Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Ačkoliv není mou doménou podávat reporty z domácích zápasů, byl jsem o to KubouSF požádán. Svěřený mi úkol plním tak čestně a s takovým nasazením, že při první buly se zmítám ještě někde na Žižkově. Zasekl jsem se v práci. Sockou to jasně nestíhám. Trhám však světový rekord v jízdě autem po přeplněné Praze a ke stadiónu přijíždím ozdoben vavříny vítězství. Mé nadšení však chladí výběrčí na parkovišti před halou, neb mnou nabízenou padesátikorunu sice bere, ale ihned se dožaduje další. Skřípaje zuby, vyndávám další mince. 100 Kč! Taková zlodějna! Ať se tedy pokladník klubu zalkne mými krejcary, sykám zlostně. Třeba tím přispívám na nákup kvalitního obránce, utěšuji se bez víry ve vlastní myšlenky.

Už teď je ale jasné, že 7 minut hry mi uteklo. Drásám se do haly, buřtostánky ponechávám bez povšimnutí, nakukuji do kotle a zaostřuji na hlouček na ledě – právě včas, abych viděl, jak se s pukem pere Jiří Kučný. Nestačím ani vydechnout, Kučný posouvá na Fostera, ten dopředu. Ani jsem se nestačil rozkoukat, když tu – kde se vzal, tu se vzal Adam Lapšanský, postavil si puk, poděkoval vítkovické obraně, namířil a – Šindelář zlobně klove příložníkem o led, neboť Lapšanského střela končí v brance! 1:0! Stojím jako opařený, protože kupovat si limonádu (brrrrr!), promrhal bych první gól. Kolik že to svítí na tabuli? Rychle odečítám, je to čas 7,36. V tu chvíli mi to teprve úplně došlo: Pane bože, vždyť my vedeme! Otáčím se na obrtlíku a mažu do svého sektoru 306 na gauč. Kolemsedící pernamentkáři radostně leští svými hýžděmi studené lavice a plácají si se mnou na pozdrav. Zde panuje dobrá nálada. V kotli hostů naopak panuje zlá vůle, halící se do nápisu „Vítkovice – Poprad“. Co ta cedule asi znamená?

Tak tedy vedeme. Příjemné. Že by zase útočný hokej? Vyptávám se kámoše Zdeňka a ten mi přerývaným hlasem líčí to, co mé oči neviděly: Že jsme na ty chachary vlítli a pěkně je dusili. Už sedím a zírám. Soused má pravdu. Hraje se z naší strany pěkně do těla. Forčekuje se a chachaři působí na ledě dosti bezradně. Pískají to Pešina se Součkem a nechávají hru poměrně plynout. Jenže neomylní nejsou, a to platí i pro čárové: V průběhu večera jsme viděli  jejich slepotu, protože Vítkovice například evidentně v určité sekvenci hrály v šesti. Potrestány však nebyly.

Zpět ke hře - Vidím, že se přeci jenom tlačíme do brány. V domácím zápase! Věc nevídaná v předchozích sezónách, a letos vídaná zpravidla jenom venku. Bohužel, platí to ve většině jenom pro mlaďochy. Z této kategorie je i situace v čase 17,17, kdy se zase hraje u Šindelářovy brány. Za ní se motá Mário Bližňák, má puk a kouká, komu by ho přihrál. Křikne si Dominik Pacovský. Ta přihrávka měla oči. Šindelář se uvede do pohybu a - Pacovský nic nevymýšlí. Prostě to vystřelí tak šikovně, že trefuje prázdný prostor v brance! 2:0!

V první třetině jsme zažili i část přesilovky 5 na 3. V čase 18,42  byl vyloučen za hákování Rehak a v čase 19,48 Jan Káňa – zdržování hry. No, na něm bylo zrovna vidět, jak se vyloženě těší, že bude moci jíti ven, protože si puk zrovna k vyhození mimo mantinely přímo nachystal. Smajlík.

