Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Se Spartou projezdíme celý svět - to jsou slova jednoho známého chorálu, ale na Třinec (chcete-li Trzyniec) se tento chorál hodí. Městečko na hranicích s Polskem leží totiž cca 400 km od Prahy (tedy dál než např. německá metropole Berlín). Jazykově je to také prakticky jiná země, ale pěkně po pořádku.

Prakticky ihned po té, co skončí základní část a je jasné, že nás čeká Třinec se domlouváme zda skutečně jet, či nejet - posléze jak se tam dopravit. Vzhledem k tomu, že někteří členové výjezdové skupinky mají v neděli (den po zápase) povinnosti, tak nechtějí jet vlakem, který se vrací do Prahy v nedělních ranních hodinách. Volba je tedy jasná - auto. Hledání pátého člena výpravy neprobíhá zrovna snadno. Takřka desítka oslovených sparťanů dává přednost učení, práci, odpočinku, rolnění, lovení lučních syslů,.. prostě čemukoliv jinému než cestě do Třince. Jejich volba, prohloupili ;)

Nakonec se pár dní před odjezdem domlouváme s Plokim - několikanásobným účastníkem výjezdu do Třince, který stejně jako my nesehnal dostatečný počet lidí do auta, a tak ho bereme jako pátého člena výpravy, což se posléze ukáže jako velice dobrý tah.

Cesta tam je bez komplikací, zdviženými prostředníčky (a peprnými výrazy) častujeme "kolegy" z Brna bojující toho času o to, aby nespadli do baráže (mě by se jejich baráž velmi zamlouvala ;)) a osádka vozu pokračuje v družném rozhovoru. Většina témat skončí klasicky u Sparty. Cesta ubíhá rychle, na oběd se staví kousek za Brnem na Rohlence. Zde jsme svědky toho, že brňáci nejen, že neumí hokej, ale ještě mají zřejmě špatné instruktory v autoškole vzhledem k jejich parkování.

Po obědě pokračujeme v cestě a cca od Prostějova až do Třince přichází chvíle Plokiho. Pokud totiž nechcete kupovat v nejbližším elektru navigaci, tak nechte místo spolujezdce volné a zaručeně vsaďte na něj. Ten kluk má v hlavě snad kompas, či GPS - to není jinak možné. Pečlivě se řídím jeho rad a ještě navíc dostanu výklad o tom, kde zrovna jedu, co je tam hezkého, co je tam hnusného, co se v daném městě děje, co se tam neděje, co se tam dělo v roce 1919, že nebýt mlhy, tak je vidět kostel na kopci, že touto cestou před milióny let chodili mamuti atp. Dovolím si tvrdit, že hlavně díky němu jsme dojeli do Třince bez větších problémů a navíc načerpali nové informace o končinách, kam bychom nejspíš (nebo spíš určitě) na dovolenou nejeli. Díky tomu nám to rychle uteklo a byli jsme naprosto ohromeni velikostí železáren, které jsme znali jen z obrázku. Přirovnám to ke svému zážitku z Říma, kdy jsem vystoupil z metra a viděl obří Coloseum. To bylo akorát o dost hezčí. Nicméně gigantičnost místních železáren mě velmi překvapila.

Po zaparkování u Werk Areny a koupení lístků přišel čas na koupi zlatavého moku, který jsem si musel jakožto řidič doposavaď odpustit. Za zmínku stojí vtipná paní u stánku se svařákem (byl vynikající) a pivem, která místo oslovení "dobrý den" používala "co vy?". Inu jiný kraj, jiný mrav. Co mě překvapilo nejvíce byla mluva, která se všude kolem nás ozývala. Čekal jsem leccos, ale že nebudu rozumět takřka vůbec, to tedy ne. Skoro by si člověk řekl, zda je ještě v České republice.

Zápas začal, v našem sektoru dle odhadů cca 70 fanoušků z Prahy. Já vím, je to 400 km tam, 400 zpět, ale byla sobota. Mohlo se nás sejít víc. Od začátku bylo vidět, že to naši borci chtějí zlomit. Nechyběl aktivní přístup, napadání, forčeking. "To je vono" - několikrát se ozvalo z našeho sektoru. Třinec se zmohl prakticky jen na vyhazování přes všechny čáry. Ve 13. minutě jsme si mohli poprvé hromadně zaskandovat gól. Broš doklepl do poloodkryté branky - 0:1 ! Sparta dál pokračovala v nasazení. Zejména 4. lajna zle zatápěla domácí obraně. Ze 17 střel jsme však vytěžili pouze jeden gól - po první třetině 1:0 pro Spartu!

O pár řádků výše jsem se pozastavoval nad mluvou místních - o přestávce při stání ve frontě na pivo za námi třinečáci chodili a mluvili vcelku srozumitelně. Hlavním tématem byl páteční incident, kdy zbaběle přepadli 4 Baníkovci v kuklách našeho bubeníka a doslova ho dokopali na zemi. A to ani nemluvím o tom, že zlomili nos jeho přítelkyni. Ten den jsem v Třinci nebyl, tudíž si musíme počkat na vyjádření aktérů, kteří tam byli. Ale abych se pak od ostatních dozvěděl, že jim místní četník řekl, že jsou na hokeji a musí s tímto počítat, nebo že sanitka přijela za 20 minut poté, co byla zavolána, to mi hlava nebere. Naštěstí by měl být snad v pořádku. I proto potěší přístup místních, kteří za námi chodili a říkali, že je to strašně mrzí, že tohle tam nikdy nebylo a nadávali na útočníky. Sympatické gesto.

