Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Do jihomoravské metropole jsme se všichni účastníci zájezdu těšili, protože to je vždy dobrou příležitostí připomenout  sportovní cestou našemu soupeři, že jen a pouze díky licenci koupené od HC Znojemští Orli má tu čest hrát s klubem tak slavným, jako je HC Sparta Praha, a nemusí jezdit do Mostu a do Šumperka.  Musíme se dívat shovívavě zejména na fanoušky klubu, který má příležitost měřit síly s našimi hokejisty jen díky finanční bídě, která před pár lety zasáhla znojemský mančaft a těm pár krejcarům, co majitelé druhdy nízkoligového Brna zaplatili do Znojma, aby Kometa mohla jezdit za soupeři až do Prahy, lhostejno či do Holešovic nebo do Vysočan. Chápejme fanoušky Brna, že jsou ve zdejším čtvrtfinále tak nadržení na Spartu, vždyť díky penězům konečně, konečně mohou vidět nastupovat bílé nebo rudé dresy Sparťanů proti tomu jejich týmu, který je v podstatě béčkem pražské Sláwyje a pohrobkem Znojemských Orlů. A tak v tomto směru Spartě sluší mírnost, Kometě pak poslušnost.

Ve středu, na srazu na Smíchovském nádraží, jsem evidentně poslední, nestačím si ani zapálit viržinko a již mě vtahují do autobusu, který míří na výpadovku na Vídeň. V buse je plno.  Rozvědka hlásí, že na trase je ještě spoustu osobních automobilů s našimi kamarády, takže v pohodě zaplníme celý sektor pro hosty v té podivuhodné kulaté arýně. Není nijak velký, ale my přeci nemůžeme čekat, že vedení HC Koupímesilicenci bude vyhrazovat pro hosty tak velký prostor, jako je tomu v Praze na Výstavišti, že? Víme, že se příznivci HC Děkujemeznojmuzaextraligu rádi chlubí, kolik jich jezdí na venkovní zápasy, ale také víme, kolik míst je v sektoru hostí u nás a kolik na Sláwyji – násobky počtu míst pro hosty v aréně klubu HC Kometa Znojmo.

Cesta je veselá a místy bouřlivá – to když míjíme osobní auta s brněnskou poznávací značkou (to se Brňáci vrací z práce z Prahy, protože za to, co si v Praze vydělají, mohou žít v Brně měsíce a ještě zvát kamarády z Heršpic, Králova Pole a Bystrce na pivo). Na takováto auta na dálnici míří záplava sparťanských šál, dresů a vlajek.

Již jsme v Brně. Potkáváme  zástupy modrobílých úborů, jak se s obavami v očích plouží do Ronda. Vstup za bránu je orámován kordónem místní sekuritky. Pracovníci České bezpečnostní agentury pana Martina Obdržálka jsou už na první pohled zcela odlišní od postav V.I.P. SECURITY  SERVICES pana Tomáše Císaře, které tak –  žel – důvěrně známe z Holešovic. Brněnská ochranka je - na rozdíl od té naší -  perfektně stylově vystrojená a vyzbrojená a už od pohledu budí respekt (opět na rozdíl od té naší). K nám se však chová zcela korektně. Následuje důkladná osobní prohlídka (mě vyzvali, abych si sundal i sparťanskou kšiltovku a šáhli mi do vlasů, nemám-li v nich nějakou zradu; musel jsem zdůvodňovat i pouzdro na doutníky) – tak to má být. Jak jsme později sami poznali, vyprovokují-li místní negramoté konflikt, je Česká bezpečnostní agentura schopna efektivně a efektně zasáhnout. Ti chlapi se prostě nebojí jít do toho prsama a trhat od sebe osoby ve při. Sami vyhledávají ohniska konfliktu, a to již v latentní fázi (prevence jak má být), a ke kohoutům na smetišti přistupují velmi tvrdě a nekompromisně. Jaký to rozdíl proti naší holešovické ochrance, na kterou se snesla vlna oprávněné kritiky, protože podle nás toto nedělá! Se znalostí věci, neb jsem byl osobně přítomen konfliktům mezi Sparťany a příznivci HC Holecbrečínakočího jak o víkendu v Praze, tak ve středu a ve čtvrtek v Brně, mám intenzivní pocit a mám podezření, že  nejnerozhodnějšími a nejbojácnějšími Pražáky jsou zaměstnanci firmy pana Císaře.

Úvodní hvizd a zápas začal. Jeho průběh snad nemá cenu popisovat, protože ho všichni důvěrně známe. Jenom by se slušelo, hlavně pro fanoušky HC Čermákneumíférovku, připomenout, že střílela hlavně naše druhá lajna a tak si domácí odnesli v kapsách ze zápasu tučného bůra.