Dvojnásobnou přesilovku sice přetrhl hvizd rozhodčího, konec třetiny, ale řeknu vám – tahle „dovednost“, to je v podání Sparty opravdová hrůza! Přesilovková komanda nevymyslela prostě nic. Přihrávky na obsazené hráče a následná ztráta puku. Zase přihrávky. Střela na bránu žádná. Pak konečně přijde, ale… k brankáři se ani nedostane. To by jeden vyskočil z kůže! Nikdo z hráčů si nevezme na zodpovědnost to prostě furt cpát do brány. A znova. A znova. Nebo ty tři chudáky točit do kolečka do kola, aby padali na držky. Nic z toho. Bída. Stejné je to při „klasických“ přesilovkách. Je to k uzoufání – naši při předávání puku nevíří, nemění pozice, stojí jako solné sloupy. Zaplaťbůh, že se letos aspoň naučili clonit brankáři, tedy výjimečně ano. Loni si před bránu nestoupl nikdy nikdo. Tady musím vyslovit svůj názor – mazáci přesilovky kazí, produktivita je malá. Hraje-li přesilovky stabilně první a druhá lajna v současném složení, je to na pytel. Proč se nezkouší varianta s kompletní třetí lajnou? A i lidi ze čtvrté mají dostat šanci. Odehráli jsme 9 ostrých zápasů a to je dost na to, aby se zjistilo, že současná varianta přesilovek vede… k tomu, že proměníme každou devátou, desátou. Sakra! S Třincem a s Vítkovicema jsme hráli hafo přesilovek a k zajištění tří, čtyřgólového náskoku to nestačilo!

V čase 31,29 fauloval Tenkrát. Čili oslabení. Jenže my ho sehráli perfektně. Přistupovali jsme k hostům a brali jim puky. A došlo to tak daleko, že domácí obraně pláchl Tomáš Rachůnek a ujížděl na Šindeláře. Chachaři zůstali jako opaření. Jediný, kdo uvažoval, byl Hamburger, který v čase 32,25 trhnul za záchrannou brzdu tak, že rozhodčímu nezbylo, než zkřížit ruce nad hlavou.  Stejně jako když při zápase s Popelářema Třinec hákoval Hrabal – zase Rachůnka. Tomáš bohužel TS nedal. Jel obě ta trestná střílení v zásadě stejně: Strašně pomalu, daleko dopředu bylo poznat, kam ten puk umístí. Brankář pak nemá problém se zaskvět. Prostě – Tomáš je boží, je na ledě strašně vidět, získal si naše srdce,  ale „standardní situace“ musí pilovat. Je to samozřejmě i o zkušenostech… 

Takže na gól jsme dále čekali. Když přišel, bylo to bohužel do naší sítě… Přitom mu předcházela úžasná situace, kdy jsme domácím vyškrábli puk a hnali jsme se na Šindeláře. A najednou to nebylo ve dvou, ale už ve třech. Chlap v bráně ovšem nepustil nic a najednou… Ani se mi o tom snad nechce psát. Najednou totiž přišel protiútok. Pravidlo nedáš – dostaneš zafungovalo. Jiří Burger (dále jen „Hamburger“) se chopil puku a projel s ním až do své útočné třetiny, vystřelil – a bohužel dal. Diskutovalo se o teči našeho hráče, ale nevím to s tou tečí na sto procent, mě to asi ušlo. Já najednou viděl puk v naší síti. 2:1. To naštve každého.

Naštěstí na sebe naše odpověď nedala dlouho čekat: Neuplynulo ještě ani 5 minut a v hale většinové publikum jásalo potřetí: hrála se přesilovka a ta nám tentokrát vyšla. Mario Bližňák oslovil Tenkráta, ten Petra Tona a ten už se nemýlil. 3:1, čas 29,09. No.

Pak jsme viděli ukázkový krosček od rozčileného Malíka. Chlap držkoval a na trestnou se mu moc nechtělo, ačkoliv to co předvedl, byla prasárna. Výsledkem přesilovky byla nula.

Jó, a bylo ještě hůř. V čase 39,03 vyhodil zase Štefanka puk ze hřiště. Zase technikálie. Vítkovice by si včerejší večer měli dát jako den zdržování hry. Celkem 4x se jim tato nemilá situace podařila. Člověk by řekl, máme minutu do konce, tak jim ho tam fláknem. Omyl. Nedařilo se nám nic. Už už se chystal konec třetiny a naši najednou přestali hrát. Vybodli se na to. Ale Vítkovice jakoby také. Skoro to vypadalo, že Hamburger jede na střídačku. Jaksi na rozloučenou poslal na Pepise lehkou střelu. Motýla. Když tu – puk proklouzl Pepisovi mezi betony! Pöpperle nevěřícně zíral a pak padl jako podťatý maskou na led. Určitě mu byla hanba. Na toho chachara musel perfektně vidět, navíc – jak říkám – rána byla slabá, jako by ji vypálila má 12letá dcera. No hrůza. Gól do šatny, 3:2 a navíc při naší vlastní přesilovce!

