6. prosince 2014 v 12:22, Reportáže
Předně bych chtěl podotknout, že píši v emocích. V nasranosti z toho, že jsme prohráli vyhraný zápas. Že jsme ztratili utkání, ve kterém jsme dominovali. Z nasranosti, že náš trenér je alibista, ŽE NÁM SOUPEŘ OMLACUJE NEJLEPŠÍ HRÁČE A NENÍ TAM NIKDO, KDO BY SE ZA NĚ POSTAVIL...
Ale pěkně od začátku. Plzeň - soupeř z mého pohledu nenáviděný. Ubrečenec Straka, prase Dvořák, šmejd Hollweg atd. První dva jmenovaní v hokejovém důchodu, ten třetí nabízí pravidelnou dávku emocí.
Hráč, kterého ze srdce nenávidím a možná i trochu obdivuji. Hráč, který se neostýchá trefovat nejlepší hráče soupeře. Hráč, který budí rozruch. Hráč, který je svému týmu platný. Typově podobného hráče bych ve Spartě strašně chtěl. V dnešním zápase si (opět) vybral pro své hraniční zákroky nejlepšího hráče Sparty - Jardu Hlinku.
V NHL by dostal ihned po držce za to, co si dovolí. Od doby, kdy Jandač odstřelil Davida Kočího bohužel není v týmu Sparty pořízek, který by se zastal svých spoluhráčů. Polášek, který hrozí spíše svým plnovousem? Barinka a Mikuš s parametry předurčení chránit své spoluhráče? Ale kdeže! Nikdo! Nikdo se Jardy Hlinky nezastal! Na ledě není nikdo, kdo řekne dost. Kdo nedovolí soupeři trefovat se do našich nejlepších hráčů. Po loňské sezóně, kdy jsme nepotvrdili očekávání (i přes enormní snahu vlastníků Sparty) bych čekal, že bude mít Jandač určitou dávku sebereflexe a odejde. Druhou variantou bylo přebudování kádru a očekávání, že se něco změní. Že se trenér poučí z nezdarů. Je to ale stále stejná ohraná písnička. Upřímně - stejná sračka. Můžeme se ohánět historií, můžeme oslavovat tituly let minulých, ale měli bychom žít v současnosti. A ta na mne nepůsobí nikterak příznivě.
Abych nemlátil prázdnou slámu - zápas s Plzní byl ve znamení 111 let Sparty - 111 let úspěchů, 111 let legend, 111 let emocí. 111 let výborných hráčů, za kterých platilo, že se jejich soupeři posrali již v Průhonicích. O Jardovi Šímovi, Petru Jelínkovi a podobných mi vyprávěli příbuzní chodící na Spartu generaci přede mnou. Když to nešlo hokejově, tak soupeř vždy věděl, že to bude bolet. V současné době platí, že se spíš posereme my, než soupeř. Pamětníci éry Pavla Wohla mohou pouze nostalgicky vzpomínat, jaké to tehdy bylo, když se Sparty všichni soupeři báli.
Sparta si pro dnešní utkání připravila slavnostní dresy. Subjektivně nejlepší, které jsem kdy ve Spartě viděl. Jedním slovem nádhera! Velké poděkování lidem, kteří toto tvořili!.
K zápasu se nechci zas tak moc rozepisovat, protože to každý měl možnost vidět – takže ve zkratce - vedeme dva nula, necháme hosty srovnat. Vedeme 3:2, necháme hosty odskočit na 3:4. Pochvalu zaslouží kotel, který dneska spolupracoval velmi dobře a i lidi z choreotýmu, kteří vyrobili pěkné choreo vztahující se k výročí Sparty.
Po 4. góle Plzně přichází pro mne nepochopitelná věc. Jandač střídá Staňu. Stav utkání 3:4. Čekal bych cokoliv, ale tohle ne. Vypadá to pouze jako alibistické rozhodnutí typu: "přece si nenechám kálet na vlastní hlavu, že nedokážu určit dobrou taktiku, tak to odskáče alespoň gólman, abych já byl z obliga". Střídání Stani za Novotného za stavu 3:4 vidím jak prachsprostý alibismus. Zápas prohráváme 3:4, Hollweg si dovoluje čím dál víc a Jandač stojí se založenými rukami a nic s tím nedělá. Opět se potvrzuje fakt, že má nějaké notičky, a když se zápas vyvíjí jinak, tak nedokáže reagovat.
Tak jako tak - zápas skončil pro Spartu neslavně. Jako dlouholetý fanoušek Sparty zkousnu hodně, ale ne to, že nám bude soupeř cíleně ničit nejlepší hráče. Kdo mě zná, tak ví, že jsem velký obdivovatel tvrdých hráčů a je pro mě daleko důležitější předvedená hra, kdy to budeme řezat a nenecháme si nic líbit, než brankostroj v našem podání.
