Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Loni bída, letos radost. Sparta se po hrůze sezony 2010/2011 vzpamatovala a válí. Ve své analýze se pokusím ze svého laického (a ještě ke všemu ženského) pohledu nastínit, proč se nám letos podařilo po 30 kolech získat více bodů než za celou loňskou, upřímně prachbídnou, sezónu.

Důvod 1: Téměř bezchybně chytající Pepis

Teď se na chvílli odpoutáme od zápasu v Bobrově. Uznávám, že tam došlo ke zkratu. Ale položme si otázku, zda je to skutečně jen jeho chyba.

Dle mého názoru je naše jednička silně přetěžovaná. Ono přece jenom 27 zápasů je slušná porce. I přesto ale drží solidní úspěšnost 93,1%. Oproti minulé sezóně jisté zlepšení. Loni na tom byl taky velice dobře (91,6%), ale jeho sebejistota na tom určitě tak dobře nebyla. Letos je v každém zápase vidět, že si sedmadvacetiletý gólman více věří. Což je samozřejmě jedině dobře. Ještě kdyby mu tak chtěli více pomáhat i naši obránci.

Oproti tomu se Martin Falter jistě nudí. Půlka sezóny pryč a mezi tyče se dostal na pouhé 4 zápasy. Jeho potenciál se zdá více než nevyužitý. A v případě, že se nedejbože sparťanský odchovanec zraní, nerozehraný Falter bude mít možná trochu problém. A celý tým s ním. Možná by se nad tím měli kompetentní osoby zamyslet. Opravdu by to chtělo stabilní a spolehlivou dvojku (ach kdepak je konec maestra Přikryla).

Důvod 2: Josef Jandač

Ačkoliv by s tím naši přátelé z města perníku nesouhlasili, já si myslím, že Jandač přinesl do týmu potřebnou změnu. I kdyby to bylo jenom zlepšení početních nevýhod, i to se počítá. Dle mého názoru má i zásluhu na odstranění „oblíbeného nešvaru“ šmrdlání v rozích. Znatelně ho ubylo. Člověk ze zvyku kouká do rohů a ono se tam nic neděje. Pro pravidelného návštěvníka Tesla arény věc nevídaná, nezvyklá a mile překvapivá. Ještě kdyby pohnul s přesilovkama. To by bylo něco. Ale člověk zase nemůže chtít všechno hned.

 Až budeme mít aspoň dvacet střel na bránu po každé třetině, budu poměrně šťastným člověkem. Neříkám, že nám tam musí spadnout všechno, ale i idiot chápe, že když nebudeme střílet, nedáme gól. Zdá se to jednoduché, ovšem pro naše útočníky nejspíš nerealizovatelné. Nad tím by se měl kouč taky pozastavit. Jinak jsem já s trenérem spokojená. Oproti angažmá Rulíka nebo Hořavy je Jandačovo působení v Praze jeden velký úspěch. Mým splněným dětským snem je i legendární #13 na střídačce. Myslí si, že neškodí, že když tým vede jedna z výrazných postav historie klubu.  A tím Richard Žemlička určitě je.

Důvod 3: Odchod neproduktivních

Nevím jak ostatní, ale mě odchod kapitána s číslem 9 vůbec nemrzel. Naopak. Náš věčný Capo di Tutti Capi David Výborný se stěhoval do města Škodovky a věčnému barážmistrovi bude jistě prospěšnější než týmu s ambicemi nejvyššími. Hráč s indiánským jménem „Tančila v rohu“ byl neproduktivní (i on už stihl v Bruslařském klubu nasbírat do dneška více kanadských bodů než za celou loňskou základní část, což je ovšem fenomén všech hráčů, kteří opustí Holešovice), neperspektivní a možná i trochu na obtíž. Stejně tak nevýrazný O´Brien, Macholda a Bartánus mě nemrzí. Letošní ročník je na posily přce jenom povedenější.

Důvod 4: Omladina v kádru

Můj osobní dík Spartě patří za zapojení mladých hráčů do A týmu. Luňák, Pacovský, Husák, Přibyl, Rubeš, Žálčík. Většinou sparťanští odchovanci, na které se v poslední době trochu zapomínalo. Na rozdíl od veteránů jako je Broš, Ton nebo Tenkrát mají v sobě zdravou drzost, sebevědomí, nebojí se, bruslí, padají do střel, dohrávají souboje. Důvod je jednoduchý, jim pořád ještě o něco jde.  Ton už asi žádnou nabídku z NHL neočekává, kdežto tihle mladí kluci mají šanci se ukázat.

Doufám, že Jandač dodrží slovo a skutečně bude sledovat i naše hráče v 1. lize. Jejich postupné zapojování bude týmu jedině ku prospěchu. Veteráni nám přeci jenom donekonečna hrát nebudou a kupovat hráče za zenitem, jako je Tenkrát, je podle mě blbost. Sparta by se měla ubírat směrem, který se jako jediný osvědčil nejen u nás. Kombinovat zkušené a mladé hráče, hlavně z řad odchovanců klubu, protože co si budeme namlouvat, stojí to míň peněz než je kupovat.  Uznávám, že vychovat je není taky zadarmo, ale trénovat je pro prvoligové kluby taky nepatří mezi ekonomicky nejvýhodnější.

Důvod 5: Příchod nových tváří

Stejně tak příchod některých posil týmu evidentně prospěl. Viditelný rabiját Kočí, často diskutovaný Tenkrát, bratři Rachůnkovi, Američané Foster a Milam, již zmiňovaní mládenci, zatím stále nepřesvědčiví Kučný a Krstev, a další. Letos určitě měli Sparťané šťastnější ruku než loni. Publikum stále čeká i na návrat mladšího z rodu Treillů Sachy.

Velkou radost způsobil příchod Davida Kočího, i když otázkou zůstává, na jak dlouho. Není to příliš konstruktivní bek, nějaké minely se taky najdou, ale jedno se mu musí nechat. Obávaný český bitkař z NHL budí u soupeřů respekt, jako asi jediný chápe nutnost čistit prostor před domácí bránou i za cenu tvdrší hry.

Bodovým přínosem jsou hlavně bratři Rachůnkovi a Alex Foster. Osobně pořád doufám v probuzení dua T+T. Snad se dočkám...

Závěrem snad ještě podotknu, že tentokrát snad ten titul společně s čutálistama vybojujeme.

Autor: Malá Téra

Foto: Kasnarka

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.