láskou vyssál. Žertují a úsměv střídá úsměv. Směje se i tučná tvář zpěváka Michala Davida na billboardu na zimáku, takže to vypadá, že na sebe budeme hodní, chytneme se za ruce jako v té hře „zajíčku v své jamce, sedíš sám“ a družně budeme fandit.

Pak ovšem začne zápas a vše je rázem jinak. Nastoupí pocit konkurence. Dobro a láska mizí. Bodejď by ne. Pískají to Homola se Šindlerem. Tím je řečeno vše.  Zase to bude guláš, a to ještě Milan Gulaš nenaskočil ani na led, a ani my letos nepřivezli s sebou Gulašiho. Protože se však chceme chovat slušně, neproklínáme Homolu se Šindlerem nahlas, a na sudí – při sporných pískáních - řveme jen „Šindlere, ty jsi nejlepší! Homolo, ty jsi nejlepší!“.  Doopravdy, čestné pionýrské! Adresáti neskrývají rozpaky, asi očekávali, že se o sobě dozvědí něco zcela jiného. Přesto zcela bez uzardění posílají na hanbu už v čase 1.10 Honzu Hanzlíka. Asi aby domácí měli klid na práci. Ti nepředvádějí nic, co by stálo za řeč. Pepis je jednoznačně od začátku zápasu po jeho konec nejlepším Sparťanem na ledě, protože co nezachytí obrana, to vysápne sám. Pravdou je, že Motor měl za zápas celou řadu jasných tutovek, kdy naše obrana nechala Pepise vyniknout. Ale kde nic, tu nic. Člověk by řekl, že se zejména naši bývalí hráči budou chtít ukázat, ale zase žádné všeumění nepředvedli. Snad jenom ten Franta Ptáček s Kašpaříkem dokázali, že to dokáží. V čase 19.21 šel ven Michal Broš. Homola měl pocit, že podráží a Šindler mu to odkýval. Pak Pavel Kašpařík ukořistil puk, poslal ho Frantovi a ten ho hned cpal do brány. Tečoval Květoň. Pepis se zachvěl nevolí, protože musel puk lovit z brány. Ale nemohl za to. Krásně sehraná akce, navíc s tečí. Naše smůla, jejich štěstí. Takže gól do šatny.

Mám pocit, že to ovlivnilo celou druhou třetinu. Hokej nic moc. Ale pozor, také jsme hráli přesilovku (23,39, hákoval Martynek) ale mohla z toho být akorát tak ostuda. Pamatujete se, jak v Pardubicích ukořistil při vlastním oslabení puk Yorick a zavěsil? Ve čtyřech?  Tak něco podobného předvedl Jiří Šimánek. Já měl chvilku rudo před očima zlostí, ale Pepis není nějakej Růžička, aby kapituloval. Stejně tak Šimánek není Yorick. Bohužel se to neobešlo bez vyloučení, protože to pruhované „Duo úžas“ vidělo Pepisovo podražení Šimánka. Myslím si o tom svoje. Druhá třetina bez gólu. Motoráři v kotli řvali jako pominutí, už už se viděli vítězi.

Naštěstí přišlo něco, co v autobuse Destroy nazval „etýdou na tři veterány“. Přišla totiž hvězdná minuta Tenkráta, Broše a Tona.

Zatímco kotel Motorářů se holedbal, že ten zápas dá, Petr Ton urval puk, nahodil M. Bližňákovi, ten Tenkrátovi a – 1:1. A to se, prosím, psal už čas 44,01. Víc jak čtvrthodinka do konce. Času dost. Z kotle domácích se ozývaly akorát tak nadávky, čas od času se nesměle ozval bubínek a nějaká fujara. Stav opaření. My šílíme, páč „už je tam“.

Zápas dostal to správné tempo. My už v kotlíku nepolevili, pořádně nás to vyhecovalo. Pak jsem viděl něco, co stojí za zaznamenání: Před Kovářem se zjevil Dominik Pacovský, ale nedal. Obrana Budějic mu dává co proto. Puk poskakuje, pak končí na zadní síťce. Vyloví ho, dá na led, prásk, puk má   Ivan RACHŮNEK. To smrdí gólem. A taky jo. U levé tyče se motá Michal Broš.  Je v takové pozici, že se něco musí stát. Dostává přihrávku. Puk se staví, Broš jej zvedá, pálí a … Góóóól! 1:2. Tohle ten Kovář nemá rád. Čas 51,31.

Nadšení, emoce, radost, bouře. To se nedá popsat. Budějovice se nevzdávají, jdou do toho prsama, je to šmelc. Válečná porada domácích. Bude se hrát power play. Ta na začátku vychází, nemůžeme se dostat z pásma. Tlak sílí. Puk je chvíli ve středním pásmu, ale už je zase zpátky před Pepisem. Když tu – kostička, touš má Petr Ton, nabírá rychlost, obrana nestíhá, Petr si s pukem před prázdnou bránou zamíchá a – 1:3. Do konce zápasu zbývá 29 vteřin. Dali jsme Vám kamarádíčkové dary, dary jsme vám dali!

Vítězství! Stejně překvapující, jako přané. Dusáme v kotli. Ten domácích se pomalu rozchází. Nikdo z místních nás nejde pozdravit. I ta dívka, co se líbala s kdejakým Sparťanem před začátkem mače, mizí, aniž by o sobě dala vědět. Tak to bývá. Když Sparta prohrává, je každý náš „kamarád“. Jakmile Sparta vyhraje, žádnej frojndšaft není. To jsme akorát tak pražský – víte co. Hlavně na Káču Ptáčkovou létají od megafonisty přání, aby si vzala prášky. Typické, že?

Tak jdeme ven, za našima hráčema k autobusu. Fotíme se a posíláme videopozdrav Markétě Šmidrové – Máco, držíme ti všichni palce!

Tož tak. Vítězství je sladké, sladčí je i rum v buse. 3 body doma, príma výjezd.

Autor: Martin87

Foto: Martin87

Více fotografií z výjezdu do Českých Budějovic naleznete: http://leteckaposta.cz/147955225

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.