Říjen. Tenhle podivný měsíc nemám v oblibě. Bolí mě v krku, venku je
zima, a vedle čaje s rumem se můžu těšit maximálně na státní svátek. V
nedohlednu. Dříve jsem si tyto podzimní dny zpříjemňoval sledováním borců
v barvách Sparty. Jenže teď mě z celého představení začínají bolet
oči. Vypínám hokejový online a jdu poslouchat kvákajícího Bažanta…
Je to až neuvěřitelné. Jsem rozčarován. Mladá Boleslav, Brno, co přijde dál?
Týmy, které se ještě před pár lety proháněly na zimácích v Benátkách nebo Třebíči se nám teď vesele smějí do obličeje. Zaslouženě. A to
bolí.
Přemýšlím a nenacházím odpovědi. Sparta bruslí nad propastí a k volnému
pádu zbývá velmi málo. Synonymem Sparty bylav minulosti přízviska rudá, železná. Dnes je to šedá myška bez invence
na hokejovém plácku zvaném extraliga. Co dál? To asi neví nikdo. Hlavně
trenéři.
Rudé léto bylo příslibem zlepšení. Zajímavé příchody, představování posil,
vzájemné plácání po ramenou. Titulky v novinách jako „Horký kandidát na
titul“, „Posilami ověnčená Sparta útočí“ a tak dále. I můj mozek podlehl této
nereálné zvěsti bez trocha přičinění. A jak nás historie poučila, bylo to
bláznovství.
Příchod H+H sklízí své ovoce, potencionální naděje se prohánějí v Berouně, gólman
se hledá a je terčem veškerého neúspěchu. Trenéři točí sestavou, úspěch
nepřichází. Holešovice se krčí na dně.
Tohle přeci nejde! Sezona je sice v zárodku, ale podobným tempem se brzy
ocitneme na tenkém ledě zvaném boj o záchranu. Fanoušci jsou naštvaní, i já
jsem fanoušek. Sparta krvácí a nikdo to krvácení nedokáže zastavit. Realizační
tým, vedení, hráči, nikdo. Výměna trenéra je alibismus jako pokus zastavení
krvácení jednovrstvým toaletním papírem. Kdy přijde někdo do kabiny a pořádně
zařve? Kamarádský přístup na Spartě mi začíná lézt krkem…
Obranná součinnost jako celek mi přijde jako podnapilý tým okresního klubu po
hasičském bále. Defenziva je příšerná. K smíchu. Hlavně soupeři. Chytat za
touto děravou zdí by nemohl ani Martin Brodeur. Brána se třese při každém
nájezdu, inkasovat tři a více branek na zápas je snad aprílový žert? Ne říjnová
sparťanská zaslepenost.
Abych nehaněl jen „obranný val“ musím si rýpnout i do „ofenzivního orchestru“,
jenž momentálně nedosahuje kvalit ani předkapely rumunské Cimbálovky. Je cítit
přetlak, nesehranost. Trenérské duo točí sestavou, bez efektu. Bez výrazného
gólového příčinu, parádní akce chybí, stejně jako slibovaný důraz z letní
přípravy. To je realita dnešního dne. Najdou se i výjimky, které však Spartu
nespasí.
Kdo tedy? Fanoušci? Míra naštvanosti se odrazí na návštěvách, tohle není řešitelné
v ochozech, na diskusích, tohle se musí vyřešit v kabině. Pootevřít
dveře a trochu vyvětrat ten zatuchlý smrádek, možná trochu zařvat. Kdo se k tomuto
nezbytnému úkolu postaví je nejisté. Já to rozhodně nebudu.
Lituji a dal bych si pár facek. Věřit, přesto zůstat na zemi, bude mým heslem do
budoucna! Je zapotřebí zamyslet se, udělat potřebné kroky, Sparta by neměla
dlouho otálet.
Nikoho nezatracuji, ale situace si žádá řešení. Říjen je dlouhý a může být i krutý. Jsem fanoušek Sparty a čekám...
Autor: KubaSF
Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.