Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Dva výjezdy za sebou. I když ten druhý zápas, snad ani výjezd nebyl. Jeli jsme stejně dlouhou dobu, jako na domácí zápasy – jen to byl hokejový svátek. Páteční zápas v Litvínově a druhý, nedělní v Šaškárně. Začněme Litvínovem..

LITVÍNOV - Pátek třináctého. Říká se, že tenhle den je nejsmolnější ze všech. Tentokrát to tak, naštěstí, rozhodně nebylo. Na cestu jsme se vypravili kolem čtvrté hodiny odpolední, do auta velkou svačinu a hlavně dobrou náladu! Cesta utekla celkem rychle, i když jsme se cestou setkali se sněhovými vánicemi, které občas zkomplikovali cestu kamionům v protějším směru. Nás naštěstí nikdo nezdržel a při vjezdu do Litvínova,  jsme se museli opět pousmát nad značkami a světly, které oznamují, že v případě havárie místní chemičky nesmíme opustit automobil, zhasnout motor a nekouřit. K hale jsme přicházeli za padání těch bílých potvor a především za velké zimy, proto jsme se těšili, až se trochu občerstvíme – koupíme si čaj, svařák nebo jak pojmenoval náš spolucestující Martin „heboučký“ grog. Před halou jsme potkali zbytek sparťanských fandů a ani tentokrát nenastala žádná změna v účasti a my jsme se sešli ve stejném složení – je pravda, že pár nových tváří přibylo, ale moc jich bohužel nebylo. Už při vstupu jsme se nestačili divit – místní security prohledávala jen fanoušky z našich řad. Neváhali jsme a zeptali se, proč nekontroluje i místní fanoušky – „je to nařízení ze shora. Já jen plním příkazy.“ Co říct..

V kotli se připravily dva bubny, i když jeden byl po první třetině nepoužitelný – bohužel se protrhl. Ale ani to nebránilo našemu fandění, které bohužel nebylo moc slyšet. Díky tomu, že hokej byl v televizi, tak nám chodili zprávy na telefon - „nejste slyšet! Vidět jo!“ Což byla určitě škoda. Roli megafonisty bez megafonu na sebe vzal Graci – rozproudit fandění se mu dařilo, ale pořád to nebylo ono! Došlo i na mé oblíbené „nejlepší, nejlepší, Spartička je nejlepší..“ a na další tradiční pokřiky. Děkovačku převzal Pepa – jeho hlas zněl arénou Ivana Hlinky a my jsme se mohli radovat ze zasloužených 3 bodů!

SLAVIE – Kolem druhé hodiny odpolední jsme se vydali do nedaleké Šaškárny. Opravdu jsem doufala, že přijde hodně sparťanských příznivců – přeci jen, ta blízkost a už je to kouzlo, které nese jméno DERBY! Ten pocit, že můžeme vládnout Praze, je nenahraditelný! Už při cestě do moderní arény jsem ani nebyla překvapená přecpaným autobusem, ale s radostí jsem vzpomínala na pohodlnou cestu metrem na domácí zápasy. Před halou už byly velké fronty – jak u vstupu, tak u pokladen. Neváhali jsme a vydali jsme se k zadnímu vchodu, u kterého nikdy žádné fronty nejsou. Při koupi zeleného, ledového čaje jsem se nestačila divit – slečna chtěla 50 korun a ještě mi nabízela klobásku nebo párek. Rychle mě přešla chuť, a tak jsem si s jedním čajem vystačila celý zápas.

V hledišti bylo fanoušků hodně, i těch sparťanských. A hlavně kotel byl plný! Při pokřiku – „fandí celá hala,“ to bylo skoro jako doma. Co mě ale nejvíce na návštěvě téhle moderní arény vadilo, bylo neustálé kontrolování lístků u sektoru. To mi vážně hlava nebrala! Hlavní ovšem je, že Praha je opět naše! Teď to jen potvrdit při posledním letošním derby!

Autor: Kachna

Foto: Kachna

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.