Druhá třetina přinesla vyrovnanější hokej, než první part. Bohužel jsme přišli o Marka Pince, který po střetu s Varaďou odjel za pomoci kustodů a doktora z ledu velmi otřesen. Trošku jsem se obával jak Marcel zvládne tento záskok. Mám ho za podobného brankáře jako Schwarze, nebo Dubu. Gólmana, který vyčape i nemožné, ale jakmile dostane blbej gól, tak se složí. Nicméně věřil jsem (a doufal), že Marcel zachytá a podrží tým. Po faulu Varadi na Broše následovala přesilová hra, kterou bleskově využil pěknou střelou Tenkrát. Skoro si říkám, že jakmile na ten hokej jdu, tak on ten gól dá - jakoby mi chtěl vyvrátit tu kritiku, kterou jsem na něj půlku loňské sezóny směřoval. Jen ať střílí chlapec, kéž by ! :) Bohužel přišlo i vyloučení na druhé straně - Pilař fauloval Peterka. Domácí přesilovou hru využili. Stačilo jim k tomu nahození a šťastný odraz od nohy Radka Philippa. Jak symbolické. Sparta byla doposavaď jasně lepší, ostřelovala Hamerlíka ze všech stran, ale přišel tento šťastný gól. Třinec byl rázem na koni a Sparta se musela bránit domácímu tlaku. Nicméně i po druhé třetině držela jednogólový náskok - 2:1! Vrátil bych se ke Karlu Pilařovi. Tento hráč je pořád na ledě, ale vůbec nestačí. Rychlostně je jen stínem toho Pilaře, který tu hrál před lety. Agresivita nulová, jen zbrklé fauly holí. 

Třetí dějství začal Třinec aktivněji a bohužel přišlo i brzké vyrovnání. To když Marcelovi prošla za záda tečována střela od Peterka. Na obranu gólmana Sparty musíme říct, že měl dokonale zakrytý výhled - 2:2. Sparta byla i přes obdržený gól aktivnější. Obrovskou šanci spálil Hovorka, kterého vychytal fantastický Hamerlík. Byl to ale Třinec, který vstřelil třetí gól. Opět s notnou dávkou štěstí po teči - 3:2! tento stav velmi vyhovoval provokaterům vedle sektoru hostů, kteří se místo koukání na hru soustředili na neustálé gestikulace směrem k našemu sektoru. Na ledě mohlo být ještě hůř. Třinec 2 minuty před koncem základní hrací doby zatlačil Spartu v jejím pásmu a rozhodně to nevypadalo na nějaký pokus o zvrat ze strany Sparty. Když už jsme si říkali, že je hotovo, modlili se, aby tomu tak nebylo, tak zčista jasna dokázala Sparta vyrovnat. Jánský prostřelil Hamerlíka. Eufórie to byla neskutečná. Takovouhle radost z gólu jsem dlouho nezažil. Pro tohle se na ten hokej chodí! Neskutečný zážitek! Opařené ksichty prokatérů, kteří už se viděli s vedením 2:0 na zápasu? K nezaplacení ! Absolutorium i pro Jandače, který se nebál dát na powerplay 4. lajnu, která jen potvrdila výborný výkon, který v zápase předváděla!

Prodloužení nabídlo několik neodpískaných zákroků z obou stran, avšak rozuzlení ne.

Nájezdy byly, jsou a budou loterie. Jediným střelcem byl P. Ton a zajistil tak Spartě vítěztví. Je vidět, že když použije svou osvědčenou fintu, tak brankář nemá nárok. Skvělé!

Rád bych se ještě krátce vyjádřil k supportu v Třinci. Myslím, že na tento počet fanoušků jsme předvedli solidní představení. Bohužel je tam několik lidí (u kterých mě to mrzí), kteří tu pusu neotevřou a ještě se strašně diví, že jim to někdo připomíná. Nicméně celkový projev byl (alespoň myslím) velmi slušný.

Po zápase jsme (narozdíl od nejpočetnější skupiny sparťanů jedoucí domů vlakem, které doprovázeli na nádraží četníci) čekali na hráče. Sympatické bylo gesto všech, se kterými jsme měli možnost mluvit. Všichni se vyptávali jak to vypadá s naším bubeníkem, co se stalo a tak. Z hráčů číšela pohoda a hlavně úleva, že utkání zvládli. Kdo mě ale nejvíc překvapil byl Radek Philipp, který za námi přišel se slovy "můžu vás na chvíli vyrušit?" a pak ještě sám šel za přítelkyní zraněného. Bylo vidět, že mu to rozhodně není jedno a jeho slušnost asi nemá mezi hráči obdoby.

Cesta domů započala honičkou autobusu s hráči, který odjel dvě minuty před námi, ale nám se ho nepodařilo dojet. Po pár kilometrech kdesi u Olomouce na benzínce jsme potkali další sparťanské auto, natankovali plnou, pokecali, najedli se, Destroye s Hanzem jsem povozil v kufru a vyrazilo se vstříc dalším kilometrům. Cesta byla zdlouhavá hlavně kvůli počasí, které panovalo. Mlha, špatná viditelnost, do toho déšť, mokro - to vše zapříčinilo, že jsem rozvezl ostatní (hlavně díky Plokimu jsem objevil silnice, které jsem ani nevěděl, že v Praze existují) a do postele se dostal až někdy před třetí ráno.

Tak jako tak to za to stálo. Tato výhra je nesmírně důležitá a jet z Třince za stavu 0:2 na zápasy v neprospěch Sparty, tak už bych moc nevěřil v postup.

Sparta !

Autor: Schaschek

Foto: Maruška P.

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.