Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Derby pražských S je bez debat nejslavnější zápas pro celý sparťanský národ. Je pravdou, že emoce let minulých jsou vzhledem k rozdílné síle týmů již dávno pryč, ale není hezčí pohled, než na slávistu poté co jeho tým se Spartou prohraje. 

Nutno říci, že postavení obou týmů v tabulce pasuje Spartu do role jasného favorita. Vítěz je vládce Prahy, poražený hnije v kanále. U Slávie by se v případě naší výhry jednalo již spíše o totální dno.

Po výživném obědě v podobně gulášku se šesti se vypravuji vstříc hale v Libni. Počet lidí cestou metrem každou další stanicí narůstá a je jasné, že návštěva bude solidní. O to víc potěšující je fakt, že vidím většinu ve sparťanském. Před halou čekám na Rikkiho, který mi předává megafon a obratem již stojím ve "frontě" ke vchodu. Fronta píši záměrně do uvozovek, neboť v tomto případě se jedná spíše o shromáždění. Dobrých 30 minut se dostávám dovnitř a s přibývajícím časem před turnikety přibývá také nervozita lidí v davu.

Když se konečně dostanu ke vchodu, tak jsem dotázán, zda fandím Spartě, či Slávii. Odvětím rázně Spartě a myslím si cosi o "se Slávií jdi do prdele, dědku!". Po zjištění mé "totožnosti" přichází důkladná prohlídka při které si připadám jako, kdybych šel na tiskovku prezidenta USA. Jsem téměř kompletně osahán, musím vyndat i tyčinku proti rýmě a následně jsem puštěn o metr dále. Tam nastává další tragikomická situace. Ochranka spatřuje megafon, chytá amok a volá na celé kolo "Franto, on má megafon!" Připadám si v tu chvíli jako když držím bombu a ne věc, ze které rozeřváváme kotel. Zřejmě na Slávii megafon ještě nikdy neviděli.

Paradoxní je, že pokud bych odpověděl, že fandím Slávii (radši bych si nechal vytrhnout jazyk, než tohle říct), tak jsem puštěn bez jakéhokoliv prohledávání. Další absurdní situace nastává, když chce Rikki projít s teleskopickou tyčí. V provozním řádu haly není zakázána. To se nic nemění na tom, že nastává kolečko buzerací. Vypadá přibližně takto: Sekuriťák 1: "s tou tyčí vás nepustím" -> Rikki: "proč ne, v provozním řádu o tom nic nepíšete" -> Sekuriťák č.1 volá sekuriťáka č.2 -> Sekuriťák č.2 volá sekuriťáka č.3 -> Sekuriťák č.3 konečně volá někoho kompetentního - zřejmě šéfa -> Rikki argumentuje, že jsme s touto tyčí objeli celou extraligu a nikde s tím nebyl problém -> oni trvají na svém a odvolávají se na odstavec, že je to vlastně všechno na jejich uvážení -> při argumentu Rikkiho, že domácí tyto tyče mají je odpovězeno, že to mají povolené od klubu a že si můžeme tyč dát do úschovny (která je úplně na jiném místě a musela by se znova vystát půlhodinová fronta) -> přichází nasrané třískuní tyčí o zem a zanechání jí na místě.

Ze strany domácích pořadatelů se jedná o prachsprostou buzeraci. Slávisté procházejí bez kontroly, nás čeká "pěkná" ochmatávačka. Problémy jsou s megafonem, řeší se choreo, nepouští nás se stejnou tyčí, jakou mají domácí, ve frontě čekáme půl hodiny - NAPROSTÝ AMATÉRISMUS ze strany domácích pořadatelů.

Když se konečně dostávám do sektoru, tak do začátku utkání zbývají dvě minuty (řada dalších se ještě tísní venku). Předávám proto megafon Zdendovi s tím, že je potřeba dát tam baterky. Rozhlížím se okolo, koukám do kotle domácích. Je v něm méně lidí, než v našem! Následuje rychlý záchod, pivo a jdu zpět. Ihned po příchodu na mě Zdenda gestikuluje, že megafon nejede. Jdu proto dolů a obhlížím situaci. Za boha nemůžu přijít na to, proč tomu tak je. Čistím prostor pro baterky, dělám možné i nemožné, ale pořád nic.

Zápas začíná, pořád žádný zvuk. Slávisté vytahují choreo proti Vondrkovi. Zmar v jejich řadách dokládá fakt, že je s ním zároveň vytažena i část chorea dalšího. My předvádíme obstojnou "argentinu". Zdenda si vede výborně i bez megafonu (ostatní mu to svým fanděním ulehčují), zatímco já pořád dumám, čím by to mohlo být. Ve třetí minutě přichází úvodní gól zápasu. Pramení z nedůrazu Poláška, který nechá několikrát dorážet Čermáka - 1:0. Vyrovnání na sebe nenechá dlouho čekat. Přesilová hra Sparty a skórující Klimek - 1:1.

Hra se přelévá ze strany na stranu, přichází další přesilovka Sparty - po krásné přihrávce Rewaye přidává druhou trefu Klimek - 1:2. Já rezignuji na zprovoznění megafonu a naštvaně ho pokládám na schody. V tom si ho bere Zdenda, že to zkusí. Jako zázrakem mu hned jde. Ode dneška mu říkám kutil :) Hra je stále víc kouskována vyloučeními. Jedno takové využívají domácí k vyrovnání. To pramení opět z nedůrazu před naším gólmanem - Doležal - 2:2. Tento stav svítí na kostce i po první třetině.

