Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Vítkovice - tým hráčů okolo protekčního zeťáka Barinky, Ríši Stehlíka, který (ve Spartě) štěkal, ale nekousal, Burgera, který několikrát odmítl nabídku Sparty proto, že je zde velký tlak (chudáček jeden), nebo třeba novinového tvrďáka Káni. Zjednodušeně řečeno - tým, který mé sympatie rozhodně nemá. Osud tomu tak chtěl, že právě tým z města dolů, prachu a inverze je naším první soupeřem v cestě za titulem.

Po prvních dvou domácích zápasech, ve kterých Sparta rozhodně herně nezářila, jsme byli velmi zvědaví jak se bude série dále vyvíjet. Soupeř si z Prahy odvážel jedno vítězství. Lepší byl především v agresivitě a důrazu v osobních soubojích. "Na Spartu stačí hrát tvrdě" - to bylo omíláno všude v novinových titulcích. A i v našich myslích (v mé tedy ano) to hlodalo. Pokaždé stejný scénář. Projetí základní části jako nůž máslem, potkání týmu dřevorubců a pakování se ve čtvrtfinále.

Osobně jsem byl po druhém domácím zápase hodně rozčarovaný z výsledku a hlavně z výkonu našich borců. Nejvíce mě pobouřily dvě situace z druhého domácího klání. Zákrok na Hlinku a Tona. Nebudu zde spekulovat o tom, zda to faul byl, či ne - o tom si udělá obrázek každý sám. Naštvala mě reakce našich hráčů i trenéra Jandače. Pakliže se stane, že hráč doslova sestřelí nejlepšího hráče soupeře, tak by mu vždy mělo být dáno jasně najevo, že takhle to dále nepůjde. Reakce na faul Tona? Obloučky Davida Kočího u střídačky hostů (nevím, asi to mělo mít psychologický efekt). Po Káňovi, který Tona sestřelil se měl vrhnout kdokoliv, kdo byl zrovna po ruce a ne, že se to nechá být. Pro někoho to může být zbytečné oplácení s rizikem trestu, pro někoho zase ukázání soupeři, že tohle akceptovat nehodláme a že pokud k tomu dojde příště, tak budeme jednat stejně v případě soupeřových klíčových hráčů. U mne vítězí to druhé.

Hlavně z tohoto důvodu jsem opouštěl zápas hodně rozčarovaný, což se ještě umocnilo po přečtení internetového zpravodajství. V tom jsem se od Káni dozvěděl, že je to play off a od Stehlíka, že Sparta může zkusit přitvrdit, ale že jsou na to připraveni. Ano není to náhoda. Je to tentýž Richard Stehlík, který tu ve Spartě produkoval bezkontaktní hokej a který pravidelně odjížděl ze soubojů se zklopenou hlavou.

Je sobota, za ty dva dny od posledního klání ze mě vztek vyprchal a jsem zvědav, jak se předvedeme v Ostravě. Pikantní je, že v týž den hrájí kolegové z ACS na Bazalech, a tak se dá očekávat velká divočina. Po zakoupení nezbytného proviantu už netrpělivě s ostatními spolupacienty vyhlížím bus. Ten přijíždí vzápětí. Ve Vysočanech přichází tradiční zdravice sousedů z druhého břehu, popřání pěkné dovolené a člověk se ani nenaděje a projíždí okolo Hradce.

Od některých sympatizantů Motoru proto zaznívá pokřik o "píče z tepláren". Následuje několik pauz, cigár, doplňování zásob, lepení samolepek (polský kamioňák by mohl povídat) a najednou jsme v Ostravě. Bojovně naladěni vycházíme z busu, dáváme o sobě ihned vědět, probíhá pár slovních hecovaček s místními domorodci, nákup místního Samoseru - tedy pardon - Ostravaru a zápas se nezadržitelně blíží. V kotli se nás schází cca 70 a od první minuty fandíme naplno. Moc šancí bohužel první část nepřináší. Zato (a rozhodně zde chválím!) je vidět, že oproti zápasům v Praze Sparta přitvrdila a v osobních soubojích si s domácími v ničem nezadá.

Druhá třetina nabízí lepší podívanou. Hra se přelévá ze strany na stranu. Support je na vysoké úrovni i přes problémy s megafonem, který přestává fungovat. Sparta má mírnou převahu, kterou potvrzuje střelou Tona - 0:1! Za tohoto stavu se hráči odebírají do kabin.

