14. října 2012 v 20:56, Reportáže
Co bylo před nedělním zápasem Sparty proti Pardubicím pravděpodobnější? Že se fanoušci radši zpijí do němoty, aby nemuseli koukat na další porážku, deseti kousky, nebo že Sparta podesáté v řadě padne? Prakticky obojí najednou. Nakonec nedošlo ani na jedno a Sparta pravděpodobně po nejlepším výkonu dosavadního průběhu sezony ukořistila cenné vítězství 3:2.
Abychom byli objektivní, ve srovnání s předchozími výkony nebylo třeba ani nějakého extra výkonu, aby tato laťka byla pokořená. Přesto všechno však výkon Sparty splňoval vyšší parametry. Troufáme si dodat – konečně… J
Rudí i tentokráte působili zpočátku utrápeně a na první gól dostali postupně dvojnásobnou odpověď. Pokolikáté už…
No nebyl to pěkný pohled. Spousta fanoušků už se začala obávat – a po právu – opakování průběhu zápasu, jakého už byli letos několikrát svědky. Tedy že Sparta zápas slušně rozjede, načež si pár fíků nechá dát a pak už jen neúspěšně honí ztracený náskok.
Což o to, šance byly, ale třeba Sičákovy bomby od modré skrz houšť těl před Salfickým neprošly. Nakonec přišlo vyrovnání v tu nejméně očekávanou chvíli. Jaroslav Hlinka dostal za vysokou hůl ke konci druhé třetiny 2+2 minuty.
Sparta se bránila přesilové hře, když najednou dostala možnost ujet do brejku dvojice sparťanů. Jeden z nich, Michal Broš dojel až k Salfickému, a přestože se zdálo, že celou akci zadrbal, puk se k němu nakonec od brusle jednoho z obránců odrazil a kapitán Sparty ho se štěstím procedil do pardubické klece. Na tribunách spíše než nadšení zavládla obrovská úleva.
O druhé pauze tak fanoušci především špekulovali, že tentokrát by to už přeci snad mohlo vyjít. Přesně takovou branku, takovou šmudlu Sparta potřebovala.
Úvod třetí části však byl především o tlaku hostů. Ti dobře drželi puk v útočném pásmu, ale chyběla jim přesnější koncovka. Ta naopak nechyběla Petru Tenkrátovi, který po jednom z protiútoků přesně trefil puk z první a poslal Spartu podruhé v zápase do vedení.
Do konce zbývalo přibližně osm minut a sparťanští fanoušci se najednou dávali na víru a houfně se začali modlit. Pod vousy si drmolili modlitbu za tři body. K jejímu hlasitějšímu předříkávání naopomohla jedna zprvu nenápadná situace.
Vantuch se pustil do křížu s jedním z pardubických hráčů. Oba šli na trestnou lavici a na led následně vjel jako obránce další pětky David Kočí. Dva souboje trošku přiostřil, což rozzuřilo hostující lavičku a Brendla především, který k inkasovanému hitu přidal i dvě minuty odseděné na trestné lavici.
Tlak hostů se tak podařilo alespoň na chvíli otupit a vzhledem k tomu, že jim nevyšla ani závěrečná power-play, kterou zhatilo příliš mnoho hráčů na ledě (kdyby se Salfický do branky nevrátil, Pardubice by inkasovaly), mohli se sparťané konečně zase radovat z výhry.
Závěrečné oslavy nepůsobily, jako kdyby přišla běžná výhra v základní části. Spíš to působilo, jako kdyby Sparta postoupila minimálně do finále play-off. Ale což… Tentokrát opravdu bylo co slavit. Závěrečná děkovačka tak dala naději k tomu, že by se mohla karta, co se týče výsledků, zase obrátit.
PS: Aby se zástupci Lva na nás nehněvali, tak zkritizuji hráče. Dneska je moc kritizovat nejde – šlo o výhru, ne o výkon. A tak dodávám jen Martinec a Bříza ven! J
Autor: Cze87
Foto: Kasnarka
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.