Však také byli zlostí bez sebe! Nejlepší fanoušci v lize? Muhehehe! Jenom pokud HC Trvajjedíra vede! Prohrává-li, vládne v Rondu ticho jako v hrobě, a od molitanu na střeše se odrážejí jenom chorály sparťanského 140 hlavého kotlíku. Je to zvláštní, ale nikde na webu nebo v bulvárním tisku jsem se nedočetl, že jsou brněnští  fanoušci skvělí i za stavu 1:4. Oni totiž nejsou. Na středečním zápasu je zcela vidět, jak mediální mágové křiví zrcadlo pověsti diváků HC Sláwyjeznojmo. Prohrává-li jejich tým, mlčí jako zařezaní, jen do našeho sektoru létají jako výraz vzteku kelímky s pivem. Toť vše. Na víc nemají. Jsou silní jen, když ten jejich tým, poskládaný z různých žoldáků ze Sláwyje, ze Znojma a z Gottwaldova, dá gól. Nejlépe v přesilovce po nefaulu. Muhehehe.

Také jsou „silní“ v urážkách. Někdy je to docela vtipné a nutí ke studiu. Tak třeba když jsem šel na WC, odstrčil mě jeden místní pán, asi tak v mém věku (41 let), svými upocenými tlapkami, které na mém bílém dresu zanechaly zřetelné otisky, se slovy „Odpal, ludro jedna červená!“. Tak nevím. Je to takový překladatelský oříšek. Slovu „odpal“ bych rozuměl,  slovu „ludro“ už ne. Nejdříve jsem si myslel, že je to něco k jídlu, asi nějaká místní specialita ze syrových brambor a kozího mléka, ale pak jsem zaváhal a sáhl jsem raději po internetu (zde: http://www.odpovedi.cz/otazky/co-je-to-ludra). Takže už to vím. Je mi však záhadou, proč mě onen pán nazval „ludrou červenou“, když jsem měl na sobě toliko bílý sparťanský dres? Pak mě to došlo: Pán asi pochází z východního Slovenska, patrně se narodil v Košicích na sídlišti Luník IX, a slovensky „červený“ je česky „rudý“ (srv.: Červená armáda = Rudá armáda). Takže pán nebyl evidentně slepý a byl snad  i gramotný, když poznal, že jsem rudý Sparťan. Člověk má vždy radost, když se dozví něco nového!

Atmosféra v našem kotlíku byla ve středu přímo skvělá.  Ona i „zajebaná Sparta“ a její fanoušci, co jsou „pražské kurvííí“ (to není hrubka, takhle měkce a dlouze to ten jejich slavný kotel vyřvává), se dokáží bavit. Po zápase jsme museli dlouho čekat, než domácí příznivci odejdou, aby za halou zapřáhli do žebřiňáků muly, a  - práskaje bičem a ryčíce zvučné „vijóóó“ – odjedou na nich domů, trousíce po Vídeňské třídě slámu a kobylince.

Pak nás pustila teprve ochranka ven. Tam už stál špalír těžkooděnců z Policie ČR, který obstoupil náš autobus a svými těly jej chránil před vyjící smečkou frustrovaných negramotů, kteří si svůj vztek nad marnou hrou jejich týmu HC Zhasnutákometaznojmo vybíjeli házením petard na střechu autobusu a řvaním na vítěze v rudých a bílých dresech. Na zemi ležel na břiše  jeden z kotleťácké kohorty, ruce svázané za zády a těžkou kanadu policajta na ramenou. Prý – ten ležící – do někoho či do něčeho kopal, takže ho museli zpacifikovat.

Byli jsme dva – já a kamarád Šéďa – kteří jsme do autobusu nenastoupili a neodjeli do zpět hlavního města. Pojali jsme totiž odvážný plán, že strávíme noc na jihu Moravy a požijeme a popijeme něco z jejích darů. Ona taková slivovice, meruňka, víno růžové, uzené na tenko nakrájené, okurka znojemská kyselá, chléb vepřovou pomazánkou překypující a jiné dobroty za to stojí. Pozval nás osobně hrdinný Sparťan Lolek von Brno s celou svou rodinou, kterému a které tímto ještě jednou vzdávám hold za opravdovou péči, kterou nám věnoval. Veškerá chutná krmě, které se nám dostalo, veškeré nelihuprosté nápoje, které nám byly nalévány, se mísily s modrobílým kouřem kvalitních zámořských doutníků a nám bylo dobře. Kohoutu k zakokrhání zbývala jen chvilka, když jsme usnuli spánkem spravedlivých a na kostelní věži odbila jedenáctá, když jsme vstali. Posilnili jsme se a zpět před halu Rondo a do ní… Pro další vítězství? Ó nikoliv! Pro to, abychom shlédli nejšpatnější výkon HC Sparta Praha v této sérii. Bylo to chvílemi až trapné, jakou neschopnost jsme na ledě sto vyprodukovat. Zcela po zásluze jsme prohráli. Nechutenstvím se mi křivila tvář a jediné dva světlé okamžiky mi ji projasnily: Jánského gól a ohlušující řev sláwystycko-znojemských fanoušků po tomto gólu: „Pražské kurvíííí“. Tímto pokřikem vzdával tuzemský kotel hold jedinému střelci Sparty. Už jenom pro takovou reakci stojí za to do Zatáčky před Vídní jezdit. I prohru si člověk dokáže užít.