Co si pánové řekli v šatně, to nevím. Zato vím moc dobře, jak jsme se kysele ušklíbali na chodbách. Gól blbec. Pepis nás celou dobu drží, venkovní zápasy má pod kontrolou a pak takovej motýl… Věřím však, že to na jeho psychice zanechalo šrám jen dočasný, protože ve třetí třetině zase přehradil bránu.

Poslední část zápasu začínáme přesilovkou. Jak špatně jsme končili, tak špatně začínáme. Hraje se furt ve středním pásmu, puky létají z našeho útočného až k Pepisovi. Ne a ne se uchytit a zkusit sehrát přesilovkový vzorec.  Štefanka už je na ledě, chvíli se hraje v pěti, pak zase exceluje vítkovický kapitán, který nedovoleně brání, jde ven, ale my gól nedáváme. Přesilovka  o ničem.

Pak se ovšem stalo něco, co se dá popsat jako souhra drzosti a chytrosti: Puk má Kučný. Zamíchá a posílá na Fostera. Ten se ho chopí a ujíždí s ním za bránu. V tu chvíli klouže Yorick Treille až před Šindeláře. Dostává zpoza brány pas. Zavře oči a vystřelí. A když je otevře, puk je v síti! Vedeme 4:2. Do konce zápasu zbývá 12,59 min. Udržíme vedení? Vyhrajeme doma poprvé za tři body? Jasné otázky, mlhavé odpovědi. Času na odpověď mají chachaři dost. Ale: Jejich hra neodpovídá vzniklé jejich potřebě. Nejsou schopni se zformovat a vzít za to. Čas plyne. Pomalu.

Také jste si všimli, že hovořím-li o Vítkovicích, pak vlastně jen o dvou hráčích? O Hamburgerovi a Malíkovi? Ostatní nedělají nic, co by stálo za zaznamenání. Zato dva výše jmenovaní mají dnes svůj den! První zase fauluje – podráží. Druhý zase chybuje – vyhazuje puk z vlastní třetiny za mantinel bez teče. Minutová přesilovka 5 na 3. Opět. Bude si Sparta počínat stejně marně, jako při své první dvounásobné přesilovce? Kouč Pepa Jandač si bere oddechový čas. Musí klukům na ledě říci od plic, co a jak. Asi ho neposlechli, protože přesilovku nevyužíváme.

Do konce zbývá 5 minut. Herr Gott, snad nejsme tak labilní, abychom si tam nechali naflákat dva kusy! Přeci se nebude opakovat scénář s Popelářema Třinec. Nebudu to hrotit. Prostě jsme to ustáli. Tedy spíš odjezdili. V tom dobrém slova smyslu. Tři body jsou naše a můžeme plnohodnotně řvát děkovačku.

Co tedy závěrem? Hrál se útočný, agresivní hokej, plný bruslení. Bylo to pohledné a diváci se bavili. I když jich bylo jen 3708. Čili málo.

Jinak v hokeji je stále co zlepšovat. Přesilovky určitě. Máme jich hafo a může za to naše aktivní hra nebo neschopnost soupeře. Jenže ani jednoho neumíme chlapácky využívat. Stará bolest ještě od dob Franty Výborného.

Mlaďochům dávám opět výborné známky. Když si takový Tomáš Rachůnek (ale raději též ostatní mladé pušky) vezme pár lekcí od Toňáka, jak se jezdí blafák do bekhendu, a pomůže mu např. i Michal Broš ve střílení mezi nohy, nevidím důvod, proč nezúročovat drzost a aktivitu mladé krve.

Chválím obranu – mě osobně se včera líbil Hanzlík s Philippem, aktivně  hrál Kučný. Ale včerejšek byl z hlediska obrany obecně dobrým dnem.

Dávat si pozor na závěry třetin. Tam polevujeme ostražitost a jsou z toho zbytečné problémy.

Soudím, že mužstvo jde nahoru a přeji si, aby to bylo ještě lepší. Máme-li nějaké úspěchy s kluby, které hrají aktivní hokej, musíme ho mít i s kluby, které hrají zanďoura. Prověří nás Boleslav. Hlavně ji nepodcenit! Až na výjimky jsme se s ní v minulosti trápili, tak bacha na ní!

Autor: Martin87

Foto: Kasnarka 

P.S.  Po devíti zápasech je to sice celkem o hovně, soudruhu Bláho (jak říká Zd. Svěrák v Koljovi), ale na to čtvrté místo v tabuli je hezčí pohled než na loňský stabilní a nehýbající se tucet, že?

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.