Dlouho jsem se rozmýšlel, zda napsat pár řádků o přípravném utkání. Nakonec jsem se rozhodl sepsat pár svých postřehů a dojmů nejen o hráčích Sparty.
Do jihomoravské metropole jsme se všichni účastníci zájezdu těšili, protože to je vždy dobrou příležitostí připomenout sportovní cestou našemu soupeři, že jen a pouze díky licenci koupené od HC Znojemští Orli má tu čest hrát s klubem tak slavným, jako je HC Sparta Praha, a nemusí jezdit do Mostu a do Šumperka. Musíme se dívat shovívavě zejména na fanoušky klubu, který má příležitost měřit síly s našimi hokejisty jen díky finanční bídě,...
Připadám si jako po divoké jízdě na horské dráze. Uplynulé dva dny strávené na dálnici D1 prověřily pevnost mých kostí a obratlů, bouřlivé Rondo odrovnalo můj hlas, Sparta urvala bod a mé svršky čeká nutná očista od pivní kelímkové smršti. Nuda v Brně rozhodně nebyla.
Od dnešního zápasu jsem očekával srovnání série, protože jet na led soupeře se stavem O:2 na zápasy by nebylo zrovna nejlepší.
Sparta má co dohánět… V prvním zápase čtvrtfinále play-off nestačila na Brno a po bídném výkonu prohrála 3:4. Nedá mi to však, musím začít něčím, co se samotným hokejem úplně nesouvisí. Zároveň je to však na demisi a změnu jednoho elementu, který je v holešovické hale přítomen zápas co zápas. A nejedná se ani o hokejisty ani o fanoušky…
Vzhledem k tomu, že neustále vyzýváme k příspěvku do choreofondu, rozhodli jsme se i přiblížit, jak vlastně příprava takového chorea probíhá. Předně je třeba říci, že je nás stále méně než více. Několik párů rukou navíc by se hodilo. Proto jsme u obřího chorea od počátku váhali a pochybovali, jestli vše stihneme připravit. Celý choreotým je tvořen buďto studenty nebo pracujícími. A tak není vůbec snadné najít volné termíny, kdy může větší...
Mohl to být dokonalý sparťanský večer. Pražské derby však mělo z pohledu sparťanského dvě velké kaňky k pocitové dokonalosti. První byl srovnávací Hertlův gól a druhou celková slabší hra bez emocí, nezvyklá k zápasu jako je derby.
Krásný obrat, který byl pečetěn až v poslední minutě zápasu. Uctění sparťanských legend. Oslava zisku Prezidentského poháru. Nejen tyto věci provázely neoblíbené, ale letos již téměř tradiční středeční utkání Sparty s Litvínovem.
Nemohu se tak nějak zbavit dojmu, že konec základní části už se doklouzává jen z povinnosti. Jak na ledě, tak v hledišti. Všichni už mají v hlavě play-off. Což o to… vzhledem k tomu, že se do něj dostaneme po dvou letech, to je pochopitelné. Přesto by se však neměly zápasy odbývat z povinnosti. Zápas se Zlínem toho byl zářným příkladem.
Traduje se o nich ledacos. Nejvěrnější fanoušci, kteří jako tisícové hordy plní stadiony soupeřů. Nezkrotní primitivové, před nimiž by se měla mít každá matka s dětmi na pozoru. Charitativní organizace, která plní klubové kasy. Ať už je to jak chce, pro Spartu jsou zápasy s brněnským týmem atraktivní a bylo tomu tak i nyní.