Sparta Hockey Supporters - Stránky fanoušků hokejové Sparty

Přemýšlím o tom dlouho a odpovědi ani od samotného Petra Břízy jsem se nedočkal. Trocha připomenutí. Rok 2006 a nástup Petra Břízy jako Generálního manažera. Následující sezonu ještě získala Sparta mistrovský titul. Na těch předešlých měl Petr Bříza lví podíl. Ten mu nikdo nikdy neodpáře a zůstane navždy sparťanskou legendou. Bohužel, ale jen po sportovní stránce. Další scénář je všeobecně znám.

Umístění v extralize mají sestupnou tendenci a vrcholí nejhorším umístěním v sezoně 2010/2011, kdy se tým během základní části nevyhrabal ze spodních pater tabulky a odměnou mu bylo zasloužené a potupné play-out. V této sezoně doprovázené nechutnými extempore tehdejšího kapitána D.V. a jeho výstup o fanoušcích, naším „majitelem Tony Charouzem“ a jeho slavný novinový článek, ve kterém mizerné výkony svádí na většinu fanoušků, kteří nejsou schopni fandit aby týmu pomohli, nakonec zakončené samotným Petrem Břízou, kdy nám vlastně „nikdy nic neslíbil“. To že jsou mu fanoušci cizí, nebere na nich ohledy a nepříjemné věci týkající se výsledků jeho práce, odsouvá do pozadí nebo se jim vyhýbá, ví dnes snad všichni, kdo má o fungování holešovického klubu alespoň trochu zájem. Jeho nikdy nebo s maximálním zpožděním zodpovězené otázky na oficiálním webu v rubrice Ptejte se jsou toho důkazem. Stejně tak zrušené a opět zprovozněné (byť v podstatě nefungující) diskusní fórum tamtéž.

