Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Úvodní zápas moravského dvojboje (Olomouc, Zlín) čeká Spartu domácí Mora. S ohledem na páteční termín a brzký odjezd z Prahy hrozí první výjezdová nula. I já jsem nucen sledovat zápas pouze prostřednictvím online streamu. A stejně jako všichni sparťané se ani já nestačím divit, co že se to na ledě Mory děje. Nevím z jakého konce mám začít. Jestli z toho strašného nebo z toho strašného.

Špatně je úplně vše. Domácí mají zápas zcela jasně ve své režii. Sparta je naprosto bezzubá. Kupíme chybu za chybou, útočníci domácích jsou před naší brankou úplně osamoceni. Obrana neexistuje. Kdybychom měli v tuto chvíli v bráně Patricka Roye místo Lukáše, tak je to úplně jedno. Domácí sází jednu branku za druhou, my jen korigujeme střelou Procházky. Žádná snaha něco změnit, srážet se, vyvolat šarvátku, zajíždět do brankáře.

Úplně odevzdaný zápas bez zápalu, jako lelké ryby v čele s tou největší na naší střídačce. Smutná podívaná na tým, který se ve veškerých kampaních připodobňuje ke starověkou Spartě a oddanosti a bojovnosti jejích vojáků.

Přichází neděle a výjezd do Zlína. Víc jak týden dopředu avizujeme snahu o autobusový výjezd. Argumentujeme ideálním termínem - neděle od 15:30, návrat do půlnoci, cena do 500 Kč. I přes velmi příznivé podmínky je pár dní předem jasné, že se to nepovede a že nás pojede pár vlakem. Před sezónou jsem často slýchal od lidí, že nebudou chodit do Šaškárny a budou jezdit na výjezdy. Zatím to bohužel vidět není. Je krásné, že vypravíme bus do Hamaru, Curychu i Ženevy a do Zlína nás jede 14 vlakem :) Nebudu soudit nikoho proč nejel, nicméně počet 14ti výjezdníků je prostě fiasko.

S pár statečnými se tedy scházíme na nádraží. Probíhá klasická koupě jízdenky (jak později zjistíme jen jednosměrné :)), pitiva, jídla a už sedíme ve vlaku. Cesta probíhá rychle, byť musíme v Olomouci a následně Otrokovicích přestupovat. Přímé spojení Praha x Zlín je zřejmě utopie...

Na nádraží ve Zlíně se fotíme s SHS vlajkou a po cca dvaceti minutách jsme v útrobách stadionu. Stadionu, který je (stejně jako my) promrzlý na kost. Již jsme si odvykli nosit svetry na hokej od doby co jsme v O2 Areně.

Výkon Sparty nás však rozhodně nerozehřívá, ba naopak. Od začátku dostal důvěru Pepis. V úvodu máme mírnou převahu. Co je do oka bijící je rozdíl v dohrávání osobních soubojů. Zejména Kubiš si na naše subtilnější hráče (Pech, Hlinka) číhá a trefuje jednoho za druhým, což se z naší strany NEPOCHOPITELNĚ nesetkává s žádnou odezvou.

V přesilovce jsme naprosto bezzubí (nechápu, že je máme nejlepší v extralize). Následně přichází přesilovka domácích, kteří nám ukazují jaké je to střílet a ne šmrdlat do prázdné brány - Kotvan 1:0. Pokud se přeci jen dostaneme do šance, tak nás vychytává excelentní Kašík, tak jako ve stoprocentní šanci Hamiltona. Nedáš dostaneš platí i dnes. Po nahození na branku se prosazuje Bukarts. Nutno říci, že opět po nedůrazu obránce, který ho nechá úplně bez problémů dorazit! 2:0.

Na začátku druhého dějství máme ještě úsměv na rtech a věříme, že dostali hráč v šatně kartáč a hra bude vypadat úplně jinak. Začínáme mírným tlakem a ve vynikající šanci vychytává Buchteleho hrdina dne Kašík. Možnost skórovat máme v následné přesilovce, ale zahráváme jí prachbídně. Po další akci domácího Bukartse prohráváme již o tři góly. Opět se jedná o nedůraz obrany (Glenn). Přichází přesilovka domácích a hřebíček do rakve nám zatlouká Maruna, který vymetá horní růžek naší branky. Nutno říci, že gólu předcházela ztráta puku Hrbase, který mohl vyhodit - 0:4. I my si vytváříme šance, nicméně Kašík vše chytá.

Po druhé třetině se touha fandit rovná touze Sparty jezdit po zadku. To znamená, že absolutně není chuť.

