Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Tři trpké roky jsou téměř zapomenuty. Zatímco v posledních letech hokej v Holešovicích povětšinou nudil, letošní základní část přinesla pravý opak. Bojovnost, napadání, střelecká potence, to již není pouze zbožné přání, ale sparťanská realita. I kdyby se již nepovedlo dojít až k vytouženému titulu, bude se na tuto sezonu jistě v dobrém vzpomínat.

Co ale vedlo k tomu, že letošní Sparta je protikladem sebe sama v loňském podání? Redakce stránek Sparta Hockey Supporters přichází s vlastním odůvodněním.

1. Hůř už to téměř nešlo

Z absolutní nuly se startuje vždy lépe. Marnou Spartu loni zachránily od barážových bojů snad jen bodové odečty soupeřů v play-out.  Podobně špatná sezona se zdála být vzhledem k jménu Sparty méně pravděpodobná. Ačkoliv vždy může být hůře, hráči letos nebyli svázání velkým očekáváním. Ani sázkové kanceláře na úspěch Sparty v základní části nevypisovaly nízké kurzy. Taková situace všem vyhovovala.

2. Vyhazovy

Ve sparťanské kabině se notně pročistil vzduch. Ačkoliv se to jistě mnohým příznivcům nelíbilo, z Holešovic se pakovaly takové jména, jako Výborný, Vykoukal, Kratěna a další. Ačkoliv by si jednou zasloužili být ve sparťanském klubu legend, první dva jmenovaní v posledních letech vzbuzovali rozruch spíše svým chováním než výkony na ledě. Žádní hráči si letos na trenéry stěžovat nepokoušeli.

3. Oto Sykora

Ve Spartě vydržel v pozici sportovního manažera jen tři měsíce. Pokus o hloupý vtip? Příznivci Sparty si po brzkém odchodu Sykory směrem do slovenské hokejové reprezentace ťukali na čelo. Ukázalo se však, že i tyto tři měsíce měly na letošní úspěch zásadní podíl. Sykora měl na svědomí sparťanskou čistku i nákup nových posil. Většina z nich se výborně osvědčila.

4. Josef Jandač

Hlavní strůjce sparťanského úspěchu. Po Sykorovi převzal pozici i pravomoce a dal týmu ten správný řád. Dal najevo i hvězdám týmu, že si místo v sestavě musí zasloužit. Do kádru začlenil i několik nadějných mladíků. Je otázkou, zda by za působení předchozích trenérů dostali takový prostor na ledě hráči jako Pacovský, Tomáš Rachůnek, Lapšanský, Forman, Žalčík, Husák, Přibyl či Košťálek. Sparta pod Jandačovou taktovkou začala poctivě bránit, střílet více gólů i hrát výrazně důrazněji. Tedy to, po čem volala několik let většina sparťanského publika.  Netřeba hovořit o jeho častém monitoringu týmů, kde hráli hokejisté ze širšího kádru Sparty či skvělém vztahu s fanoušky.

5. Petr Tenkrát

Z nových hráčů měl nejtěžší pozici. Téměř nikdo mu nevěřil. Hráč, kterého v posledních letech zužovaly zranění.  Ve svých pětatřiceti letech bez výrazné perspektivy. Kladenský patriot měl navíc zaujmout roli oblíbeného Kratěny, který zamířil do Plzně. Na začátku sezony se mu příliš nedařilo, rozjížděl se pomalu. Se svým kamarádem Petrem Tonem si ale nakonec padl do té správné noty a po jeho boku dokázal nastřádat 47 bodů v 51 zápasech. Duo „Tonkrát“ letos navzdory věku opět táhlo Spartu, neúnavný Ton vyhrál produktivitu týmu a stal se nejlepším střelcem týmu. Tenkrát byl rozhodně a oproti veškerému očekávání letošní nejplatnější posilou. Vyloženě nezklamal z nových hráčů nikdo, mírně rozporuplné výkony předváděl pouze Krstev a Kasík.

6. Pokora

Klišovité heslo „musíme jít zápas od zápasu“ se letos Spartě dalo snad i věřit. Ačkoliv Sparta byla ve většině sezony na špičce tabulky, neztrácela respekt k soupeřům a dřela téměř každý zápas. Poctivost se jí vyplatila.

7. Tomáš Pöpperle

Od doby Petra Břízy konečně opravdová opora v brance Sparty. Čest občas psychicky nestálému Tomáši Dubovi, zbytečně ztracenému Marku Schwarzovi či věčné dvojce Petru Přikrylovi. Na Spartě od sezony 2006 nebyl lepší brankář (ačkoliv k posouzení neměl Marek Schwarz žádnou příležitost). Když už obrana Sparty propadla, mohla věřit tomu, že „Pepis“ předvede opět nějaký z neskutečných záchranářských zákroků. Byl jistotou, opravdovou zdí ve sparťanské brance. Procentuální úspěšnost zákroků 93,52 % ostatně hovoří za vše.  Záda mu kryl Martin Falter, ani on v sezoně nepropadl a byl kvalitním náhradníkem.

8. Odhodlání

Zatímco loni Sparta o vedení několikrát zbytečně přišla, letos ho soupeřům několikrát nečekaně vzala. Boj do posledních minut, to byla jedna z dalších domén holešovického týmu.  Skvěle si počínala i na venkovních štacích, kde byla taktéž nejúspěšnějším extraligovým týmem. Nezbývá věřit, že jí tato dovednost, ke které bylo často zapotřebí i notná porce štěstí, vydrží i na play-off.

9. Agresivita

„Musí je to bolet!“ znělo často z tribun v minulých letech. Na ledě se ale děl často úplný opak.  Soupeři si na domácím ledě dovolovali často co chtěli, nemluvě o tom, že z potyček odcházeli sparťané často jako poražení. Letos ale mantinely v Holešovicích duněly jedna báseň. Příchod Davida Kočího navíc pomohl k vyššímu respektu. Nikdo si jen tak nedovolil obtěžovat brankáře v jeho prostoru, na sparťany nikdo nezkoušel zákeřné fauly. David Kočí oproti očekávání shodil rukavice jen jednou, v bitce s libereckým Štichem. Sparťanský obr navíc ukázal, že je i dobrým obráncem a stal se platným hráčem.

10. Zábava

V předchozí sezoně by tento pojem museli diváci hledat ve slovníku cizích slov. Letos však bylo k vidění několik skvělých zápasů.  Kvalitní byly oba domácí zápasy s Pardubicemi, góly padaly také v utkáních s Vítkovicemi. Největší bitvou však byl duel s Plzní, který připomínal spíše finálové boje play-off, než zápas základní části. Velkým zklamáním naopak byly všechny čtyři derby, které oproti minulým zápasům postrádaly jak nasazení, tak góly. Letošní základní část musela bavit jak hráče, tak fanoušky.

Foto: Jan Beneš (hcsparta.cz), Kasnarka

Text: Margera

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.