Po skončení této sezony dochází k přeskupení mocenských pozic v klubu, Petr Bříza se za „odměnu“ stává předsedou představenstva. To se opět nese s velkou nevolí fanoušků. A v tuto dobu dostává Petr Bříza unikátní nápad a v jeho slovníku se začíná vyskytovat slovo koncepce a to dokonce dlouhodobá. Celý záměr je podpořen nástupem manažerem Ottou Sykorou. Člověkem, kterého předchází vynikající pověst, tvrdě vybudovanou dlouhodobou prací v lize našich západních sousedů. A fanouškům, oprávněně nespokojených po několikaleté mizérii, začíná svítat naděje. Naděje, že se v Holešovicích začne opět hrát alespoň trochu koukatelný hokej. Sykorovy názory a první kroky v nové funkci, dávají té naději ještě větší světlo. Byť někteří fanoušci musí těžce zkousávat odchody hráčů, které před tím roky patřili na sparťanskou soupisku, snad jako by měli místo na ní předplacené. Naopak opačným směrem míří hráči neznámí, ale i známé tváře z juniorských reprezentačních výběrů nebo s minulostí v NHL, AHL či KHL. Na oko vše vypadá dobře, byť nedůvěra nemizí. Trenérského žezla se chopí Josef Jandač, trenér o kterém se mluví v superlativech snad ze všech stran. A zde snad konečně sparťanské srdce plní pocit spokojenosti, že to Bříza s dlouhodobou koncepcí myslí vážně. Někteří dokonce kvitují i to, že snad dokonce pochopil, že řízení takového klubu není v jeho silách a dává tedy prostor odborníkům. Toto však zanedlouho dostává dosti velkou tržnou ránu a to odchodem Otta Sykory za nabídkou od slovenského svazu. Zde Petr Bříza urychleně jedná a do funkce sportovního manažera jmenuje trenéra Jandače.  Krok celkem logický. Už od přípravy jsou na týmu znát prvky, které přináší nový trenér. Dává zřetelnou šanci mladíkům, odchovancům ze silných ročníků sparťanské juniorky. Dle jeho slov mají všichni stejnou šanci. Do A-týmu se tak dostává pár nadějí, na kterých by měla v budoucnu stát hra a mužstvo Sparty. Nad těmi, kteří se do kádru nevešli se rozhodně neláme hůl a dostávají šanci se rozehrát v partnerských týmech. Zde se stále dá hovořit o koncepci stále zdůrazňovanou Petrem Břízou. Ligová sezona začíná rozpačitě. Ale tým se postupně chytá a i přes nevalné výkony dokáže v extralize vyhrávat. A to dokonce tak, že v lize dominuje. Jev nevídaný, ale v tak vyrovnané lize jako je naše, i tak možný. Zde bych krotil emoce a odpověděl otázkou. „Ruku na srdce, ale v kolik zápasech byla Sparta tak dominantní, stejně jako byla v tabulce?“ V pěti, šesti možná sedmi. Na druhé straně, jsme byli svědky několika bezduchých (derby zvláště) a bezkontaktních zápasů. A těch byla dle mě většina. I tak základní část končí úspěchem, ziskem Prezidentského poháru. Mezi fanoušky začíná být vítězná nálada, která končí vidinou, že skončí mistrovským titulem. Kruté vystřízlivění přichází v prvním kole play-off, kde si sparťanská družina neví rady s nadšeně bojující brněnskou Kometou. Vyřazení nepříjemné, byť čistě statisticky zcela zasloužené.  V konečném zúčtování, je konečné páté místo po tolika letech zmaru vnímáno jako relativní úspěch. Plno očekávání jak bude vypadat následující sezona, utíná hned první nepříjemná zpráva a tou je odchod Josefa Jandače, který neodolal vábení ruské KHL a podepsal smlouvu u „nováčka“ této soutěže HC Lev Praha. Jeho působení, vliv a konečné nastěhování do Holešovic zatím vynechám. Po odchodu Jandače se Bříza opět nechává slyšet, že ve Spartě nastoupili jistou cestu a chce se jí držet nadále. Jména možných trenérů záhy padají. Lener... Žemlička... Volba padá na Richarda Žemličku. Jedni nad ním jásají, konečně máme trenéra srdcaře, druzí lamentují nad množstvím zkušeností a jeho „vstřícností a kamarádství“ k několika současným hráčům a hlavně vedení klubu. Funkce sportovního manažera je svěřena (pro mě nepochopitelně) Patriku Martincovy. Zdůvodnění – již loni pracoval jako Jandačova pravá ruka. Asi to jako kvalifikace na tento post evidentně stačí. Roli Žemličkovo asistenta dostává Jan Votruba. Člověk neznámý, ale z jeho předchozího působiště ho doprovází nelichotivá pověst. Takto složený realizační tým se musí smířit s odchodem největších hvězd.  Tým začíná přípravu, která jede jako přes kopírák přípravy loňské. Marně jsem v té přípravě očekával nějakou novinku, která by jaksi dávala naději, že se nebudou opakovat chyby loňské. Zápasové zatížení začíná tým složený převážně z juniorů. Opět stejný postup jako loni. S přibývajícími zápasy začínají nastupovat hráči z loňské základní sestavy. Kdo čekal další posun ve zmíněné koncepci, musí být zklamán. Měl to být jistý posun mladších hráčů, kteří vynikali ke konci sezony. Krok, který byl fandy očekáván. Naděje, že se někdo poučí z uplynulé sezony jsou ty tam. Po několika zápasech v přípravě, kdy trenér Žemlička hlásá, že se základní sestava začíná rýsovat, fanoušky začíná polévat ledový pot. Sám jsem viděl tři přípravné zápasy. Dva ze začátku a jeden z konce přípravy. Ani u jednoho nemá cenu debatovat nad výsledkem. Jelikož to byli zápasy kdy tréninkové zatížení, čas na regeneraci je u každého mužstva jiné, těžko z výsledku něco odhadovat. Nakonec přichází zápasy European Tour s Chomutovem. Po těchto utkáních je zcela evidentní, že je někde opět chyba. Emoce krotí trenéři, že takto k ligovým zápasům jistě nepřistoupí. Trenéři to svádí na přístup k zápasu, vnímavý fanoušek vidí problém úplně někde jinde. A přesně tam kde byl problém loňského play-off. Břízovo dlouhodobá koncepce spočívající na protěžování přestárlých hráčů, opět leze ven. Začátek ligy není špatný. Aspoň bodově. Pět bodů z prvních dvou zápasů není špatný start. Výkony nestojí za řeč. Zde se opět potkáváme s něčím nekoukatelným, co se určitě nedá pojmenovat jako hokej. V dalších zápasech přichází naprostý zmar, který vrcholí koncepčním vyhazovem obou hráčů z francouzské reprezentace. Následuje další vyhazov. Ten už se týká koncepčního trenéra Žemličky. Zde by mělo konečně přijít něco, jakési vyjádření Petra Břízy, co si vlastně pod pojmem dlouhodobá koncepce představuje nebo jakouže to Sparta jde cestou. Protože ani kroky před tím a ani ty co v dnešních dnech následují, nemají s dlouhodobou koncepcí společného vůbec nic. Angažování trenéra Sýkory, je mnohými považován za správný. Při vší úctě k panu Sýkorovy, kterého jako trenéra považuju za jednoho z nejlepších v zemi, musím jeho příchod vnímat rozpačitě. Pan Bříza to okomentoval, že nás má vrátit zpět na správnou cestu. A já se ptám na jakou cestu?  Pan Sýkora po svém nástupu zcela přesně pojmenoval chyby, které přivedli Spartu do letošního marastu, jenže jeho léčba se zcela vymyká představě o koncepční práci. Přicházivší hráči na měsíční hostování, hráči nad třicet let nadbytečných v jiných klubech, je krokem zcela jistě koncepčním. Hodně nahlas hovoří o posilách z NHL, které jak známo zde můžou být třeba celou sezonu, ale mnohem pravděpodobnější varianta je, že v listopadu, prosinci odejdou zpět... Proto zde již můžeme opět vidět Břízovu dlouhodobou koncepci. Trenér Sýkora nemá za úkol nějakou koncepci, protože na tu by měl mít delší čas, aby poznal hráče vůbec které jsou k dispozici, ale hlavně aby poznal, které hráče tu má cenu nechat, kterých zbavit a které přivézt. Trenér Sýkora má za úkol zachránit opět ztracenou sezonu různými prostředky. Bohužel podle mě nemá šanci na úspěch. V Holešovicích fungují jisté mechanismy, přes které prostě nejede vlak. Poněkud hrůzostrašně vypadají zvěsti o poměrech v kabině, do kterých jsou zapojeni hráči od kterých by to nikdo nečekal. Že tam není něco v pořádku si každý domyslí sám.