Třetí část začíná vyloučením Pecha. Bohužel Sparta inkasuje z hole Kováře - 1:1! Hra se posléze vyrovnává, přibývá osobních soubojů. V bitce se představuje Kumstát s Kovářem. "O prsa" vítězí hostující hráč. Ihned poté však domácí propasírují puk do naší branky - 2:1! Rychle však odpovídáme a tento moment leží domácím hodně v žaludku, což dávají hlasitě najevo. Domácí letec Svačina padá částečně přes svou hůl, částečně po kontaktu s Rolinkem, klouže do naší branky namísto puku a vzteky ji posouvá. Viděl jsem to cca z pěti metrů a dle mého názoru tam byl pokus o pěkného "rittbergera" :-). Z protiútoku srovnává Ton - 2:2! V tu chvíli vypuká frustrace domácích naplno - na led padají petlahve, na nás spršky nadávek, kdy pražské kurvííí jsou to nejslušněší. To ale vůbec nemění nic na tom, že si vyrovnání a také nasrání místních velice užíváme. Asi i tomuto tlaku podléhá v závěru rozhodčí (Jeřábek), který nás posílá do tří. Domácí z toho naštěstí netěží a zápas jde do prodloužení.

Hraje se opatrný hokej, nikdo nechce udělat chybu. Infarkt nám málem přivádí Strapáč, který spálí obrovskou šanci. Poté začínáme tlačit i my. Slovy klasika - "důležitý jsou ňáký body a je jedno jak" dáváme rozhodující gól. Ne příliš pohledný, ale o to důležitější. Daniel Přibyl propasíruje puk pod ležícím Šindelářem. Následuje obrovská eufórie jak na ledě, tak i u nás. Tlačíme se k mantinelu a užíváme si vítězství společně s hráči. Místní nám dávají najevo, že jsme si zápas zaplatili, což přijímáme s úsměvem od ucha k uchu. Jeden domácí exemplář se ovšem nechce spokojit s nadávkami, a tak na nás plive. To se mu stává osudným. Síla nákroku ho totiž přenesla přes zábradlí a on padá po hlavě z výšky čtyř metrů na beton. Naštěstí se nepotvrzují zvěsti o jeho úmrtí, které po zápase kolují. V souboji o minuty se bohužel nepředvádí domácí záchranná služba, která přijíždí cca po půl hodině... Za zmíňku také jistě stojí místní frustrát, který (asi aby nám dokázal, že jsou v Ostravě chlapáci) vytahuje přímo před četníky ohanbí. Pochopitelně je ihned lustrován. Z doslechu od přítomných dam prý moc velký chlapák není :)

My nasedáme do autobusu a míříme vsříc ubytovně. Volba padla na Frýdek-Místek. Probíhá rychlé ubytování a jde se do místního pivovaru. Zde mají na čepu pivo Morava, což v nás nevzbuzuje přílišnou důvěru. Nicméně na to, v jaké lokalitě se nacházíme, tak jsme s výběrem spokojeni. Čas běží rychle, s množstvím vypitých piv stoupá i počet chorálů, které se rozhléhají široko daleko. Lehce po půlnoci se po skupinkách trousíme zpět k ubytovně. Někteří (včetně mne) dávají ještě jedno v místním nonstopu a pomalu mizíme jeden po druhém ve svých dočasných ubikacích.

Ráno se probouzím s krkem v jednom ohni a bohužel to není důsledek pití domácí slivovice. Vydávám se tedy hledat místní lékárnu. Bohužel navigace v mobilu jaksi odmítá vzít v potaz, že se ve Frýdku staví a žene mě do míst, které si vybavuji z útlého dětství. Bloudím totiž místním sídlištěm a míjím klasický sídlištní supermarket, který ve mě vyvolává pocity, že jsem se vrátil o dvacet let zpět. Nakonec vše dobře dopadne, lékárnu nacházím, celkem si však udělám pěkný pěší výlet. Moje milá spolubydlící mi zatím zabalí věci a odnese je do autobusu. Rozhodně nejsem proti :)

Z hledání lékárny se totiž stal dvouhodinový pochod. Ostatní již plní své žaludky opět v místní Šatlavě. Nelením a rychle je následuji. Další okamžiky jsou ve znamení hledání si zábavy do doby, než přijede bus. Pouští se hudba, hrajou se šipky, chlastá se - zkrátka každý si najde něco. Většina z nás se také baví brekotem vítkovického generálního manažera Husičky, který ví, "že nám to zápas nevrátí, ale bránit se musíme. Brečet jako Sparťani ale nebudeme. Stížnost jsme podali,..." a obdobným počínáním Svačiny podle něhož "pomáhá Spartě boží vůle přičemž je horší". Ať si každý udělá úsudek sám :-) Off topic - disciplinárka dala Husičkovi za pravdu, i přes to, že ze záběrů nelze posoudit, zda šlo o faul, či ne.

