3. února 2014 v 12:00, Reportáže
Je tu neděle, půl sedmé ráno, každý normální člověk by spal, ale my jsme řekli ne! Čeká nás Třinec. Těším se, zda nás bude pískat Renda Hradil, na „férového“ Polanského a samozřejmě na výkon naší Spartičky. Oblékám se, rychle do sebe hodím snídani a už jsem na cestě na nádraží. Tam už čekají podobně postižení kamarádi, kterým to ranní vstávání také evidentně nesvědčí :D Vybereme peníze, nakoupíme lístky a již sedíme ve vlaku směr Žilina (ta bude hrát později důležitou roli).
Cesta probíhá na naše poměry relativně klidně. Někteří si krátí dlouhou chvíli více či méně plánovaným striptýzem, kterým baví osazenstvo vlaku. O počtu lihovin, piv a dalších tekutin se nemá smysl rozepisovat. Poměrně rychle se objevujeme na nádraží v Třinci. Třem z nás se ovšem místní podnebí nelíbí, a tak pokračují v cestě za lepším. Dle dostupných informací se pak objevují již v dříve zmiňované Žilině :) Ale to už my ostatní sedíme v místním baru, kde plníme normu předzápasových piv.
Na stadionu se nás schází cca 30. Snažíme se konkurovat svými hlasivkami mnohem početnějšímu kotli domácích, ale naši hráči nám moc důvodů k radosti nedávají. Jakoby se inspirovali tím, jak jsme vypadali my ráno na nádraží, tak i jejich projev je mátožný. Všude jsme o krok vzadu, Třinec je jasně lepší a po zásluze se dostává do vedení. V 10. Minutě je to již 3:0 pro domácí.
Bohužel se to odráží i na našem supportu. Ač se má stát při týmu v dobrém, i zlém, tak pro toto mám určité pochopení. Jet 400 km, vstávat a pak vidět tohle - to naštve každého. Horší jsou však některé projevy jedinců. Řvát peprné výrazy na Málka (kašlu na sešívaný původ, hraje za nás sakra!!!), kterého nechávala naše obrana na holičkách a díky laxnosti hráčů v poli byl xkrát vystaven samostatným nájezdům domácích útočníků, mi přijde jako vrchol demence. Možná jsem jen nechápavý, ale čemu může pomoci, že budeme nadávat našemu gólmanovi? Zvýší mu to sebevědomí? Asi ne. Proč tedy nevidíme problém tam, kde je? Proč se nezaměříme na chybující hráče? První gól – Adamský úplně sám před Málkem. Kde byli obránci? Nejblíž dva metry Simon. Druhý gól – 1. lajna se nevrátila dozadu a Rákos opět zcela sám mezi kruhy. Tady sice možná Málek mohl při troše štěstí chytit, ale bylo to trefený perfektně. Třetí gól – namazání Rolinka Růžičkovi, který jel opět sám na bránu. To si fakt někdo myslí, že tohle je vina gólmana a že být tam třeba Pepis, nebo Novotný, tak by Třinec ty góly nedal? Naopak v dalším průběhu zápasu nás Málek několikrát podržel a uchránil před větším gólovým přídělem.
Druhá třetina nabízí pohledný hokej, ovšem zařvat gól si nemůžeme ani jednou. Na konci nás rozhodčí posílá do tří, což vzhledem k přesilovkové síle Třince nevěstí nic dobrého. Navíc se tato výhoda přesune i do třetí třetiny.
Ta tedy začíná náporem domácích, nad vodou nás ale drží Málek, který všechny šance chytá. Toto dlouhé oslabení přečkáme tedy bez úhony a můžeme se vrhnout do útoku. Přichází vytoužené snížení. Po dobré práci v útočném pásmu se prosazuje první pětka - jmenovitě Hlinka – 3:1. Zápas se začíná vyvíjet dobře, hra Sparty se zlepšuje, stejně tak náš support (což jsem si dodatečně potvrdil na videu). Dostáváme domácí pod tlak. Přichází přesilovka a druhý gól opět z hole Hlinky – 3:2! Následuje pěstní výměna (tedy spíše wrestlingový zápas) mezi Linhartem a Buchtelem. V přetahované sice vítězí domácí bek, ale to napadení zezadu si za rámeček nedá. Co nechápu je rozdělení trestů (Linhart měl dostat další dvojku za to napadení zezadu)– respektive osobní trest 10 minut za shození rukavic. Snad mě někdo poučí – nedává se za bitku jen 2+2? Následuje obligátní „pražké kurvííí“ a „buzerantů parta“. Na to reagujeme maximálně tak úsměvem, případně zdviženým prostředníčkem a krátkým popěvkem: „tak jsme teplí no a co,..“ Hra se začíná přiostřovat – za katr jde I. Rachůnek, který byl tak dlouho sám faulován bez reakce sudího, že frustrován sám fauloval, což už sudímu neuniklo...chvíli poté co se vrátí z trestné lavice, jde pykat podruhé a to již Třinec využívá. Prosazuje se Orsava – 4:2. Tady asi nemá Málek úplně čisté svědomí. Zápas se rozhodně nedohrává, hra se přelejvá ze strany na stranu. Po výborné práci 4. formace, která dostala domácí pod drtivý tlak, snižuje Míra Forman - 4:3. V 59. minutě zchlazuje domácí T. Rachůnek – 4:4. Přichází však nepochopitelná ztráta koncentrace a 13. vteřin před koncem strhává vedení na stranu Třince Adamský. Co je nám platné, že Adamský byl v jasném offsidu – 5:4. Je dobojováno, Třinec získává tři body.
Pokud se na to podívám objektivně, tak asi zaslouženě vzhledem k tomu, jak jsme přistoupili k první třetině. Každá prohra je dobrá k ponaučení, že nám soupeř nedá nic zadarmo, i když jasně vedeme tabulku. Ze všech stran slyším od fanoušků soupeřů, že v play off zase shoříme jak papír. Myslím, že právě takovýto zápas nám musí být výstrahou. Zpočátku jsme k tomu přistoupili katastrofálně, chyběl důraz, všude jsme byli pozdě, jakoby ještě byli v autobuse a ne na ledě. Poté se hra vyrovnala, ale na vítězství to bohužel nestačilo.
Za doprovodu četníků jsme se přemístili na nádraží, doplnili zásoby a mohli vyrazit zpět do Prahy. Cesta utíkala pomalu a cca kolem půlnoci jsme se rozutekli. Někdo vstříc domovu, někdo ještě za zvuky pivních kompresorů. Výjezd to byl až na menší excesy s nadáváním vlastnímu gólmanovi povedený. V úterý náš čeká Kladno a já doufám, že k tomu naši hráči přistoupí lépe než první třetinu v Třinci.
Hej hej Sparta Praha!
Autor: Schaschek (redakce SHS)
Foto: Schaschek, tv.hokej.cz
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.