Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Desátá hodina nedělního večera odbila a já můžu hlásit návrat domů z výjezdu do Brna. Nejprve bych měla sdělit, že jsem nikdy žádný článek toho typu nepsala, takže kvalita? Můžete posuzovat sami. Co mě vůbec vedlo k tomu, pokusit se napsat pár řádků? S mým taťkou jsme absolvovali „trip“ na závěr kalendářního roku, který se konal během tohoto týdne – Kladno, Liberec, Pardubice a nakonec Brno. Nechci hodnotit výsledky zápasů, co ti naši kluci udělali špatně/dobře - znáte to. Chtěla bych spíše přiblížit tyto zápasy z pohledu atmosféry v kotli těm, kteří nedorazili a přihodit nějakou tu myšlenku k otázce „proč je nás na výjezdech mimo okolí Prahy tak málo?“

Začněme tedy Kladnem. Kladno svojí blízkostí Praze nalákalo několik desítek fanoušků (mohlo by jich být určitě více!) a hlavně bubeníků, kteří se postarali o to, abychom byli pořádně slyšet! Bubny byly slyšet po celém stadionu a fandění bylo skvělé, ale mě zarazila jedna věc – chování jednoho fanouška z našich řad. Já jezdím na výjezdy poměrně často a tohoto fanouška jsem nezahlédla ani na jednom letošním výjezdu. Je fajn vidět v kotli nové tváře, ale ne, když se chovají tak, jak se nikdy nechováme – házením piva po divácích – v neděli těch z Kladna. Několik našich věrných fandů novému fanouškovi snad domluvili a já doufám, že se tohle dít nebude.

Dalším venkovním zápasem byl Liberec. Liberec je určitě noční můrou všech sparťanů – výhru jsme si domů nevezli pěkné 4 roky, což jsme naštěstí prolomili. V kotli nás bylo kolem 30 a řekla bych, že jsme byli slyšet, s čím nám pomohly dva bubny. Děkovačka po zápase potěšila určitě všechny a všichni jsme si s radostí zakřičeli – ať žije Sparta!

Pardubice.. Co se týče výsledku.. No, raději nic. Fandění? Kotel byl poměrně plný, bubnů taky pár bylo a atmosféru doplnilo choreo, kterým byla trikolóra. Na venkovní zápas podle mého naprosto ideální. Výsledek nebyl vůbec přízniví, chyb bylo spousta, ale pokřik „8:2 není zas tak špatnej výsledek, … „ mě osobně potěšil a s úsměvem jsem si ho zakřičela. J

Posledním zápasem bylo Brno. Už z Pardubic jsem věděla, že účast nebude vůbec velká, což se potvrdilo. Nebyl vypraven ani autobus – fanoušci jeli vlakem nebo autem. V kotli nás bylo kolem 15 lidí (bez jediného bubnu) a musím konstatovat, že jsem byla opravdu překvapená, když jsem vyrazila hledat místo do našeho sektoru – v „kotli hostí“ stáli i fanoušci Komety. Bylo mi sděleno, že pokud hostující fanoušci nevyprodají svůj sektor, tak zbytek lístků je nabízen domácím fanouškům. Příznivci Brna byli bezproblémový a náš kotel – výstižněji kotlíček – podporoval hráče. Pro mě bylo velkým překvapením (možná i zklamáním) fandění či spíše nefandění domácích fanoušků. Těšila jsem na tu jejich pověstnou atmosféru. V Brně jsem byla naposledy před dvěma lety a jejich podporování pro mě bylo naprostým překvapením. Ale v neděli v podvečer? První dvě třetiny byli z mého pohledu nefanděním. Poslední třetinu provázelo fandění, na které jsem se opravdu těšila! Při jejich pokřiku „povstaň, kdo jsi Kometa“  se přiznám, že jsem měla tzv. husí kůži. My jsme si nakonec mohli zopakovat děkovačku a část fanoušků se vydala na vlakové nádraží, část se do svých domovů vydala po dálnici.

Jak bych hodnotila náš trip? Po tolika venkovních zápasech v řadě mě napadla jedna myšlenka – proč nás jezdí tak málo? Při debatách na zpátečních cestách jsme došli k tomu, že by měla Sparta fanouškům nabídnout něco, čím by je přilákala. Například pro členy fanklubu přispívat na dopravu nebo alespoň levnější lístky. Lístky totiž nejsou na některé zápasy zrovna nejlevnější – např. Liberec 180 Kč, Brno 140 Kč! Finanční stránka výjezdu není tak příznivá a já věřím tomu, že každý určitě nemá finance na to, aby mohl jet na dva venkovní zápasy za sebou, natož na čtyři. Vzpomínám si, že při předloňském čtvrtfinále ve Vítkovících Spartě nedělalo problém zařídit lístky zdarma + na poslední rozhodující zápas autobus zdarma. Tam bylo fanoušků.. Zkrátka si myslím, že je potřeba něco nabídnout. Jinak nás bude jezdit stále stejně málo – na již zmíněných výjezdech jsem potkala dohromady tak 5 stejných tváří. Opravdu bych si přála, aby jich bylo mnohem více!

Pokud jste se dočetli až sem tak mě to těší! Zde můj článek končí a já se pro případné příště pokusím trochu zlepšit. J

Autor: Kachna

Ilustrační foto: BigBOSS

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.