Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Na pátek 7.října připadl další atraktivní zápas – hrálo se ve Zlíně. Zdejší zápasy vždy slibují bouřlivou atmosféru. Bez ohledu na to, zda jde o běžný zápas v základní části nebo o vyřazovací boje. Zavítá-li na Zimní stadion Luďka Čajky naše Sparta, může se těšit nejen na plný dům, ale i na ovzduší prosycené touhou zničit vše pražské, sparťanské zvláště. Očekávat lze Leškovo provokování, píchání, osekávání a následné zbabělé ujíždění pryč. Předpokládat lze mlýnici, ve které bude Sparta mleta na prvočinitele. Těšit se můžeme na zlostné pokřiky Paštikářů, které nám, Sparťanům, zvedají náladu. Doufat můžeme v to, že tradičně létající předměty ze sektorů většinového publika nezasáhnou nikoho z našich hráčů nebo nás – diváků. Ale dominantní je právě ta plná hala. Přiznejme si, že domácí publikum je hojné. Je jich jako Hujerů.

Na rozdíl od sparťanského, protože na druhý konec republiky nás jezdí v základní části málo. Zrovna jako v pátek: Z Brna vyrazili dva dospělí Sparťané – Lolek s kámošem. A na parkovišti před smíchovským nádražím se nás sešlo 4 a 2/3 (tedy Graci, Pepa, Kaštan, moje maličkost a dvanáctiletý Mára). Na zimáku tak netvoříme ani kotel, ani kotlíček, možná tak hrníček na italské presso. Proti nám bude holt stát 6122 Paštik. Pochybuji, že by si někdo z platících diváků mimo náš hrníček dovolil fandit Spartě – určitě by byl okolosedícími či okolostojícími rozsápán a sněden a zapit slivovicí.

Již cesta do Gottwaldova je dobrodružná: Je-li smyslem dálnice D1, aby se na Moravu dostalo co nejméně Pražáků, pak je tento cíl naplněn bezezbytku. Stojíme v koloně sotva půlku vzdálenosti od Brna a řidič Graci kleje jako pohan. Předměstí Baťova kdysiimpéria – Melenovice –  jej pak svou asi 6 km frontou vytáčí natolik, že chce vzít útokem zdejší centrální radnici a zařídit tak „první zlínskou defenestraci“ v dějinách. Vyjeli jsme ze Smíchova ve 13,15 hod. a „už“ v 16,45 hod. stojíme na parkovišti pod zimákem. Je tak narvané, že ani nemůžeme z oktávky vystoupit:  Graci zajel do uzoučké mezery mezi dvěma auty a z našeho vozu lezeme jako zpod kulometu.

Oblékáme dresy, zdobíme se šálami, nasazujeme čepice na stranu (div ne jako Franta Jetel z Pardubic, známý svůdce žen) a jdeme na zimák. Nenávist. To je to, co se zračí v očích asi 17leté slečny, kterou míjíme a zdvořile zdravíme. Za námi už to vře. Kdosi z davu za námi hrozí smrtí Spartě a kolem zní souhlasný mrukot. Koupě vstupenek. Dav se semknul a obklopil nás. Nepřátelství však je zatím jen latentní, protože veliký Pepa budí svými rozměry důvodnou bázeň a nikdo kolem si netroufá jej rozčílit. Pepovy pěsti jsou přeci jen příliš řeznické.

Vstupujeme do útrob haly. Tmavý tunel a zvýšená koncentrace osob na jeden metr čtverečný dává šanci několika osobám se osmělit a vytknout nám naše sparťanství. To je zatím vše. Párek a pivo dohromady za 40,- Kč  potěší. Zaujímáme pozici za Horčičkovou bránou. Zkušeně měříme, odkud asi na nás budou létat piva. Už tady však musím napsat, že v pátek – světe div se! -  nepřiletělo ani jedno. To také potěší.

Hned na úvod se tradičně dozvídáme, že jsme pražské kurwíííí. Tak to máme za sebou, zatleskáme domácím za zdvořilé přivítání a zápas může začít.

Stalo se tak ve velkém ševcovském stylu. My, ve sparťanském hrníčku, máme trochu problém: Plexiskla jsou zamlžená a relativně dobrý výhled je tak akorát na naši útočnou modrou. Změť těl před Pepisem však vidíme mizerně a jen tušíme, co se asi v našem obranném pásmu děje. Přichází sice slouha s gumovou stěrkou a snaží se plexi otřít, ale protože zamlžení je i na vnitřní straně - od kluziště -  má to pendrek účinek. Vidíme, že Paštiky nás docela melou. Vy, kdož jste zápas sledovali u displeje, jste možná měli jiný dojem, ale z našeho pohledu za Horčičkovými zády to po celou, zdůrazňuji po celou, první a třetí třetinu vypadalo, že PSG Zlín to má v paži. Šance tam nepochybně byly, i když je diskusní, kolik z nich bylo skutečně nebezpečných. Hrál-li Gottwaldov přesilovku (celkem 4x, do tohoto počtu vyloučení nepočítám nařízené TS), určitě se držel v našem obranném pásmu déle, než když přesilovku hrála Sparta (také celkem 4x). Oslabení nám jde líp než přesilovky.

