V úterý 14. srpna se konal první zápas Sparty v letošním ročníku European Trophy,konkrétně na ledě bratislavského Slovanu. Za dob Československa to býval velmi vyhrocený a očekávaný zápas tradičních rivalů, který vyprodávával stadiony v obou metropolích. Na toto utkání se vypravila i skupinka fanoušků z našich řad. Při zohlednění okolností, jako je léto, dovolená, vzdálenost, pracovní den, drahá jízdenka na vlak a další, je účast cca 20 sparťanů ještě pozitivní číslo. Většina znás se vypravila právě vlakem, ostatní již byli v místě konání případně dorazili auty či jinak po vlastní ose.
Sraz byl naplánován na 9. hodinu ranní na tradičním místě - pod cedulí na pražském hlavním nádraží. Vlak jel 9:42 a do slovenské metropole měl dorazit minutu před 14. hodinou. Odjezd proběhl dle plánu, a tak se všichni účastníci mohli těšit na "zahraniční výjezd", pro některé zcela první do ciziny. Ve vlaku se zcela tradičně pily pouze nealkoholické nápoje, nikdo neměl ani vodku ani jindy tradiční zelenou, všichni byli naprosto potichu a pouze šeptem si navzájem pošeptávali, aby náhodou někoho nevyrušili, a svědomitě dodržovali veškeré drážní předpisy od A do Z. Že mi nevěříte? Nechápu.... :-) Jediné zklamání během cesty jsem zažil, když mi v zatáčce na Vídeň (kde přistupovali další dva Sparťané) nebyla donešena slibovaná dávka mého tak oblíbeného a jemného meruňkového džusu :-)
Kolem 2. odpolední jsme skutečně vystupovali na "hlavné štanici" v Bratislavě, naplněni očekáváním, natěšením a dalšími předzápasovými emocemi, umocněnými neobvyklostí tohoto výjezdu. Díky začátku utkání (18:00) jsme měli spoustu času vyzkoušet místní podniky a kuchyni. Když si u stadionu ještě někteří z nás kupovali lístky na zápas samotný, odchytila si nás slečna z místního fanshopu, zda se s ní vyfotíme... Pak se s námi ještě chvíli bavila, což bylo příjemné jen do chvíle, než nám s úsměvem na rtech sdělila, že jako fanoušci mají družbu s brněnskými burany. No, každý na to reagoval po svém.
Poté jsme zasedli kousek od stadiónu na místní zahrádku, kde točili Staropramen. Že by to bylo něco extra se říci nedá, přesto lepší než většina místních piv. Ovšem co bylo velmi příjemným překvapením, to byla kvalita a chuť zde uvařeného jídla. Pěkné, chutné a za odpovídající cenu.
Teď ale již k samotnému zápasu. S návratem většiny tahounů z loňské sezóny se do naší hry vrátil přehled kombinovaný s úderným bruslením a dobrým napadáním. Ještě to samozřejmě nebyla hra bez chyb, nicméně oproti předchozím prípravným zápasům se na to dalo velmi dobře koukat. Naši dokázali rychlým pohybem nejednou uzamknout domácí v jejich obranném pásmu. Bohužel, to samé se právě domácím dařilo i v třetině u tentokrát slušně chytajícího M. Schwarze. Ten se sice opět nevyvaroval vypadávání puků, přesto lze jeho výkon, zvláště když ustál mohutný tlak Slovanu v posledních minutách, za kvalitní. Výsledek a pořadí gólů věřím že každý zná, nepovažuji za nutné rozepisovat.
Co ovšem za podrobnější popis stojí, jsou domácí fanoušci. Přijít na takovouto (co si budeme namlouvat) přípravu v počtu kolem 8800 fanoušků je obdivuhodné. Co se podpory jako takové týče, jejich kotel si příliš vyskakovat nemůže. Na druhou stranu, nejednou se kotli podařilo rozkřičet celý stadion, a v tu chvíli jim můžeme na Spartě jen závidět. Ve vztahu k nám bych to přirovnal k běžnému stavu z naší ligy, kdy si pár jedinců okolo sektoru hostů honí ego na trapných narážkách na fanoušky soupeře.
Když už zmiňuji sektor hostů, v tomto ohledu obrovský palec organizátorům zápasu dolů. V sektoru fanoušků hostů bylo fanoušků slovanu více než v jejich vlastním kotli, kteří nemohli překousnout že hodláme fandit a vzniklo díky tomu několik slovních konfliktů, fyzický však nikoliv. Jak se blížila 60. minuta a bylo stále pravděpodobnější (upřímně pro nás nepříliš čekané) vítězství Sparty, stoupala zároveň intenzita nadávek, kterou nás domáci fandové okolo nás častovali. Z toho důvodu nám bylo jasné, že po opuštění stadionu nás nečeká sranda, a tento pocit ještě umocnili domácí pořadatelé, kteří nás drželi po skončení utkání ještě několik minut v "našem" sektoru.
To co se pak dělo venku, nečekal nikdo. Byl to totiž aplaus. Pár jednotlivců, kteří nám nadávali uvnitř stadionu se ztratilo v davu který nám blahopřál k vítězství, spousta slovanistů nám podávala ruku, fotili se s námi, a z malé nejistoty co s námi venku bude se rychle stala pohodová záležitost, kde se všichni bavili spolu zcela vklidu. Poté jsme ještě chtěli jít za hráči, kvůli demenci domácích pořadatelů jsme však museli obchzet celý zimák, abychom se následně dostali po kilometrové procházce asi 50m za dané sekuriťáky. Hráči však již byli (až na Alešem velmi oblíbeného) Krsteva pryč.
Poté jsme se velmi uvolněným krokem začali vláčet směr nádraží, kde jsme přečkali dobu čekání na vlak v místní nádražce, docela příjemný podnik. Kdesi po cestě se nám ztratil Míla, který na telefon z dané restaurace kde je, odpověděl že již v praze. No, jemu evidentně místní pivo docela zachutnalo :-) Tento článek chci vést ve slušném duchu bez sprostých slov, proto na komentování debilní cesty zpátky raději seru :-)
Když v rychlosti shrnu dojmy, super výjezd se super lidma, a doufám že počet lidí, který byl v Bratislavě na přípravě, se u nás ukáže alespoň na extralize i mimo derby či play-off.
Toť můj pohled na tento výjezd :-)
Text: Lipos
Foto: Jirka Průša
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.