Druhou periodu začínáme tlakem při vyloučení Holce. Martin Rewai dělá z domácích hráčů pouhé statisty a po krásném sóle se se štěstím prosazuje - 2:3! V tu samou chvíli domácí opět faulují a čekají je další dvě minuty v oslabení. A protože Sparta je dnes v přesilovkách stoprocentní, tak se ještě ani nedoradujeme a už přichází další trefa. Po přihrávce Vondrky se bojovností v brankovišti prosazuje Buchtele - 2:4! Zápas pohodlně kontrolujeme, po faulu Poláška ovšem čelíme přesilovce domácích. Novotný vyráží puk přímo na hůl nekrytého Bednáře a ten pohodlně snižuje - 3:4. Z mého pohledu chyba Ďalogy. Kluci z Young fanatics si připravili choreo v podobě trikolóry z balónků a vydařilo se na jedničku. Dobrá práce a jen houšť! Stejně tak "popichující" parte se povedlo.

Ve 29. minutě necháváme Slávii srovnat na 4:4. Jako již po několikáte doplácíme za nedůraz v brankovišti! Naštěstí přichází další přesilovka Spaty a gól Poláška - 4:5! Furch střídá a přichází Svoboda. Kotel pracuje na jedničku, přichází tradiční pátá, sektory okolo se k nám přidávají, právem si tu můžeme připadat jako doma. Domácí přicházejí s choreem o tom, že jsou věrní (nedá mi to, abych si nerejpnul - kde byli minulé zápasy...?). Jejich věrnost notně prověřuje šestý gól v jejich síti. Sparta drží neskutečnou úspěšnost přesilovek - 100%. Sabolič prochází obranným pásmem Slávie jako nůž máslem a nedává Svobodovi šanci - 4:6! Komplikací zavání vylouční na konci druhé třetiny. Slávie má možnost téměř dvě minuty trvající přesilovky 5:3. Do šaten se jde za stavu 4:6 z pohledu domácích.

Třetí třetina pro mě znamená rozeřvávání. Její začátek se nese v duchu bránění dvojnásobné početní nevýhody. Slávie nás sice tlačí, ale gól vstřelit nedokáže. Na tahu jsme opět my - Vondrka skvěle nachází Buchteleho, který se nemýlí - 4:7! Na některé Slávisty je toto již moc a odcházejí. Support našeho kotle nese velmi solidní měřítka, což se nedá říci o domácích.

Ve 49. minutě zatlouká osmý hřebík do sešívané rakve Sabolič - 4:8! Všechny sparťanské sektory se hlasitě dožadují desítky. Vrchol zmaru domácích přichází při další přesilovce 5:3. Již potřetí v zápase špatně střídají a sami si kazí svou početní výhodu. V 56. minutě přichází dvojnásobná přesilovka Sparty. Narozdíl od sešívaných tragédů jí ovšem využíváme - Polášek - 4:9! Opět začínáme pokřik "deset" podle kterého následně řve půlka haly. Slávisté na to reagují komickým "vyrovnat!" a "dejte jim bůra". Z naší strany opět přichází "deset" a takový ryk jsem v našem podání venku ještě nikdy neslyšel. Palec nahoru všem! Desátý gól skutečně visí na vlásku. Snahu ovšem zhatí rozhodčí, který nás v rychlém sledu opět posílá do tří. Na skóre se ale již nic nemění. Zápas končí, přichází děkovačka, hráči jsou evidentně šťastní za naší podporu, mnozí odříkávají její text s námi. Klasicky vyvoláváme Rolinka, Novotného a hvězdu zápasu Rewaye.

Po pátečním přejetí Varů v poměru 9:1, jsme dnes porazili i tápajícího rivala z Vysočan v poměru 9:4. Musíme být tudíž spokojení. Po minulém výprasku proti Hradci jsem byl některými pranýřován za přílišnou kritiku našeho trenéra. Za poslední zápasy musí přijít pochvala, neboť dát 18 gólů ve dvou zápasech je skvělý výkon.

V nadpise ale píši něco o tom, že se výsledek nesmí přeceňovat. Ano, všichni jsme v eufórii - přejeli jsme Vary 9:1 a největšího rivala jsme zostudili 9:4, navíc jsme je přejeli i v hledišti. Když se ale odprostíme od historické rivality se Slávií, tak si musíme uvědomit, že jde o suverénně nejhorší tým extraligy. Vary taktéž patří mezi kandidáty pro baráž.

Proto bych osobně tu eufórii krotil. Tři ze čtyř gólů sešívaných padly po hrubých chybách pramenících z činnosti na kterou naše obrana má parametry, ale kdoví proč je neuplatňuje. Pokud Vás teď napadá slovo (ne)důraz, tak máte pravdu. Vítězství nad Slávií je určitě balzámem na duši každého sparťana, ovšem pokud chceme uspět v play off (a na úspěch čekáme již velmi dlouho), tak musíme být důrazní ve vlastním brankovišti a nepouštět útočníky soupeře k laciným dorážkám.

V play off nás dost možná čekají Pardubice, či Hradec. A právě poslední zápas s Hradcem musím být mementem pro play off. Tam nás totiž nečeká zoufalá Slávie, či Vary, ale tým, který bude hrát buzerantský hokej - dobře z obrany. A takoví soupeři nám dělají dlouhodobě problém. Pokud na tomto problému Sparta zapracuje, tak můžeme být úspěšní. Pokud ne, tak nás opět čeká stopka ještě před pozvednutím "svatého grálu".

Nyní se kolotoč zápasu zastaví, bude následovat reprezentační pauza a příští týden přijede další z nenáviděných rivalů - brněnská Kometa. Postavení v tabulce předurčuje těžší zápas, než dva poslední. Každé hlasivky budou potřeba. Tak ve středu 11.2 všichni na Spartě!

Autor: Schaschek #6

Foto: Venca Houška, Strawby #69, Denisa Doležalová

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.