Řešení letošní krize nebude snadné. Bohužel se zde nakumulovali problémy, které se loni s ohledem na výsledkově „úspěšnou sezonu“ koncepčně zametali pod koberec. K jejich vyřešení nepomůžou ani vyhazovy hráčů, ani vyhazovy trenérů. Zde je opět bohužel špatně celá ta neexistující koncepce. Úsměvně působí rozhovory s Petrem Břízou, kdy se bude ptát majitelů Sparty, jestli mu ještě věří. Oni mu samozřejmě věří. V každé jiné logicky fungující organizaci by dostal vyhazov. Jenže zde zástupci holdingu, který oba kluby vlastní, nebudou podřezávat pod sebou větev. Břízu potřebují. A ani on by zajisté nevyměnil jistou funkci ve vedení čehokoliv, za eventuální možnost, že by ho ze Sparty mohli vyhodit.

A tak se dostáváme do kruhu dlouhodobé koncepce na Spartě, která vlastně neexistuje a ze kterého nelze ven.

Pokračování po dnešku...

Máme nového GM a je jím N. Sejejs. Zde se nedá mluvit o nějaké koncepci Petra Břízy, protože je to krok, který se nedal dříve předpokládat. Břízovy pouze omezili nějaké kompetence v klubu, místo toho aby ho vyhodili. Důvod? O pár řádků výše. Dnešním dnem se ale Sparta řítí úplně někam jinam. Už se otevřeně hovoří o tom, že jsme farma Lva. Veřejností kolují dohady, jestli příští rok bude hrát Sparta extraligu nebo zamíří do Kontinentální ligy. N. Sejejs zatím hovoří o posílení kádru Sparty pro extraligu na příští rok. Jak to bude ve skutečnosti jak to bude, ale ví jen on sám. Osobně tomu moc nevěřím. Jen mě udivuje náhlý zájem, Sportovního Holdingu o situaci Sparty. Najednou se hovoří o společném plánování, finanční pomoci. To jako rovnocenném partnerství nevypadá.

Nakonec bych rád vysvětlil svůj názor, než mě bude někdo osočovat, jak si něco takového můžu vůbec dovolit napsat, že někomu spílám, že nejsem Sparťan apod.

Jsem Sparťan, tělem i duší. A to nejen hokejový. První zápasy v Holešovicích jsem viděl v době, kdy na ledě řádila lajna Hrdina, Volek, Doležal. V dalších letech to byli hráči Gudas, Petrovka, Čapek nebo Bříza. Zažil jsem trenéry Horešovského nebo Wohla. Už tedy se Spartou něco pamatuju. Takže si myslím, že by Sparta měl hrát českou soutěž, jakožto tradiční český klub. Za jistých okolností bych se nadnárodní soutěži nebránil. Kvalita té soutěže je s naší extraligou zcela určitě nesrovnatelná.

Ale zde to má jeden podstatný háček a vracíme se v podstatě k tématu tohoto článku.  Dlouhodobá koncepce. Kdyby Bříza sám a otevřeně předstoupil před veřejnost a hlavně fanoušky, sdělil by jim svoje představy a důvody proč tak koná a proč chce Spartu poslat do jiné soutěže, zcela jistě by to mělo i jiný ohlas. Možná by to dopadlo jako v Bratislavě, kde Slovan má na každý zápas v podstatě plnou halu. Ale jeho soustavné mlžení a odpovídání otázkami, nemůže mít jiný výsledek, než je nedůvěra v jeho činy, potažmo v jeho osobu.

Autor: Pavel Soušek - Gapin

Ilustrační foto: Kasnarka 

poznámka: NÁZORY FANOUŠKŮ NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE WEBU SPARTA HOCKEY SUPPORTERS !

Pokud chcete k novince přidat komentář, odsouhlaste prosím sociální pluginy v rámci nastavení souborů cookies. Komentáře využívají plugin Facebook.com.