Tlak domácích v první třetině byl velký. Zaskvěli se Důras s Ondráčkem a Galvasem, ale Pepis byl proti. Naopak jsem jaksi neviděl ve vyložené šanci svého „miláčka“ Lešku. Nešlo mu to a když to zkoušel sám, dostal na srozuměnou, ať si to nechá na pak. Přihrávky mu šly o 4% lépe, ale stejně to bylo k ničemu. V čase 14,03 se ukázal tučný Hamrlík, který nastavil koleno Ivanu Rachůnkovi, až faulovaný nebožák na své obranné modré se vznesl do vzduchu a tvrdě dopadl na led. Hamrlík mazal ven a barák pískal. Hmmm. Domácí publikum má také rádo Honzu Hanzlíka, na kterého pravidelně bučelo. Hanzi za zápas velký icetime a zlé to nebylo. Ze Sparty byli v první třetině aktivní oba Rachůnci, i Tenkrát s Brošákem při přesilovce.

Druhá třetina přinesla kýžený gól do Horčičkovy svatyně. Před ní se totiž motalo trio domácích hráčů. Jiří Kučný, bývalý Ševc,  se napřáhl u mantinelu na modré a puk prošel až za bránu. Tam si najel Alex Foster, který jej zpětně poslal k pravé ruce zlínského brankáře, kde stál Tomáš Rachůnek, který pohotově vystřelil a… puk zapadl do brány! 0:1.

Z našeho pohledu to na gól v první chvíli ani nevypadalo, ta skrumáž před Horčičkou byla hustá, puk se v ní ztratil. Ale šly-li nahoru ruce našich kluků, museli jsme naše šály zvednout taky. Ten gól byl pro nás překvapením, o to víc jsme si ho užili. Ale to víte, v 6 a 2/3 člověků je to takové komorní: Zlínský městský statik nemusel mít obavy, že by náš hlukot  rozkmital základy zimáku a že by nám to všechno spadlo na hlavu. Jsem však přesvědčen, že si našeho řevu a oslav museli kluci všimnout, nejen ti na ledě, ale i ti na lavičce.

A vyslovím zde ještě jeden názor: V jednom z předchozích reportů jsem zapochyboval o vhodnosti a účelnosti zabudování Jiřího Kučného do našeho kádru. O.K., mezitím proběhly Pardubice a Kučného vyjádření před autobusem. To beru na vědomí a oceňuju to. Zapojil se a hodnotit ho budeme po nějakém delším čase, až ukáže pořádně, co v něm je. Již teď ale tvrdím, že Jiří Kučný určitě není nejhorším obráncem Sparty ze současného kádru. To tady chci říci hodně nahlas. A včera nebýt jeho rány od modré, nemohli by Foster s T. Rachůnkem brát kanadské body. Kučnému ten kanadský bod – podle oficiálního zápisu z utkání – rozhodčí upřeli. Nerozumím tomu proč. Puk šel jasně po ose Kučný – Foster – T. Rachůnek. Kučný by měl mít druhou asistenci. Aspoň tak jsem to viděl já.

A Kučný stál i u další „akce večera“. Částečně v negativním, částečně v pozitivním smyslu. Nejprve totiž fauloval zlínský Lučka a šel si sednout. Naše hra – tradičně – nic moc a je tu konec přesilovky, vrátka hanby se otvírají a Lučka skáče na led. Právě v okamžiku, kdy se puk ze zlínského obranného pásma vrací na naší třetinu. Lučka se mihne kolem Kučného, ten se bezmocně otáčí. Lučka sprintuje od trestné kolmo téměř přes polovinu šířky kluziště a už už má puk. Pepis to vidí, zapne raketové motory a snaží se puk, daleko, daleko od své brány, lapit. Hodí rybu a klouže. Zasáhne Lučku, ten přesto vystřelil na prázdnou bránu. Puk míří do prázdné, když tu se v ose projektilu zjevuje Kučný, puk jej trefuje do prsou, padá na zem a Kučný jej odpaluje přes šířku kluziště za naší brankou. Lučka po kontaktu s Pepisem padá na zem a nějaké tři metry klouže na mantinel, o který se rozplácne. Leží na ledě a naříká. Mezitím Kučný teda odpálil puk a rozhodčí Polák píská a zkřižuje ruce nad hlavou. Trestné střílení.