Po sezóně byl mlčky odejit David Kočí. Opět je to z mého pohledu čistě subjektivní záležitost, protože dle mého názoru je to přesně hráč, který dokáže potrestat ataky na nejlepší hráče a pokud je na ledě, tak si soupeř nic nedovolí. I kdyby měl takovýto hráč sedět na střídačce a naskakovat jen v případě potřeby, tak je nesmírně platný. K čertu s bezkontaktním hokejem podobným florbalu. V momentě, kdy nám soupeř rakví naše nejlepší hráče, tak je potřeba na to reagovat!
Může se to leckomu nelíbit (a vím, že pro mnohé se opět stanu černou ovcí, která si dovolí kritizovat jejich idol), leckomu může stačit, když po vyvolání kotle zamává, mě je to jedno - Jandač mě prostě štve. Jede tu x let za sebou pořád to samé. Není tam žádný progres. Střídá gólmana ve chvíli, kdy potřebuje podržet, vypudí hráče, který chrání spoluhráče a současně si přivede hráče, kteří se neumí jeden za druhého postavit. Je hezké si přečíst od našeho kapitána, „jakej máme skvělej tým, jací jsou všichni kamarádi“. Je mi srdečně jedno, co spolu dělají hráči v době svého volna. Jestli spolu chodí na pivínko do Kozičky, jestli snídají ráno ovesné vločky s mlékem, jestli si půjčují manželky – všechno tohle je jejich soukromá věc a mě to jako fanouška nezajímá. Podstatné pro mě je to, jak se chovají na ledě. Jestli se jeden za druhého postaví, když je potřeba. To dělá tým. A já to tam prostě nevidím. Čert vem prohru. Chci vidět, že v momentě, kdy nám někdo dohrává nejlepší hráče, tak tam přijede frajer, který řekne dost! Tak takhle teda ne!
Hlavně, že děláme kampaně o tom, že jsme všichni jeden tým - že jsme Sparta, že jsme bojovníci. Při play off z nás tvrdost a antické připodobnění jen stříká. Bohužel pouze před zápasem…Trapné klišé! Pokud se tak nebudeme chovat i na ledě, tak jsou všechny tyto kampaně úplně na houby! K čemu je, že máme nejlepší práci s fanouškem z celé extraligy?! Lidem za to zodpovědným pochopitelně palec nahoru. Je to fajn, ale co z toho?! My se místo toho budeme každý zápas dívat na to, jak si necháme dávat na držku.
Proč by to Hollweg nedělal, když nepřijde žádná odezva? Ač jsem na něj do ruda vytočenej, tak v koutku duše bych hráče jeho "kvalit" přivítal. Kdo z vás by viděl rád typově podobného hráče v týmu Sparty? Hráče, který dokáže (ač není tolik produktivní rozhodnout zápas)?. Dovolím si tvrdit, že většina. Možná si klepete na čelo, že píši o tom, že Hollweg rozhoduje zápasy. Kdo se včera pozorně díval, tak mi musí dát zapravdu. Stačilo, aby několika tvrdými dohráními rozhodil našeho nejlepšího hráče, který pak na ledě nebyl vidět.
A světe div se – pan Jandač stojí na střídačce, kouká na to, jak nám jde Plzeň po nejlepším hráči a nechá to bez povšimnutí. Já na jeho místě, bych měl v týmu hráče jako je Kočí, Cetkovský, Brejčák, Sklenička. V každém týmu je zapotřebí hajzl, který se dostane soupeři pod kůži. Určitě znáte např. Lucice z Bostonu. Tvrdého powerforwarda, kterého fanoušci Bostonu milují a všichni ostatní ho nenávidí pro jeho tvrdý styl. To samé je Hollweg u nás v lize. Zkrátka a dobře. Můžu Hollwegovi nadávat do šmejdů, hajzlů a dalších vulgárních přízvisek, ale tím, že mu nadávám, tak vlastně oceňuji jeho práci, kterou dělá setsakramentsky dobře. Nikdy to nebude hráč, který by sázel jeden gól za druhým, ale pro Plzeň má dost možná větší cenu, než jiní (mnohem produktivnější) hráči. Nebojím se tvrdit, že včera prakticky rozhodl zápas tím, že doslova vymazal našeho nejlepšího hráče.
Dost možná tento report vzbudí další emoce. Určitě se najde stále dost lidí, pro které je náš trenér jakási modla a kteří věří tomu, že nás dovede na vrchol. V mém okolí je i hodně lidí, kteří nad ním zlomili hůl již po loňské sezóně. Já se chtě nechtě každým dalším zápasem přikláním na stranu těch, kteří již nad ním tu hůl zlomili. Budoucí dny, týdny a měsíce určí, kdo měl pravdu. Jestli kritici Jandače, ke kterým již také patřím, či jeho obdivovatelé. Upřímně však říkám – „pokud s námi Jandač ten úspěch udělá, tak budu první kdo uzná, že se v něm mýlil!“
Po prohře se nevzdáme, Sparta věčná zůstane!
Autor: Schaschek #6
Foto: kasnarka
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.