Cesta do Ostravy je rychlá a hodinu před zápasem je u haly podezřelý klid. Probíhá klasické hromadné focení. V sektoru se nás schází prakticky totožný počet jako předešlý zápas. Zápas pro nás začíná senzačně. Ve druhé minutě se dostáváme do vedení. Honza Piskáček doklepl za chybujícího Šindeláře - 0:1! Od začátku je jasné, že dnešní zápas bude přehlídkou osobních soubojů. Téměř po každém nahození na branku následuje pošťuchování. Sparta je herně lepší. Petr Ton zvyšuje po bleskové střele na 0:2, což následně potvrzuje videorozhodčí. Když to nejde domácím herně, tak se uchylují k atakům Pepise. Po jednom takovém se se zlou potáže Vandas. Jako mstitel na něj vystartuje Sičák, který ho zápasnickým chvatem posílá k zemi. To je přesně to, co chceme od hráčů vidět! Nenechat si nic líbit! Tato situace ale domácí paradoxně nakopává a několik vteřin poté také snižují - 1:2. Bohužel za pár chvil kapituluje Pepis podruhé - 2:2! 

Druhou třetinu načínáme ještě lépe, než tu první. Již po pár vteřinách nám vrací vedení Ton - 3:2. Od tohoto okamžiku prebíráme otěže zápasu a domácím mohutně zatápíme. Toto potvrzuje i 4. gól v síti Šindeláře - při přesilovce ho přidává Hlinka - 4:2! Objevují se popěvky "Dejte jim bůra" a "Deset!", tolik známé ze základní části. Na skóre se ovšem do konce třetiny již nic nemění. Několikrát se objevuje pokřik: "Husičko, ty jsi hovado!" adresovaný do vítkovické VIP lóže.

Start třetí třetiny je ve znamení snahy Vítkovic dát branku. S přibývajícím časem se z toho ovšem stává mohutná křeč. Zatímco domácí nepřipomínají toho houževnatého soupeře z předešlých klání, my se prosazujeme popáté. Pech měl dostatek času zacílit přesně - 5:2! Domácí ještě korigují zásluhou Němce - 3:5. Sparta si však zkušeně zápas hlídá a přidává zasloužené vítězství. Někteří fanoušci odchází dříve, jiní hážou pivo na střídačku a led - zřejmě místní kultura.

Následuje vyčkávání na bus a pak již jen příšerně dlouhá cesta zpět krácená hromovým "Sparťané a jaké je vaše povolání?!" :) Cca kolem půl druhé se rozcházíme do svých domovů.

Velké poděkování patří všem zúčastněným, největší však Rikkimu za organizaci. Jistě mu přibylo za ten víkend pár šedin :-) Mírným zklamáním je počet výjezdníků, ovšem vzhledem k lokalitě a i finanční náročnosti tohoto výjezdu se to dá pochopit. Pochvalu zaslouží i Lipos se Slávkem za nový chorál na motivy songu "Twisted Sister - We're Not Gonna Take It"

Atmosféra mne trochu zklamala. Čekal jsem od domácích smršť. Místo toho to bylo opakování dvou chorálů (byť dobrých) dokola a jednoho děleného pokřiku. Ač jsme se jim početně nemohli rovnat, tak každý odvedl maximum a místy jsme domácí i v tomto počtu zastínili. Každému patří velký dík!

Pro pobavení dokazující místní frustraci:

Poznámky k utkání ze zápisu 

3.ČF: „Během přestávky po třetí třetině se snažil dostat do kabiny rozhodčích funkcionář domácích pan Pavlík, který při odchodu rozhodčích na prodloužení do kabiny i vstoupil se slovy - pískej rovinu.“

4.ČF: „Při odchodu do šaten by HR Vladmír Šindler zasažen pěstí do přilby divákem. Totožnost útočníka zjištěna pořadatelskou službou a policií ČR.“

Určitě jsem na něco zapomněl, ale snad jsem to podstatné vystihl.

Výkon v sobotu a neděli ukázal, že se Vítkovicím můžeme směle rovnat. Tak jen doufám, že se budou víc a víc rozptylovat tím, že jim ti zlí pražáci ubližují a tím míň se soustředit na svůj výkon. Ve středu v hojném počtu na Spartě!

Sparta Praha, od pradávna, my proti všém!

Autor: Schaschek

Foto: Schaschek

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.