My šílíme vzteky. Trestné střílení? To ne. Popíšu vám, jak se to jevilo nám, za Pepisovou bránou. Výhled jsme měli v tu chvíli relativně dobrý, protože plexi oschla a bylo skrz ně vidět. Zase – vám u displeje se to mohlo jevit jinak. Ale my viděli, že Pepis hodil rybu a klouzal se. Hokejku držel stále v ruce. Zasahuje Lučku. Puk jde lehce do strany, Lučka skáče a puk, který změnil směr, posílá na bránu, ehm… do Kučného. Žádné Pepisovo hození hokejky! Menší trest ano, TS ne.

Polák s Franěm se radí, přijíždějí i čároví, ale Polák trvá na TS. Mezitím Lučka odklopýtal (náraz na manťák určitě bolel) a na ledě se šklebí Leška. Rád by si dal gól. Takovej ten zadarmo. Krouží, mlsně se olizuje a měří si – zatím prázdnou – bránu. V době incidentu však Leška na ledě vůbec nebyl, měl asi na střídačce v práci ježka. Lučka tedy opravdu nevypadá na to, že by byl schopen se rozjet proti Pepisovi (později už je O.K.). Michal Broš diskutuje s hlavními. Debata trvá. Pak rozhodčí vypakují Lešku z ledu a na exekuci jde Köhler. Výrok Poláka o TS mě točí, ale vnitřně jsem v pohodě. Nevěřím, že Köhler to dá. Na to byl příliš zasažen hysterií, která v hale panuje. Naši hráči a my v esšálku za bránou jsme okamžitě domácím publikem označeny za… no ano, vždyť vy víte, co z nich asi tak mohlo vypadnout, že? „Přízně“ ševcovskejch fandů jsme si užívali až do okamžiku, kdy se vysoký Bedřich postavil na své místo.  Köhler tedy jde na to, s pukem zamíchá a napere to – přímo do Pepise u jeho levé tyče. Béda to odflákl, Pepis neměl ani moc práce. Zlínu ten gól, na který se tak třásl, zkrátka nebyl přán.

Pak to byla úporná hra z obou stran. Paradoxně nám nejvíc zatrnulo ve třetí třetině při Hamrlíkově druhém vyloučení (čas 43,25). Ta přesilovka byla z naší strany tragická. Gottwaldovská družina se producírovala v našem obranném pásmu jako Němci za války, podle své libosti. Čajánek se směje ještě teď, jak náramně se mu dařilo držet puk u nás a ještě vystřelit na Pepise. Čas se začal nesnesitelně vléci. A ještě do toho Kučného hákování v čase 46,36. Zlín se nadechl. Ale jenom tak trošičku. Pepis si musel připadat jako u Verdunu. Nepustil nic. A to na něj šlo 38 střel! O co víc se Paštiky snažily střílet, tím víc vynikal Pepis. Ten chlap měl včera formu jako hrom. Žádný výkyvy. Když už zaspala obrana, zasáhl Pepis nebo štěstí.

Pak Vlacha na střídačce napadlo, že by si mohli střihnout power-play. Tak to udělali, chvíli tvořili dusno před naší bránou, pak Paštika ztratila puk, resp. sebral jí ho Michal Broš a v čase 59,09 dal – téměř od středové čáry - do prázdné na 0:2. Broš je příliš zkušený na to, aby si takovouto šanci nechal ujít. Provedl to náramně, to musí uznat každý, kdo to viděl…

Nastal čas oslav, hráči přijeli k našemu hrníčku a byla děkovačka. Jako by nás tam bylo stovky! Stadion Luďka Čajky byl dobyt a hráči si to užívali.

Řeknu vám ale, že jsem si těch posledních 10 minut hry moc neužíval. Bál jsem se, že se domácí vzchopí a vyrovnají. Zaplaťbůh, že se to nestalo.

Tři body ze Zlína jsou diamantové. Hráli jsme s lídrem tabulky, který navíc „za tři body“ dosud neprohrál. Ani doma, ani venku. Body těší víc než předvedená hra. Zlín je určitě kvalitní soupeř.

Na stadiónu jsme museli ještě nějaký čas počkat, pod dozorem ochranky (sympatičtí chlapi, né jako před lety!), než se místní odkutálí domů. Hrozilo vybití frustrace. Pak nás Policie ČR doprovodila až k autům, cestou nám kdosi blahosklonně nabídl hlt slivovice z téměř zcela prázdné láhve a – před půlnocí jsme byli v Praze. Lolek s kámošem jeli přes Brno do Znojma, tak to měli blíž. To se to spalo!

Autor: Martin87

Foto: Martin87

Fotogalerie ke shlédnutí zde: http://leteckaposta.cz/317912746

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.