Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Člověk je tvor společenský a zvídavý, rád poznává nové věci. Vrací-li se do extraligy  tým, který hrál nejvyšší soutěž naposledy v roce, kdy mně byly pouhé 4 (!), stojí za to se naň podívat naživo, notabene hraje-li v novotou vonící hale. Řeč je o Primátech Chomutov. Tamní lokální patrioti se nemusí hned čílit nad tímto označením, neudělají s tím stejně nic, jako tak učiniti nemohou ani fanoušci Popelářů, Kokoty (Kotlety), Koberce (Tygerce), Sláwyje, Indyjánů, Polokobyl, Paštik z Gottwaldova a jiných zjevů naší hokejové republiky. Je to jemňounké škádlení, na které si záhy zvyknou, protože tak to je a hotovo.

Než se však dostaneme k pátečnímu utkání Primátů se Spartou, musím vyseknout neskutečně hlubokou poklonu domácí většině obecně, tamnímu kotli pak zvláště. Je to publikum, které – zdá se – zatím nijak netrpí komplexem z Pražáků, obecenstvo dosud kultivované, vysoce sportovně laděné a světe div se: slušné! Pár příkladů za všechny: Náš kotlík v aréně dislokované v Severočeském hnědouhelném revíru je slušně zaplněn, bubny víří a k protilehlé straně se nese „Zdravíme Chomutov!“. Odpovědí bylo nikoliv zlostné pískání a pořvávání slov ze 4. cenové skupiny, nýbrž se po chvilce rozechvěly blány na domácích bubnech a zpět k nám se nese „Zdravíme Spartu!“.  Je to maličkost, ale potěší. Stejně jako to, že se po celý zápas nedozvídáme od místních, že jsme pražský kurvy, není nám jakkoliv sprostě spíláno, nikdo na nás neleje pivo, ochranka je v zásadě kultivovaná. Mluvit o novém koštěti, co dobře mete, by se jistě dalo, ale proč? Pokud se Primáti v hledišti budou chovat alespoň tak, jako 21. dne měsíce září, zaslouží si, aby si toho všimli všichni, kdož mají v médiích plná ústa férplej, vychvalují „nejlepší publikum“ (viz Zárubovy oslavné slovní výtoky v Buly na adresu plzeňských či brněnských fans), které je možná „nejlepší“ co do početnosti, nikoliv však ve svém projevu (viz např. vulgarity, fyzické napadání dvanáctiletých holek od soupeřů apod.). Chomutovští za zmínku v tomto kladném slova smyslu určitě stojí a já jim proto tímto děkuji. Aby bylo jasno – já nejsem žádnej Mirek Dušín, alespoň co do verbálních projevů na stadiónu, nemyslím si, že hokejový zápas by se měl  vyznačovati bontonem ze salónu, kde se mluví toliko jazykem spisovným. Ale dokážu pochválit kultivovanost publika, z něhož přitom sportovní emoce jaksi nezmizely. Zajímavé je, že kdosi s organizátorů telefonoval Destroyovi do našeho autobusu, aby nás požádal o dodržování zákazu kouření v hale: Prý Kokoťáci z té zatáčky před Vídní na posledním zápase v hale normálně kouřili a lili pivo! Muhehe, u Zárubova „nejlepšího publika“ to opravdu, ale opravdu nepřekvapuje, seno a vidle se nezapřou.

O přístupu nováčka k hokeji ostatně svědčí i heslo, které měl náš kotel celou dobu před očima: „Kdo bojuje, může prohrát. Kdo nebojuje, už prohrál.“ . Trefné. Jak v hledišti, tak na ledě.

Že ten nápis Primáti nebrali na lehkou váhu, se záhy ukázalo v plné nahotě. Začátek zápasu je sice zastihl v oslabení, při kterém byla Sparta aktivnější, ale Chomutov se držel. Nic se nezměnilo ani po gólu DOMI-PACIHO (0:1, 5,37). Ten byl sice krásný, sláva mu, ale Chomutov ani nenačal, natož pak zlomil.