Ale nechci to zlehčovat, hra Sparty byla ve čtvrtek opravdu velmi, velmi špatná. Solidně zaplněný sektor pro hosty (díky všem, co přijeli!!!) se sice snažil (za rozkmitání díky hlavně Kubovi a Šaškovi ale i jiným), bubeníci řezali do blán až paličky praskaly – avšak vše marno; jakoby se na led vrátil duch lemer líných z minulé sezóny. Všichni věříme, že to byl exces, který se v této sérii již nebude (a ani nemůže!) opakovat. Pepo Jandači – máš to v paži!

Mám však  jedno pozitivum ze včerejška: Někteří (to podtrhuji) příznivci HC Ubrečenásláwystyckákotletaznojmo jsou horkými kandidáty na účast v nějakém zábavném pořadu vysílaném ázerbájdžánskou veřejnoprávní televizí. Něco ve stylu Ein Kessel Buntes blahé paměti.

Jejich tým zcela přesvědčivě a zcela po zásluze vyhraje rozdílem třídy, oni to však nejdou někam honem rychle oslavit s kamarády a užít si to. Naopak cítí potřebu se sebrat, a pořvávat hlasem a výrazivem nekultivovaným, ba pasteveckým, za které by se styděli i galejníci Jejího Veličenstva Marie Terezie, císařovny Svaté říše římské národa německého, královny Uherska, Českých zemí, Chorvatska a Slavonie, arcivévodkyně Rakouska, vévodkyně Parmy a Piacenzy a velkovévodkyně Toskánska, na naše lidi u našeho autobusu.

Provedl jsem namátkový sociologický průzkum oněch pořvávačů: Jsou to vesměs lidé  trpící oidipovským komplexem (http://cs.wikipedia.org/wiki/Oidipovský_komplex ), lidé nevzhlední, umaštění, s vyrážkami ve tváři (ne-li někde jinde), očí zakalených, navlečení ve tři týdny  nevyměněné kostkované košile pod vyxlajvantovými bundami od Vietnamců.  Tedy žádná High Society.

Používají různá označení pánského a dámského přirození, a to s takovou vervou, až jim jazyk zlobně naráží na vykotlané a zkažené zuby. Hrozí pěstmi, které jsou nepěstěné, hrubé, avšak prosté mozolů, což svědčí o déletrvající nezaměstnanosti jejích nositelů. Jeden z nich se dokonce postavil před čelní sklo autobusu a vyšpulil na nás asi tak na minutu své dvě česnečky. Bylo tedy dost času si jej se zájmem prohlédnout. Ctnostné dívky z našeho busu se cpaly dopředu, aby prozkoumaly tu anatomickou kurióznost. Na levé půlce  měl muž ten kakaovou skvrnu o velikosti mexického tolaru. Středem kdysi bílých trenýrek do noční tmy zářila rezavá veverka, což bylo v autobusu komentováno hranatými poznámkami.

S překvapením jsem v hloučku těchto pozoruhodných jedinců zaznamenal i osobu, která patrně byla ženského pohlaví, i když k tomuto závěru jsem došel až výkladem, neb na první pohled to nebylo zřejmé. Tato osoba totiž na mne hlasem Polednice od K.J.Erbena zaskřehotala: "Dojdi ven z autobusa, já ťa ojedu!". Velký Pepa, sedící za mnou, sice poznamenal cosi košatého na její povolání  a na tvar jejího těla a jeho jednotlivých částí, ale já jsem mu musel odporovat, neboť jsem zaujal stanovisko, že tato žena (???) nemůže být veřejnou pracovnicí, neb jest nepochybně ještě pannou, neb pochybuji, že by se v Brně a v okruhu 60 anglických mil kolem našel byť jen jediný muž, aby z této vrásčité, umaštěné a slinami oplývající as 35leté dívky udělal jednou pro vždy ženu... Studující medicíny a lidé vzdělání klasického, latinského, včetně právníků, pro to znají výraz – VIRGO INTACTA DEMENS (běsná panna).

Tak tento hlouček, mávající pěstmi a modrobílými šálami, skučel a dštil síru na Spartu  ještě patrně dosti dlouho i poté, co už náš autobus opustil katastr obce Brno.

Pozitivum celé veselé, pro nás nijak urážlivé či deprimující, scény vidím v tom, že někteří fanoušci Kotlety mají ze Sparty hrozný, ba paranormální strach. Vezměme příklad ze zvířecí říše: Je-li samec husy vyděšen, natahuje krk, poulí oči a syčí a syčí, mávaje přitom křídly. Stejně se chovala ona pozoruhodná skupinka reprezentantů našeho soupeře ve čtvrtfinále extraligy. Jsem opravdu zvědav, nakolik se situace bude opakovat v pondělí… Komici zadarmo jako kulturní vložka vždy potěší a proto do Brna míří naše poděkování těmto pozoruhodným jedincům!

Autor: Martin87

Foto: Bobi

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.