Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Je to už řada let... Pár dní před tím, než Honza Marek odjel definitivně po zisku "S" titulu do Ruska,  jsem si kupoval permici na další sezónu. Honza stál venku před permanentkárnou, objímal za ramena svou lásku a pěkně nahlas řekl, že se BRZY vrátí, že Rusko není napořád. Řekl jsem mu tehdy, že mu zkušenost s lepším hokejem přeju a že si počkám, až ho zase uvidím na ledě Sportovní haly. Že mu dávám čtyři sezóny, maximálně pět, ale víc ne, protože pak už budu starej slepej dědek, co neuvidí na puk a bude se shánět v cukrárně po rakvičce…

Smál se a řekl, že se bude snažit, aby byl na Spartě v plné síle. Musí házet přihrávky Toňákovi, protože ten tady na něj čeká. Takhle to řekl…

Já na něj taky trpělivě čekal… Sledoval jsem jeho výsledky v KHL a těšil se, věřím, že se všemi Sparťany, až přijde doba, kdy zase obuje v Holešovicích brusle, v rudém dresu s velkým „S“ na prsou je zaboří do ledu, odrazí se a… hlasatel ve Sportovní hale ohlásí: „Gól týmu HC Sparta Praha vstřelil hráč číslo 15, Jan Marek. Asistence hráč číslo 87, Petr Ton, a hráč číslo 51, Jiří Vykoukal“.

Nějak jsem měl zafixováno, že se 15, 87 a 51 na tom ledě ještě potkají. Dlouhou dobu jsem si to myslel a i po odchodu Jirky ze Sparty jsem se těšil aspoň na tu „klasickou souhru“ Toňáka s Honzou…

Holt se už nedočkám. Ani já, ani kamarádi, ani Sparta…

Pámbů si vzal s sebou do hokejového nebe i další borce z hokejové branže, odešli i jiní pasažéři tragického letu Jak-42...

Žel, už žádný sportovní komentátor nikdy naživo nezakřičí „Rachna – kachna, to to letělo!“. Už nikdy Pepa Vašíček nezbije žádného soupeře. Už nikdy nebude Stefan Liv přivádět k šílenství hokejové útočníky, už nikdy kapitán Pavol Demitra nebude zvedat náladu v kabině slovenského národního týmu, už nikdy neuvidíme na mistrovství světa, na EHT, v KHL ostatní zvěčnělé borce…

Komu bije srdce pro hokej, musí mít na něm po dnešku infarktové trhliny, které se nikdy úplně nezacelí. Není na světě lékaře, který by dokázal utlumit bolest, kterou nad ztracenými životy letu Jak-42 cítíme a budeme cítit.

Odešli lidé, které jsme buď měli rádi, nebo kteří pro nás představovali soupeře v nejrychlejší kolektivní hře světa.

Oni už nám radost nebo vzrušení ze hry dávat nemohou. Opona spadla, na tréninkovém hřišti možná ještě nezamrzla kaluž po rolbě, ale oni už ten led nerozjezdí…

Budou teď hrát své mistrovství někde jinde – tam nahoře. Tam už údery nebolí, tam už zní jiné zvuky než siréna nebo bubny z kotle, výkřiky fanoušků.

My jsme zůstali tady a oni – ne, nemylme se, oni tu přece zůstali s námi!

V našich srdcích, v našich vzpomínkách, na našich dresech, na pásech televizních záznamů, jejich jména jsou vyryta na pohárech… Je toho dost. A přeci málo.

Přejme jim, aby i nadále – tam nahoře – hráli fair-play. Už zaživa se stali vzory. Naši mlaďoši mají na co navazovat, každý by měl chtít hrát jako Marek, Vašíček, Rachůnek, Demitra a jiní z Jaroslavle.

Jenom to číslo „15“ by snad mohlo v Holešovicích být vyvěšeno u stropu a být pro příští hráče nedosažitelné…

Honzo, Pepo, Karle, Pavole, vy všichni ostatní z Lokomotivu … budiž vám země lehká. Nikdy na vás nezapomeneme, jsme na vždy s vámi!

Requiem aeternam dona eis, Domine! Odpočinutí věčné dejž jim, Pane!

autor: Martin 87

foto: sportovninoviny.cz

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.