Partička kolem exsláwysty Hrušky se jaksi semkla a už to v první třetině lítalo. Měli jsme sice možnost vidět pohledné sparťanské útočení, ale Řehoř odolával. Nikoliv však naše obrana a zejména Marek Schwarz.

První oslabení jsme sice přečkali bez úhony, ale hned potom jsme inkasovali z hole toho Hřebejka (rovnovážná hra, 1:1, 10,23), kterého si pamatujeme dobře z jeho minulého působení v extralize. A pak to šlo v rychlém sledu: vyloučení Jánského (ale společně s Půlpánem, takže 4 na 4), za pár desítek vteřin šel pykat Philipp, Hruška nabil Dudovi, ten Polákovi a ten vystřelil … no skoro by se řeklo, že střela byla bez šance, přesto skončila za Schwarzovými zády (2:1, 13,35). A nedosti na tom! Kraft – sám, nikým nenapadán, pohoda, klídek, kouř, se projel za sparťanskou bránou, nejel si před ní a vystřelil -  3:1, 18,28.

Už ta druhá inkasovaná branka byla divná a Schwarz čisté svědomí nemá, ale tohle už byl vrchol, protože ten člověk stál uprostřed   brány, ani se nehnul a na Kraftovu střelu nereagoval ani náhodou. Jenom se díval!

Co měly naše 3 inkasované góly společného? Obrana pod psa (ta si snad dávala, v době prohibice, pančovanýho ruma na chomutovský střídačce!), děravej brankář, důraz soupeře a jeho chuť nezbavovat se puku jinak, než vystřelením na gólmana! Tak jsem se vám v tom šoku z inkasace zamyslel: V angažování Neuvirtha jsem neviděl nic moc pozitivního. Říkal jsem si, že naše jednička bude po dobu jeho „kralování“ sedět, a až se Michal vrátí za moře, naskočí nerozehrán. Říkal jsem si to i přesto, že jsem Schwarze viděl live při všech zápasech s Boleslaví, když za ně hrál, letošní přípravu a dosavadní ligové zápasy nevyjímaje. Například druhá polovina zápasu s Vary by bez něj pro nás skončila katastrofou. Ale jinak jsem z něj silně rozpačitý. Klidně si říkejte, že takový Pepís je gólman jen pro základní část, ale u něj jsem se prostě nebál (výjimka – loňská nakládačka v Pardubicích, ale proč ho Jandač tenkrát nevyndal z kasy, když už bylo jasné, že za všeobecného rozkladu mužstva už nechytne ani bábu s nůší, toť věc druhá). Ale Marek Schwarz? Tam se bojím skoro každé střely, která míří mezi tyče! Konstatování, že se jaksi nepotkal s formou, je ještě kulantní. Bylo by však nespravedlivé to házet jenom na něj. Svůj díl viny na inkasování, možná i podstatný, má obrana. V té tedy nevyniká vůbec nikdo. Nemohu s klidným svědomím ukázat na individualitu, kterou bych místo plísnění měl chválit. Kiks vyrobí úplně každej, někdy i víckrát za zápas, o to nic, ale tohle………..?  Odchod Míši Sersena je, zdá se, pro nás citelnou ranou, neboť on se nebál hrát agresivně a ještě byl šikovný při střelbě od modré. Myslel jsem, že aspoň tu střelbu teď zastane Honza Hanzlík.

Nářky nad stavem naší obrany musí logicky ještě zesílit poté, co se stalo v Liberci Angelovi a co včera právě Hanzimu. Tak jsme ve dvou zápasech přišli o dva obránce, což nemůže nevyvolávati vrásek na čele. Již tak značně prostupná obrana dostala další zásah. Řeknu vám – vidět nehybného Hanziho na ledě, vidět jak jeden z přivolaných záchranářů dělá šašky pro obecenstvo, místo toho, aby se hleděl dostat co nejdřív ke zraněnému, dlouhé desítky vteřin ošetřování  – obrázky nikoliv pro povahy slabé či mdlé!