O přestávce jen kroutíme hlavami, že zase ztratíme celý den kvůli takovéhle blamáži a všichni se shodujeme nad tím, že MUSÍ přijít impuls. Že musíme do Kašíka najíždět, jít do brankoviště, rvát se, jít do šarvátek, klidně i něco vyprovokovat. První minuty třetí třetiny nám však potvrzují, že to víme pouze my, nikoliv náš trenér. Kdokoliv jiný by se snažil něco vymyslet. Náš stratég tam stojí na střídačce se založenýma rukama. Jediný impuls přichází z pěstí Formana, který pošle k zemi jednoho z místních obránců. Pár šancí ještě máme, ale Kašík je dnes fenomenální a tak se na stavu nic nemění. Našeho teoretika na střídačce po zápase rozhodně nešetříme a "Jandač ven" musí slyšet i dávno v útrobách stadionu.

Po zápase čekáme ještě delší dobu v Otrokovicích na vlak. Místní nás vydatně zásobují slivovicí, což někteří kvitují, jiní obrací oči v sloup. Cesta vlakem zpět začíná překvapením. A sice průvodčí zjišťuje, že jsme měli jízdenku pouze do Otrokovic, nikoliv zpět. V Olomouci proto kupujeme novou a okolo jedenácté jsme na Hlaváku.

Popravdě řečeno, vůbec nevím jak už to komentovat. Osobně jsem čekal ponaučení po páteční blamáži v Olomouci. Místo toho jsem viděl podobně špatné utkání ve Zlíně (tentokrát a co je horší na vlastní oči). Největší rozdíl vidím v nasazení a snaze jezdit po zadku. Jak Olomouc, tak Zlín toto měli. My naopak ne. Nedokáži se bez emocí smířit s tím, že prohráváme 0:4 a Jandač stojí na střídačce s rukama založenýma a neví jak dál. Psal jsem to loni, píši to teď. Je to trenér, který má na začátku zápasu své notičky, ale NEDOKÁŽE reagovat na situace v průběhu utkání. Nevěřím, že máme tak špatné hráče, abychom vozili debakly z Olomouce nebo takřka posledního Zlína.

Vyjádření asistenta Motáka je snad špatný vtip: 

Zdeněk Moták (HC Sparta Praha): "V zápase nám chyběla lehkost ve hře, lehkost při založení útoku, přechodu do středního pásma a samozřejmě i v koncovce. Ve srovnání s domácími, kteří dnes hráli výborný zápas, jsme tahali za kratší konec. Zlín hrál opravdu výborně a zasloužil si vítězství."

Čili nám vlastně chybělo úplně všechno. A kdo je za to odpovědný? Právě pan Moták s panem Jandačem! Mimochodem musím se smát tomu, že po utkání se vždycky ví, kde byla chyba. Jen by mě zajímalo, proč to tedy neví při zápase. Další věcí je fakt, že po prohraném zápase vždycky chodí na tiskovku pan Moták, zatímco hlavní odpovědný - pan Jandač, se vždycky objeví jen po utkání vyhraném.

Dle mého názoru se prostě musí bouchnout do stolu a s panem teoretikem se jednou provždy rozloučit. Odejít měl již po loňské sezóně. Vše ostatní bude pouze čekání na brzkou smrt v podobě vyřazení ve čtvrtfinále (v tom lepším případě). Vždycky slyším otázky: "ale koho za něj?" Co třeba takový Draisaitl?

Zároveň musím napsat něco o obraně, která je jednoduše tragická. Glenn totální propadák. Je stejně platný jako pytel puků. Mikuš kdyby nebyl Jandačův oblíbenec, tak by leštil lavičku. Polášek je bohužel pouze stínem toho Poláška, který tu byl minulý rok.

Vidím to pouze ze svého fanouškovského pohledu. Odpovědní ale musí danou situaci už řešit. Nemáme obranu (pak je fakt jedno jestli je v bráně Pepis nebo Lukáš) a nemáme trenéra, který by dokázal reagovat na vývoj zápasu.

Prohra ke sportu patří stejně jako chvíle štěstí, nicméně prohra musí být po boji. Po snaze se rvát o každý puk a ne po výkonu, kdy nás papírově daleko horší soupeři přejedou právě nasazením a snahou.

Kdyby měla Sparta aspoň půlku touhy a entuziasmu jako fanoušci, kteří za nimi jezdí po celé republice, tak bychom se vůbec nemuseli bát o výsledek a já bych nemusel psát tuhle kritiku. Daleko raději bych Spartu chválil, ale za předvedený výkon v posledních dvouch zápasech si to rozhodně nezaslouží.

+ Míra Forman a jeho snaha vyhecovat a nakopnout tým (bohužel zůstal osamocen)

+ Výkon kotle první dvě třetiny, kdy jsme se snažili i ve 20ti (přijelo ještě cca 25 místních sparťanů, ale do fandnění se příliš nezapojovali) lidech jet na maximum

+ fanoušci (že jsme se nenechali otrávit tím, že nás jede málo)

- totální chaos v obraně

- trenér neschopný jakkoliv reagovat na nepříznivý průběh utkání a hráče namotivovat

- počet výjezdníků (neděle, ideální návrat domů)

Autor: Schaschek #6

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.