Primáti hrají obdobný styl hokeje, zdá se mi, jako Kokota. Nic technického, nic super krásného, ale rozhodně účinného, protože bojovného a silového. Se stylem hry loňského čtvrtfinále na tyhle týmy prostě nestačíme. S tím s kým hrajeme a jak hrajeme. Žemlička by si toho měl být vědom.  Čeho jsem si ještě všiml? No že když hrajeme do těla, jsou Kokota i s Primáty v řiti. Co v řiti – v prdeli!

To jsme loni i v pátek jasně viděli. Jakmile se o to – zejména ti naši Frantíci s mlaďochy – pokusíme, jsou všichni ti chomutovští hrdinové eliminováni. Jenže to by chtělo asi tak nějak zamíchat s našimi pětkami, že?

A teď pozor! Jsem si moc dobře vědom toho, kdo zařídil za Spartu v pátek góly a jak se to stalo. Ano, mluvím zejména též o brankách na 3:2 (která v čase 24,35 přišla po ose Hlína – Paci – střílející Tenky), obdobně na 5:5 (u čehož byla stejná trojka), na 5:3 (Philipp – Rachna – zakončující Brošák), a Toňákova na 5:4.

Jasnačka, zkušenost je zkušenost, o to žádná. Zejména když nese ovoce v podobě gólů. Ale to samo o sobě na mančafty typu Primátů či Kokoty nestačí a ani stačiti nemůže. Tam je třeba víc, než technika. Tam je třeba to bourat vpředu. A mít zajištěnou obranu, o čemž si, žaluji sám sobě, asi ještě necháme nějaký čásek zdát, že? Tak aspoň klid v bráně!

Tím se dostáváme k mladému Sedláčkovi, který si také včera užil svoje. Řekněmež zde rovnou názor, že ani u něj to není úplně ono, také tam měl včera jeden svůj gól. Ale zase: Nepomohla mu obrana, nechala v tom chudáka mlaďocha koupat jak v bazénu, pohybujíce se jinde, než byla její povinnost. A navíc Sedláček  má zářez na pažbě, když vychytal Hřebejka v trestném střílení; že mu pomohla tyčka? Muhehe, na to se historie ptát nebude! Však tyče zvonily včera jak zvony na kostele, ve hře jich snad po třech, čtyřech měly obě strany, jenom co jsem zaznamenal.

Když už tedy bylo vyrovnáno (5:5), nějak jsem vám začal věřit, že ty tři body budou nakonec naše. Říkal jsem si, že to prostě dáme. No, holt jsme to nedali, no. Šestku a sedmičku v naší síti doprovázely značné emoce, já např. viděl icing, rozhodčí teč našeho hráče, já gól nepovažuji za regulérní, oni ano (obrazový záznam jsem nikde  nenašel, abych si to „zkonzultoval“).

Přesto jsem považoval za nutné doprovodit naše hráče do kabin se zdviženou šálou. Doufám, že to příště bude lepší, Primáti nemohou být na sebe tak pyšní, že by si mysleli, že se z nich Sparta podělá. Dali jsme búra, jo – dostali sedmičku…

Z čeho můžu mít radost zcela bez ohledu na výsledek? Lidé, asi to uhodnete: Ano, správně, z přesilovek! Ta nemohoucnost v této branži z uplynulých sezón je v jakémsi kontrastu s tím, co oči mé viděly v letošních prvních třech zápasech. Jak jsem naznačil již shora – škoda, že odešel Sersen. Při nastoupeném kursu zlepšení přesilovek by se jeho střela od modré dosti hodila (maně přitom myslím na doby, kdy tak střílel Jirka Vykoukal)! Doufám, že jsem to nezakřikl, a že se v přesilovkách ještě budeme zlepšovat!

Třeba se do příštího zápasu v Chomutově zlepší i ten mamlas ve stánku před halou, kterej vypadal, že pívo čepuje poprvé v životě. Větší lemru jsem za svůj život nezažil.

Takže: Motivaci proti Primátům do dalšího zápasu máme. A což takhle dát si hnedle Kladno (co patří na dno i s celým Jágrem a spol.)?

Autor: Martin87

Ilustrační foto: Kasnarka 

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.